Výměnná skla na HDV: JVC GY-HD100...!

Tradiční odkazy na naše související články tentokrát nebudou úplně logické, ale to by se snad i mohlo při junáckosti fenoménu HD-videa docela tolerovat. První HDV-vlaštovku od vůdčí firmy světového pokroku Sony HDR-FX1 jsme představili v půlce letošních prázdnin. A protože skupina podobných strojů je zatím velice úzká, naveďme fajnšmekry spíše na to, co souviselo s pojmy napůl- nebo úplně- profesionální. Už v únoru 2003 jsme nabídli čtenářům srovnávání (tehdy) aktuálního tria tříčipovek, v lednu 2004 jsme popsali úspěšnou kompaktní krasavici Sony TRV940 a na jaře jsme se pak pokusili přiblížit čtenářům úspěšný model Canon XM2, i když jsme (nyní) už spíš v očekávání na nástupce s předpokládaným názvem XM3. Ze špeků, které stojí za to jmenovat - anebo se prostě vejdou do HIGH-kategorie - zde byla povídání o fešandě Panasonic NV-GS400, experimentální brunetce JVC GR-PD1, poněkud krkolomné představě o druhé (třetí?) kameře profíků Sony DCR-HC1000 nebo asi největší maloobchodní strojovně dneška Canon XL2. Profesionální stroje JVC GY-DV5001 a DV5100 jsme nastínili s opatrností našeho amatérského WEB-u, zatímco v podzimním loňském seznamování s krásnou vládkyní tmy Sony DCR-VX2100 jsme naopak nebyli (s pochvalou) opatrní vůbec. 12letou historií pojmu 3CCD se pokusil provést jeden z prvních počinů letošního roku a poloprofesionálního Victora GY-DV300
jsme ukázali na konci letošního ledna. Nuže: co představuje nový HDV-stroj JVC GY-HD100…

Pod odkazy je spousta snímků, jež nejsou vidět u textu!

Na první pohled je to fešanda, přestože subjektivismu autora se určitě dá odporovat. Masivní objektiv s bajonetovým uchycením a kabelovým propojením k videokameře má možnost plného manuálního ovládání ostření i transfokátoru. Jenže ouha: například takový autofocus tu chybí úplně (dále) a amatérská představa o uspořádání videokamery a funkcích tak dostává první zásah. Hned druhá rána přichází v absenci stabilizátoru obrazu: žádný tady není a na všechno musí vystačit ruce a hlavně rameno kameramana. Vypolstrovaná ramenní opěrka ostatně prakticky vylučuje natáčení s vyklopeným LCD-panelem, pokud neuvažujeme o tzv. spodních náhledech. A měkkých částí je na kameře ještě více: hned první je sluchátko k poslechu zvuku videozáznamu, jež poměrně přesně doléhá na pravé ucho. Dalším je očnice
masivního hledáčku, jehož tubus je samozřejmě otočný a umožňuje odejmout koncový díl s regulačním prvkem dioptrického stavu kameramanova oka. A poslední z měkkých součástí přístroje je nepřehlédnutelný molitan velkého vysunutého mikrofonu, jenž má - jak taky jinak, že ano - profi-konektor typu XLR…

Koukám, že jsem ani pořádně krasavici nepředstavil a už bych ji zval do ložnice (:-D). První videokamera HDV-formátu s výměnnými objektivy má tři velké CCD-snímače s úhlopříčkou 1/3" a celkovým počtem 1.280x720 obrazových bodů (tedy 921.600) každého. Budu-li trvat na přesnosti mé kalkulačky, zůstanu zde poněkud tápat nad udávanými 1,110.000 pixely, ale prostě je v datech tento počet a hotovo. Celkovými rozměry 235x232x315mm (Š x V x D) je HD100vka i podle přiložených obrázků spíše velikostní konkurentkou Sony FX1 (151x181x365mm) a větší čísla šířky a výšky jsou dána zjevně zejména vystouplými tělesy mikrofonu a hledáčku. Obrazovka hledáčku je barevná a má úhlopříčku 0,44", přičemž ve funkci FOCUS ASSIST se změní na černobílou (viz dále). Velký výklopný 3,5" LCD-panel na levém boku kamery ukrývá několik ovládacích prvků a bez jeho odklopení například vůbec nelze stroj přepnout do přehrávacího režimu. Pohotovostní hmotnost osazené a naplněné mašiny činí úctyhodných 3,1 kilogramu a položení na rameni je tak pro pravičku obsluhujícího doslova záchranou. Dodávaný objektiv u našeho kusu byl FUJINON Th16x5BRM a celá ta legrace má impozantní spotřebu až 17 Wattů…

K dokončení výčtu parametrů ještě chybí poněkud odbornější - nebo spíše laikům nesrozumitelné - údaje o nahrávaných formátech videa a také kompresích, které umožňují takováto obrovská množství dat ukládat na standardní pásku mini-DV. Evropská verze videokamery tedy natáčí ve formátech 720p/24, 720p/25, 720p/30, 576p/50, 576p/25 a 576i/50, přičemž pro ono HD-video používá kompresi MPEG2 na obrazovou a MPEG1 na zvukovou část záznamu (viz laický rozbor). A protože podobné údaje jsou nám amatérům často (téměř) k ničemu anebo by mohly spíš odradit čtenáře, jděme omrknout (subjektivním) okem recenzenta vlastní přístroj, jeho odlišnosti a způsoby práce s tímto krásným a drahým zařízením. Už při uchopení mašinky má technická dušička hračičky potěšení: ta věc působí velmi precizním a masivním dojmem a před první prací v terénu jsem si vcelku logicky nabil oba velké akumulátory, které jsem měl k dispozici. Speciální nástavec, kterým se dá mašina doplnit o jiný typ velkých AKU (snímek DV5001), zmiňujeme jen pro úplnost informace, i když je nabíledni, že dlouhému přístroji mohou pomoci k vyvážení těžiště. Ramenní opěrka (viz dále) i okulár hledáčku jsou dostatečně přizpůsobitelné…

To je žrádlo: přepnete si na černobílý LCD a ono to září!

Hned první funkcí, která mě nadchla, byla už zmíněná možnost pomoci FOCUS ASSIST. Zatímco v širokoúhlém záběru WIDE není obvykle třeba ostřit vůbec, při najíždění na detail - lze také manuálně - je současné otáčení prstencem ostření velmi potřebné. Jsem amatérem, poučeným laikem oboru a občasným točičem slavnostních příležitostí a v manuálním ostření se obvykle stejně jako drtivá většina amatérských kameramanů nijak nevyžívám. Zajímalo mě tedy, jak se (ne)zaleknu oné vynucené funkce furt-ručního focusu. A světe div se: díky suprovní optice se manuální ostření s HD100 jeví jako hračka! Jak jsem už uvedl výše, v širokoúhlém záběru není třeba činit nic, jen prostě koukat do okuláru a mířit na objekty, které jsme si vybrali jako zajímavé. A při najíždění na detaily je tu ASSIST: obrazovka velmi přehledného hledáčku se promění na černobílou a okolo všech objektů, které jsou právě zaostřeny, pomáhá vést uživatele jakási namodralá záře, respektive zvýraznění okrajů modrými obrysy. Nutno dodat, že podle snímaného pozadí lze barvu oné záře měnit na zelenou nebo červenou. Pro názornost jsme tuto funkci vyfotili, ale stejně mám pocit, že skutečnost to nepřiblíží v celé kráse…

Přibližme si některé jiné vymoženosti mašinky podle obrázků. Dvoustupňový šedý ND-filtr udává výrobce s parametry 1/4ND a 1/16ND. Na levém boku kamery jsou manuální možnosti řízení zisku GAIN (L-M-H), balance bílé barvy WHT. BAL (B-A-PRST), nezávislá regulace úrovní obou audio-kanálů AUDIO LEVEL, nastavování rychlosti expozice závěrky SHUTTER v 11 krocích od 6,25 do 1/10.000 (!) a další podobné funkce, jež nejspíš běžný amatér ani nedocení. Funkci PEAKING jsem se (ne)snažil popsat maličko už v recenzi na FX1, respektive odkázat ty, které by to mohlo zajímat, na vysvětlení profesionálního kameramana, jehož recenzi jsem si dovolil poněkud využít (zdravím i pana F.U. :-D). Jakési zdůraznění kontrastu tu ale na rozdíl od FX1 není v jednom ovládacím prvku s indikací přeexponovaných míst Zebra: tahle funkce je zespodu na předním okraji těla kamery hned za objektivem a nabízí funkci SKIN AREA, jež umožňuje nastavení tzv. pleové barvy ve velkém rozsahu. Hned vedle je patrné tlačítko k zařazení automatického nastavení balance bílé AWB a vlevo pod ním má levička k dispozici hlavní vypínač…

Z celé řady odlišností oproti běžnějšímu sortimentu maloobchodů vyjmenujme k již výše zmíněným ty, jež připadaly recenzentovi nejvýraznější. Nech čtenář promine opakování, jež je beztak čísi matkou (:-D). Je tu obrovský tubus variabilně nastavitelného hledáčku, jenž má jakoby protiváhu na druhé straně kombinovaného držáku velký předsunutý mikrofon. Velké madlo k přenášení mašinky a natáčení spodním náhledem má na horní straně dvě tlačítka: je tu znovu (duplicitně druhý) popisovaný pomocník manuálního ostření FOCUS ASSIST a pak něco, co se určitě jen tak nevidí: tahle strojovna má tři tlačítka nahrávání! Jedno je totiž hned za hlavním vypínačem dole na levém boku, druhé je u pravého palce kameramana na držáku s ovládací kolébkou transfokátoru W-T (plus zápěstním řemínkem) a třetí lze nalézt na horní straně madla. Hned další výraznou finesou jsou oproti amatérským přístrojům dvě kontrolky nahrávání: jedna veliká s bílou barvou při vypnutém stavu vpředu a druhá menší pak na zadní straně madla u zmíněného reproduktorku, nad jehož konektorem je ještě zdířka pro připojení sluchátek…

Tlačítka pro přehrávání záznamu jsou schována pod malou krytkou, kterou je nutno k jejich zpřístupnění posunout dopředu a odklopit. Ramenní opěrka je posuvná s mechanickou aretací asi o 5 centimetrů dozadu a podle našich zkoušení by měla takto vyhovovat každému. A ještě jsem nezmínil, že prstence manuálních funkcí jsou tu dokonce čtyři! Zepředu je to tedy široký jakýsi dvojkruh ostření, druhým je zde transfokátor s rozsahem 5,5-88 (ano, objektiv má 16násobný ZOOM), třetím je řízení clony s údaji na prstenci 1,4 až 16 a písmenkem "C" - do nějž vždy při vypnutí najede (že by CLOSE?) - a čtvrté je rýhované kolečko MACRO, které funguje po uvolnění aretace dozadu. Z poněkud jiného soudku jsou možnosti zvukových nastavení a XLR-připojení, ale taktéž zcela neamatérského ražení: do té věci se dá zjevně nahrávat zvuková stopa z externího zdroje nebo připojit jakýkoli exterňák, který bude na stroji kam připevnit anebo spočine ve spanilé ručce fešné moderátorky. A protože kamera HD100 má sloužit profíkům bez zájmu o plandající přípojky, na všechny kabely jsou tu úchytky (některé jsme sem vyfotili)…

Dělá se s ní betálně, ale bez zácviku je to marný pokus!

Chcete si půjčit na jakoukoli akci tento HDV-model a pak si vystačit s běžným vybavením a znalostmi, pro něž jste zavedeni? Rychle zapomeňte! Už při spatření DV-zdířky pochopíte, že domácí vybavení bude muset dostat některé doplňky: DV-výstup například nemá standardní 4pinový tvar, jaký známe z malých modelů maloobchodních videokamer, ale větší 6pinový, jenž spíš vždy zatím vídáme na zadních stranách počítačů. Paradoxně ale nemá problém majitel notebooku, jenž se současně realizuje se svými díly na PC, protože kabel do PCI-řadiče stolního počítače prostě jen obrátí a je to. 6pinový DV-konektor je na GY-HD100 nejspíš proto, že umožňuje napájení některých doplňků, z nichž mě napadá jako první externí HDD, o němž naše stránky psaly ve sledované rubrice aktualit. Velice zajímavým detailem, který také zdaleka nepřipomíná většinu malých amatérských mašinek z našich vitrín, je masivní a zřejmě i mechanicky velice odolný výtah pro vkládání kazety, která jakoby symbolizovala opravdu poctivé zpracování, aspoň na mě tak celek působí…

Jasně, už jsem toho nakecal dost, podělím se s drobnými zkušenostmi. Nemám sice nic, co by se dalo označit za pověstnou veselou historku z natáčení, ale původně uvažovaný a s obavami očekávaný největší exces - totiž onu nutnost manuálního ostření - jsem překousl jako malinu. Je mi sice jasné, že kterýkoli profík má po přečtení předchozí formulace pobavený úsměv, ale na amatérském natáčení amatérskými zvyklostmi amatéra je holt plno automatiky, na rozdíl od zde popisované dámy. Celá mašinka má poměrně dlouhý start - naměřil jsem v průměru asi 6 vteřin - a přes větší hmotnost se pohodlně usadí na rameni a příliš (subjektivně) mi netěžkne ani po několika desítkách minut práce. Když jsem měl možnost opřít lokty o desku stolu, raději jsem to vzdal a nechal strojovnu spočívat na rameni, protože ovládání se pak výrazně mění. Levičku je třeba poněkud déle zaučit, protože pomocných operací musí zvládat poměrně dost a prakticky vždy se do nich bude pouštět po přehmatu od prstenců na objektivu. Ale přiznávám, že nastavovat si ještě ke všemu manuální ZOOM nebo se pokoušet vrtat do jiných kroužků ručních voleb a nastavování, to jsem už coby jaksi zacvičující se uživatel opravdu neměl odvahu…

Při vlastní práci - pro kterou znovu opakuji pravidlo zacvičit se, zacvičit se, zacvičit se - se mi zdály velmi praktické některé pomocné funkce mimo jiné i kvůli jejich dostupnosti. Například připomenutí poslední natočené scény přehráváním jejího konce je aktivováno tlačítkem RET, jež je dobře přístupné pravým ukazováčkem - a tady stačí sklouznout jenom kousíček za "W" kolébky transfokátoru. Abych byl úplně přesný, zmíněný čudlík s názvem RET se dá v hlavní nabídce MENU jednoduše přednastavit i na funkci pomocníka manuálního ostření FOCUS ASSIST. Velmi povedené ergonomii popisovaného stroje (ano, to je jen můj subjektivismus) pomáhá i tvarové odlišení všech prvků, ale to by nebylo nic nového, takto se činí snad všichni vývojáři - jen tady je toho k hmatovému odlišení přece jen hodně. Rozsáhlostí nejrůznějších nabídek je videokamera JVC GY-HD100 jedním z nejsložitějších přístrojů, které jsem kdy držel v ruce, ale ono se asi logicky těm profíkům musí nabídnout něco extra, když se za tu věc chce po kupujících okolo 200 tisíc korun, že ano. Naznačme si ještě - jak to lze na amatérských stránkách - co vlastně má představovat to HD-video, jak zkratka vznikla a co se pod tím myslí…

HDV neboli High Definition Video. Na podzim roku 2003 se dohodla čtveřice elektronických gigantů - tj. firmy Canon, Sharp, Sony a JVC - na stanovení základních norem formátu HDV. Poté se zkratka HDV zaregistrovala jako patentovaná známka firem Sony a JVC a následně se postupně přidalo (k dnešku) celkem 52 producentů nejrůznějších komponent a SW, kteří respektují ony stanovené standardy HDV. Polopatisticky: video s vysokým rozlišením probíhá jako sestava (většinou) běžného počtu snímků, přičemž každé políčko má rozlišení základního digitálního fotoaparátu. Zatímco základní amatérský formát mini-DV pořizuje v běžném módu 25 snímků (neboli 50půlsnímků) za vteřinu s rozlišením 720x574 (414.720Px), video vysokého rozlišení např. s poměrem stran 1.280x720 bodů (i 1.440x1.080) zaznamenává ze snímače na čtvrtpalcovou pásku mnohem větší objem dat. Problém byl logicky v tom, jak nacpat tak velký datový tok do limitu mini-DV 25Mbps. Vývojáři HD-kamer to vyřešili komprimací obrazu do MPEG2 a zvuku do MPEG1. řešení je tedy na světě, i když diskutérů o komprimátech a také (ne)možnosti předvést věrně onu kvalitu jen tak na nějaké obrazovce spíše přibylo…

Ale zpátky k naší HD100. Přestože samotné tělo stroje je v podstatě docela maličké - jak taky vyplývá i z náčrtku rozměrů - celá videokamera GY-HD100 v pohotovostní sestavě vyhlíží až obrovitě impozantním dojmem, což je vidět zejména na porovnávacích fotografiích s druhdy recenzovanými mašinkami amatérských fajnšmekrů. Píšu sem svůj dojem o rozměrech proto, že masivnost snímacího zařízení je stále jedním z nejčastějších kritérií laické veřejnosti nejen pro posuzování profesionálnosti točiče na nejrůznějších akcích. Relativně krátké zkušenosti s krásným přístrojem jsem doplňoval před dnešním povídáním konzultacemi s profíkem. Spřízněný točič z jednoho nejmenovaného úspěšného brněnského divadla - užívá i od nás zakoupené modely XM2 a XL1 - si právě pořídil HD101 (typ se vstupy). Shodli jsme se na tom, že mašinka sedne velmi dobře na rameno většího (já mám 187 cm) i menšího (on má tak do 175 cm) kameramana a kreslí fakt moc pěkně. On má navíc názor (přikláním se), že v této cenové relaci asi fakt NEMÁ popisovaná kráska konkurenci, a to jak v kvalitě, tak i v možnostech. Jako dílčí důkaz na podporu těchto tvrzení jsme vytáhli z videa pár snímků a přikládáme je čtenářům k HD-seznámení…

Znáte: podržet kurzor, přečíst popis a klik pro zvětšení!

Takže: všechny snímky jsou vytaženy z videa bez sebemenšího sluníčka, tedy s nic moc extra nasvíceným exteriérem. Zvětšené snímky jsou ponechány bez úpravy barev a jasu ve velikosti 1.280x720 bodů, ale převedeny kvůli datové velikosti předloh do běžného formátu "*.jpg": například první ukázka vypadá jako "*.bmp" takto a má 2,63MB. První a druhý snímek jsou náznakem ostřících schopností objektivu, snímek 4 je detailem po najetí z třetí ukázky. Další dva snímky jsou ukázkou širokého a přiblíženého záběru na kostelní věž a pak už je tu listí (asi ze 6 metrů) a horizont dálnice asi z 350 metrů (ze stativu). V nastavení kamery byly použity například pojmy jako filmlook-cinema, filmout, gamma křivka, černá citlivost atd. Vážným zájemcům o více snímků nebo zveřejněné v původním bitmapu přikládám svůj E-mail, poslat elektronicky mohu leccos. A jen tak na okraj: je tady - pod ramenem mikrofonu - i například takový SD-slot na patřičnou kartu, ale slouží k zapamatování úplně jiných dat, než aby si mohl kameraman s touhle obryní nafotit scénu. Kdopak by taky hledal u této korpulentní 3CCD dámy foto-režim, že ano…

Závěr dnešního rozjímání? Nakoukli jsme opět pod sukénku krásné a vyspělé strojovny, jež patří svým zařazením, účelem i ovládáním jednoznačně mimo rank amatérské maloobchodní techniky. Pokud se kterýkoli profesionálnější kameraman prokousal mým textem až sem, jistě si všiml, že jsem mašinku nejen velice pečlivě přiblížil - včetně nikde neviděné fotosérie - ale hlavně se nepouštěl do žádných detailů až tak, abych se mohl pomyslně probořit pod pověstný tenký led. Určitě se mnou nebudou (respektive nemusí) souhlasit všichni hltavci a hledači novátorských počinů v našem oboru, ale občasný výlet mimo amatérské obzory by mohl spíše zvýšit prestiž našich čtených stránek, než jim ublížit - alespoň tak mi to bylo naznačováno z mnohých úst více i méně zavedených kameramanů z (nejen) našeho kraje. A že bych bytelnosti a (doufejme) i spolehlivosti profesionální techniky - a nejen JVC HD100 - za sebe celkem věřil, to chci ještě napsat na závěr. Rozdíly oproti spotřebním videokamerám, ale i proti zatím známé produkci maloobchodních HDV-strojů jsou snad dostatečně patrny a kulatou sumu za HD100 jsem naznačoval výše. Rozhodnutí pořídit či nepořídit je na potenciálním kupci, naši cenu sdělíme každému dotazem na náš E-mail. A sehnat komukoli tuhle obryni umíme, to si pište…

Technické parametry videokamery JVC GY-HD100 (český WEB dodavatele)...

" target="_blank">Specifikace videokamery JVC GY-HD100 (WEB profesionální odnože fi JVC)....

S masivní krasavicí se "pomazlil" a kapku ji i popsal: Petr Jelínek

Fotky pochází z firmy Videokamery CZ, zvláště od PJ, JR a MS