JVC GY-DV5001: masivní profesionálka!

Stalo se docela dobře hodnoceným zvykem, že na začátku povídání zmíníme čtenářům související problematiku, a už jde o spotřební kategorii nebo třebas výsledky snažení šikovných kutilů. Nuže: videokamery s více snímači - a čtenář by se divil, jak často se nás ptají laici na dvou- nebo čtyř-čipový přístroj - byly na našich stránkách představeny již několikrát. Už v létě 2002 jsme si dovolili prorokovat světlou budoucnost tehdejší novince Canon XM2 a následně v zimě jsme stejný stroj zařadili do srovnávacího článečku s tříčipy Sony a Panasonic. Nepočítáme-li pravidelné každoroční přehledy jednotlivých značek, nalezneme miniaturní Panasonic GS70, veleúspěšný stroj Sony TRV940, dvojici letošních miniatur Panasonic GS120/200 nebo jejich vyspělejší sestru GS400. Obchodně úspěšný tříčip Canon XM2 jsme představovali samostatně znovu na začátku letošního léta, miniaturní černou krasavici Sony DCR-HC1000 s prvními dny podzimu a nástupkyni nejohromnější maloobchodky našeho malého trhu Canon XL2 jsme popisovali tento měsíc. Zbývá připomenout jediný jednočip, jehož cena má jednoznačně víčečipový nádech - JVC GR-PD1 - a můžeme začít dnešní obrázkový výlet (snímky jsou občas jen v textu na kliknutí) po krásách kamery, jejíž zařazení je spíše opravdu už mimo naše obzory…

Už první seznámení bylo velmi (!) působivé. Obrovský stříbrný kufr, vybavený kolečky, (odezírat prosím z obrázků) skrýval tohle impozantní zařízení v celé jeho sestavené kráse. Tedy: s nasazeným objektivem i pevným diskem jako záznamovým médiem a taky akumulátorovým pouzdrem. Ne že by tahle kamera neuměla nahrávat na nějaké běžnější médium, ale ten HDD, to je fakt vychytávka No1. Je tu tzv. dvojitá mechanika, do níž lze bez složitých manipulací nebo adaptérů strčit malou mini-DV i velkou kazetu DV (pohled do mechaniky možná napoví). Vzadu zavěšený HDD má udávanou kapacitu 40GB a pro plný DV-PAL to stačí na kousek přes 3 hodiny videa. Než se pustíme do vyjmenovávání dalších nevídaností, uveďme ještě, že popisovaná pětitisícovka je podobně jako většina profesionálních strojoven jakousi stavebnicí: má nasazen a připojen hledáček, mikrofon i odnímatelný objektiv (je značky Fuji a na sluneční cloně má napsáno FUJINON). Nenabízí sice zdvojené ovládání (zespodu a na madle), jako například Canon XL2, ale za to je ramenní mašinou první kategorie s držením pod zápěstním řemínkem pravičky…

Pusme se do naší obryně technickými parametry. Tři snímací CCD-čipy s úhlopříčkou 1/2" mají udáváno 440.000 efektivních pixel každého. Systém výměnných (nasazovacích) objektivů má bajonetový úchyt a nám zapůjčený stroj má zmiňovaný typ Fuji s clonovým číslem F1,4 až F16 a manuálními prstenci ostření i přibližování záběrů. Jak je snad patrné i ze snímků, na boku objektivu je připevněn díl s kolébkou transfokátoru a zápěstním řemínkem. Odezíráme-li dále z technických dat laikům (snad nevídaně) zajímavých, zjišujeme absenci (!) stabilizátoru obrazu, která bude vzhledem ke konstrukci a držení kamery nejspíše pochopitelnou a tolerovatelnou. Nastavení rychlosti závěrky se tu dá provádět v rozsahu 1/6,25 až po 1/10.000 vteřiny a údaj o citlivosti ve slabším světle (0,2lx) je doplněn způsobem nastavení, totiž funkcí LOLUX, o níž je známo, že dokáže natáčet opravdu skoro potmě (zisk až 30dB). A aby těch neamatérských znaků nebylo málo, mašinka samozřejmě nemá (podobně jako jiné profičky) jinou rychlost než SP, přičemž na velký formát DV-kazety dokáže nahrát až 276 minut (jmenují tu kazetu LA-DV276PRO); a taktéž postrádá logicky např. slot na paměovou kartu…

Dobře nahmatatelné voliče nejrůznějších funkcí coby stříbrné páčky jsou hlavně vpředu pod objektivem a vlevo dobře patrny. Obrovský průměr hledáčkového okuláru ukrývá hranol, za nímž je v pravém úhlu k "tunelu" okuláru umístěn černobílý hledáček, jenž nejspíš vůbec není LCD-displej, ale klasická stará dobrá obrazovka. Tak tady bychom už určitě uznali občasné připomínky, že černobílý kukuč může mít jakýsi znak profesionality, že ano. Jinak se tu dá vidět i detail posuvného mechanismu hledáčku s mikrofonem do boků i vpřed/vzad. Nakonec je ale i na této krasavici obvyklý výklopný LCD-panel, s neobvyklejší úhlopříčkou dneška: 2,5". Předsunutý a už jednoznačně externí mikrofon v solidním uložení, profesionální verze některých konektorů vzadu, mezi kterými se DV-rozhraní IEEE1394 jaksi stydlivě krčí a na každém detailu pomyslné potvrzení o (nikoli amatérském) zařazení videokamery. Ono ostatně i naše nedávno zveřejněné srovnání (ruku, jež držela XL2, jsme smázli) s nemohutnějším strojem maloobchodní nabídky napoví, že popisovaná věc je BIG-BIG…

Připojený HDD tvoří velký celek i s informačním displejem a jeho ovládacími prvky. Lze jej také vytáhnout ven (viz obrázek) a i bez odnímání jeho jednotky z kamery zasunout do patřičného šuplíku na počítači (nebo notebooku). Jak nám napověděl předvádějící známý (a náš vážený zákazník), funkce tohoto fešného pevného disku lze využívat i k oboustrannému kopírování: z kazety na disk a obráceně, přičemž samozřejmě funguje při použití velké i malé mini-DV kazety v mechanice videokamery. A že se dá s diskem pracovat podobně, jako s každým nelineárním rekordérem včetně okamžitého vyhledání nahraných souborů a základní práce s nimi, to je jen dotvrzením praktičnosti této vymoženosti (viz obrázky). Hned za tělesem připevněného HDD jsou zavěšeny dosti speciální akumulátory. Aspoň nám se nezdály vůbec obyčejnými, protože už názornost indikace jejich stavu je velmi efektní, což? A že se dají na sebe (a až na HDD) navěšovat a odpojovat postupně další a další pouzdra bez přerušení práce? To se zdá taktéž mimořádně praktickým detailem, přestože při opravdovém nepřerušení natáčení by to chtělo nejspíše asistenta…

I mechanicky je ohromná mašina vybavena některými prvky, které by si kdekterý kutil možná rád dodělával na svém domácím mazlíčkovi. Je tu například dvojice závitů se stativovým průměrem na horním madle k upevnění dalších doplňků (opět viz obrázek). Mezi opravdu rozsáhlými možnostmi manuálních nastavování nechybí samozřejmý arzenál zvukových páček a točítek ukrytých pod odklopným krytem (obrázek). Dalšími páčkami jsou tu možnosti nastavení zisku a balance bílé barvy, volba rychlosti závěrky a stupně tzv. šedého filtru, možnost indikace přeexponovaných míst (známá zebra) nebo pomocníka k detailům pleti a další. Při vlastní práci se kameraman musí s takovýmto přístrojem podstatně více sžít, než když se např. my můžeme denně prostřídat u několika amatérských mašinek při výkladech kupujícím. Téměř celá hmota spočívá zjevně na rameni a pravičku má obsluhující na výše zmiňované ovládání kolébky přiblížení a (možná) maximálně ještě na drobná vyvažování stroje. Levá ruka bude na tomto typu kamer určitě nesrovnatelně důležitější, než jak to známe z maloobchodních amatérek…

A jak JVC GY-DV5001 natáčí? To byste neřekli - úplně normálně! No: tady těžko tvrdit, že jsme coby amatéři kompetentní posuzovat její skutečné kvality, ale vyšli jsme si takhle před obchod a natočili kousek videa z naší čtvrti. V jedné z televizí, jež máme nyní na firmě k dispozici s úhlopříčkou 55cm, (malých TV-monitorů 37cm máme víc) se nám to video jevilo jako zcela běžné, kvalitní a čisté. V praxi bude asi vcelku logické, že zásadní rozdíly mezi běžnou maloobchodkou za 20-50 tisíc a touhle hračkou pro velký kluky jsou zběžným pohledům skryty uvnitř. Bude to nejspíše o odlišných výsledcích v horších světelných podmínkách, zcela jiném způsobu manipulace s kamerou, ve vlastním ovládání a taky ze všech obrázků patrných manuálních netitěrností, jež prezentují namísto tlačítkových mikrospínačů vcelku velké, přehledné a hlavně hmatu běžných prstů bližší páčky. I předpoklad vyššího standardu audio-nahrávky je snad jasný. A něco k závěru pro omráčení amatérů? V době říjnového psaní této mini-recenze byla kamera cenově dosti vysoko, ale před Vánočním šrumcem se nabízí i s objektivem za velezajímavých 140.000 Kč bez DPH, s nutností dokoupení akumulátorů. Ostatní doplňky (myslím např. HDD, protože výše popisovaný kufr kamery je v ceně) už si volí movitý zájemce sám…

Tak co, berete taky jednu? No: jestli na ni máte využití, tak určitě není problém, ale u moře s rodinkou třeba v řecku nebo Chorvatsku asi nebudete vypadat úplně "IN", chce to fakticky promyslet anebo - raději - nechat todlecto vobrovský zbóží opravdovým profesionálům, že ano…?
Ještě upozornit případné čtenářky, že náš nadějný mladý kolega Richard je momentálně zadaný a nakonec malou reklamu: videokameru nám zapůjčila boskovická firma DISK Multimedia, které tímto děkujeme…

O něco více obrázků, než tlachání o něčem skoro tajuplném, sestavil: Petr Jelínek