JVC RULEZ: spotřební duo D240+D270..!

Ještě odstavec správce stránek (P. J.). Nejen novým čtenářům tu dodržme jakési seznamování se souvisejícím. Pokud se bavíme jen o Victorovi, máme jej v sortimentu po odmlce už téměř tři roky a někdejší vůdčí trio se nám rozrostlo na čtyřku. Naše tehdy možná odvážná tvrzení o návratu JVC mezi kamerovou elitu se následně potvrdila do puntíku, i když český Victor není sortimentně shodný, jako např. Německý. Byly tu přehledy r. 2003 a r. 2004, dlaňová GR-DX25 s obhajováním levorukého ovládání u kolegyňky GR-DX35, srovnali jsme vyspělou GR-DV500 s konkurencí, osvětlili čtenářům pojem dlaňovek a popsali i tehdy nejmenší mini-DV světa DVP7. Následovala krásná GR-DV4000 a v našich MEGARECENZÍCH - první i druhé - soutěžily o body i videokamery JVC. Megapixelová D200 tu měla místo už záhy poté a odvážně jsme popsali i krásnou zajímavost GR-PD1. Spotřební duo D73 a DX37 se nám vešlo do jedné recenze v loňském podzimu a kartové Everio MC200 tu bylo před Silvestrem 2004. Nakoukli jsme také pod sukně profesionálkám řady GY: postupně to byly DV5001, DV300 i obří DV5100; a chystáme i soupis dojmů s tříčipovým Everiem MC500. Letošní sezónu u nás zatím prezentovaly konkurenční Panasonic GS35, GS75 a GS150, Sony HC17+HC42, PC55, HC90 a PC1000, Canon MV800, MV850i, MVX350i a MV880X. Jděme nyní na Markovu recenzi…

Se svými rozměry těl 56 x 94 x 112 mm a hmotnostmi 430 gramů (tj. bez akubaterie a kazety) patří letošní "Viktoři" mezi konkurencí spíš k trošku větším modelům. čtenářově představě doplňme rozměry a hmotnost mini-modelu DCR-HC17 od Sony (55 x 90 x 112 mm a 400gramů), tytéž údaje základního modelu firmy Canon MV800 (má 51 x 93 x 130 mm a 430g) a ještě Panasonic NV-GS17 (64 x 81 x 114 mm a 410g). JVC GR-D240 a D270 jsou osazeny - podle nápisu na obroučce - objektivem JVC s průměrem závitu filtru 27 milimetrů, světelností F 1,8-3,2 a ohniskovou vzdáleností f 2,2-55 mm. Koeficientem přiblížení je 25násobné (bez stativu téměř nepoužitelné) optické a 800násobné (zcela zbytečné) digitální zvětšení. Výbava CCD-čipem s úhlopříčkou 1/6" a 800.000 body (400.000 aktivních) je v této kategorii standardem a ani u nových videokamer JVC se nedočkáme nějakého příjemného překvapení (jako třebas u loňské Sony DCR-HC14). Model GR-D270 je oproti D240 vybaven i slotem pro paměovou kartu, pro režim statického snímku pak lze logicky využít 800.000 bodů…

První fakt příjemné překvapení přichází po prozkoumání všech osazených konektorů obou přístrojů. Analogové rozhraní s (bohužel) atypickou zdířkou je použito z důvodu zkombinování klasického kompositního videosignálu (1xcinch konektor) a S-Video signálu. Přípojkou digitálního DV-rozhraní zůstává logicky již tradičně čtyřpinová zdířka IEEE1394 a kromě stahování videa v plné kvalitě DV-PAL do PC lze tzv. FireWire využít i pro funkci webové kamery. Model GR-D270 je ještě navíc vybaven rozhraním USB pro komunikaci počítače a paměové karty ve videokameře, konkrétně ve verzi mini-B. Potud zatím nic světoborného, nepočítám-li zmiňované S-Video. Co však nejednoho kameramanského amatéra může dokonce zaskočit (a pravděpodobně i příjemně zaskočí), je přítomnost vstupu pro externí mikrofon u obou modelů. Připojení mikrofonu realizuje vestavěná zdířka 3,5 mm stereo jack na levé straně, je však dost velká škoda, že ani jeden z obou přístrojů není vybaven botičkou pro uchycení příslušenství. Videokamera GR-D240 je vybavena pouze jednosměrnými výstupními konektory, model GR-D270 má spojení obousměrné, tedy analogový a digitální vstup jsou tu společně s průchozím převodníkem…

Oba dnes popisované typy jsou vybaveny i možností pořizování statických snímků. Zatímco levnější nižší dvěstěčtyřicítka ukládá "fotografie" jako šestivteřinový záběr na magnetický pásek mini-DV, vyšší z obou přístrojů GR-D270 je vybaven slotem pro paměové karty Secure Digital (SD) či Multi-Media-Card (MMC) a ukládá statické snímky jako soubory JPEG s maximálním udávaným rozlišením fotografie 1024x768 obrazových bodů. Po ergonomické stránce jsem ale osobně (Marek má zcela běžnou ruku, pozn. editora PJ) z obou přístrojů dosti v rozpacích. Ani po vytrvalém nastavování zápěstního řemínku se mi videokamery nepodařilo uchopit podle mých představ a zásadní problémy mi působil hlavně posuvný ovladač transfokátoru (ZOOM) a tlačítko foto-spouště. Nepraktický mi připadal i přepínač karta/kazeta ukrytý pod displejem a vypínač prosvětlovacích LED-diod umístěný tamtéž (obé najdeme jen u D270). Ostatní tlačítka již zaujala pozici na levé straně přístrojů nad výklopným 2,5 palcovým LCD-panelem…

Kromě nejběžnějších voleb obligátního přehrávání zde ovládají tlačítka snad nejčastěji potřebné a mnohými kameramany často využívané funkce: BACKLIGHT, jejíž aktivací můžeme kompenzovat světlo na pozadí (tzv. protisvětlo). Druhým stiskem potom aktivujeme bodové ovládání expozice, kde tlačítky +/- lze vybrat jeden ze tří expozičních bodů a hodnotu pak takto aretovat. Funkce FOCUS umožňuje řídit obvyklé manuální ostření a REC SEARCH rychlé prohlížení např. právě pořízené scény v nahrávacím režimu. Funkce NIGHT snad nepotřebuje bližšího vysvětlení: dodám jen, že noční režim je barevný a funguje na principu prodloužení expozičního času (déle otevřená clona) pro dosažení ostřejšího snímku s menším množstvím obrazového šumu (klasický tzv. stroboskopický efekt je nabíledni). A když už jsme u tlačítek a voličů, nesmíme zapomenout zmínit se o hlavním čtyřpolohovém vypínači na pravé straně kamery a pojistce pro vyjmutí baterie na zadní stěně nad akumulátorem…

Že se letošní rok někteří výrobci (tedy i JVC) pustili jakousi "cestou nejmenšího zla", je zřejmé už hned po aktivaci nabídky menu. U modelu D240 se změnila pouze barva pozadí na světle šedou, u dvěstěsedmdesátky jsou pak změny hmatatelnější. Provedení menu v celkem povedené bílo-šedé barvě a roztažení na celou plochu LCD kazí pouze jeho úplná neprůhlednost. Ještě kdyby tak někdo ve firmě JVC změnil zvukové signalizace přístroje (připomínají mi zlaté časy počítačů Sinclair) a uživatel by mohl být konečně spokojen. Obsah menu je také poměrně snadno vytušitelný a každý, kdo někdy držel v ruce některou z amatérských videokamer, se zorientuje poměrně rychle. První položkou jsou digitální efekty, jež (kromě modelů firmy Panasonic) nemůžou chybět u žádného amatérského přístroje a ani videokamery JVC nebudou výjimkou. Devět efektů je stíracích/zatmívacích (přechodové efekty) a dalších pět legrací je obrazových (SEPIE, MONOTONE, CLASSIC FILM, STROBE, MIRROR)…

Nechybí možnost manuálního nastavení expozičních časů, a to v rozpětí od 1/50 do 1/4000 sekundy, což mezi výrobci nebývá moc obvyklé (většinou je nejkratší čas omezen na 1/2000 sekundy). Při nočním režimu se expoziční čas přibližuje až k 1/25 sekundy. Lze také vyvažovat bílou barvu, a to konkrétně hned pěti možnostmi. V režimu AUTO se o její správné vyvážení postará samotná kamera (teoreticky) a pod zkratkou MWB se skrývá manuální vyvážení bílé barvy. FINE nastaví barevné spektrum do mírně teplého zabarvení, v režimu CLOUD je pak teplota barev ještě výraznější. HALOGEN naopak barevné schéma pěkně vychladí (modrý nádech). Mezi nabídkou dalších voleb nesmí chybět ani možnost ručního upravení expozice. Z dalších nastavení zmiňme již jen telegraficky například režimy nahrávacích rychlostí SP/LP, volby nahrávacích módů zvuku 12 bit nebo 16 bit a zapnutí/vypnutí digitálního zvětšení obrazu nebo elektronického stabilizátoru…

Co naopak asi nepatří k běžné výbavě amatérské kamery, je položka zesílení zisku GAIN UP. U ní je možné zvolit jeden ze tří režimů: OFF, AGC a AUTO. Vypnutí OFF funkci zisku úplně deaktivuje a umožňuje tím natáčení tmavých scén bez úpravy jasu obrazu. Naopak nastavení AGC sice může zvýšit zrnitost obrazu, zvýší se však i jas obrazu. Volbou AUTO je rychlost závěrky nastavena jaksi flexibilně: při nedostatečném osvětlení sice poskytne jasnější obraz než AGC, ale pohyb zabíraných objektů pak může být už nepřirozený. Za téměř nesrozumitelným zkratkovým názvem AGC jsou ještě ukryty dvě asi stejně (ne)srozumitelné volby: 5S a ANIM. Varianta 5S nastaví záznam po pětisekundových sekvencích, ANIM. provede záznam jenom několika málo snímků a OFF je prostě OFF. Obě tato nastavení jsou zvláště vhodná v kombinaci s funkcí intervalového nahrávání, jíž je vybaven jen vyšší z obou přístrojů D270. Další příjemnou funkcí může být třebas i WIND CUT, jenž umožňuje potlačení šumu vytvořeného větrem…

Co dnes zajímá stále větší počet fandů, je nahrávání v širokoúhlém módu 16:9 - u obou přístrojů je po dvou WIDE režimech. CINEMA obraz pouze ořízne a doplní nahoře i dole černým pruhem (obraz se pak logicky stále tváří jako 4:3) a SQUEEZE naopak obraz roztáhne: na televizích 16:9 vypadá v pořádku, ale na TV ve formátu 4:3 je viditelná deformace. Zajímavou vychytávkou je nastavení tzv. režimu PRIORITY. Přepínáním sledování videa na LCD-panelu fungují kamery JVC stejně jako stroje všech ostatních výrobců: chci-li používat hledáček, musím zavřít výklopný panel, chci-li naopak natáčet s použitím displeje, otevřu ho (LCD) a hledáček se takto automaticky vypíná. S nastavenou hodnotou FINDER je výklopný LCD trvale deaktivován a funkční je vždy pouze hledáček. To umožní u modelu D270 natáčet hledáčkem a zároveň používat ovládací prvky ukryté právě pod LCD-panelem. Na tomto místě je třeba zmínit jeden pro mě docela podstatný nedostatek. Při otočení LCD panelu o 180° funguje u většiny videokamer hledáček zároveň z LCD-panelem. Bohužel ani jeden z těchto přístrojů japonských tvůrců z firmy JVC toto zdvojení prohlížení neumožňuje…

Srovnání výsledků obou kamer s jejich konkurentkami od kamerových firem Sony (HC17, HC19, atd.), Canon (MV800, MV830i, atd.) nebo Panasonic (GS17, GS21, atd.) nám tentokrát rozhodně výběr neusnadní. Výsledky videa jsou podle našich subjektivních názorů více méně srovnatelné, hlučnost je sice slyšitelná, nicméně v mezích, zde však zatím stále platí (neoficiální) nadvláda výrobků firmy Panasonic. Za dost velkou výhodu osobně považuji přítomnost MIC konektoru, který výše řečené dokáže poměrně snadno kompenzovat (navíc JVC dodává na trh botičku pro připojení mikrofonu s montáží do stativového závitu, jejíž vyobrazení přikládáme). Horší výsledky u "Victorů" vykazují hlavně elektronické stabilizátory obrazu, kde je jasně vidět precioznost provedení a kvalita použitých technologií u konkurenčních amatérských mašinek optického krále, firmy Canon, a videokamer z dílny elektronických polobohů z firmy Sony, přičemž obě značky mají pravděpodobně shodný systém uspořádání této elektronické stabilizace obrazu…

Ve srovnání ergonomie - ve smyslu ovládání a držení videokamer - mají podle mého (naprosto subjektivního) názoru nejlepší provedení těla přístroje firmy Panasonic, modely JVC bych však (opět subjektivně) zařadil hned za ně. Ovládací prvky mně jako konzervativnímu uživateli asi nejvíce vyhovují v provedení firem Canon a JVC (tlačítka jsou tlačítka), mnohem méně pak 5směrné joysticky u videokamer Panasonic; a dotykové displeje Sony mi slušnost ani nedovolí komentovat (nejspíše půjde také hlavně o zvyk). A výsledek? JVC D240 jako základní model výrobce je nepochybně konkurenceschopný srovnatelným modelům jiných výrobců a typ GR-D270 nabídne pravděpodobně absolutně nejlepší poměr ceny k výbavě. Slot pro paměovou kartu, AV/DV vstup, mikrofonní zdířku, LED diody nebo dálkové ovládání nemá kdekterý mnohem dražší model. Proto mohu vyšší D270tku vřele doporučit všem zájemcům o solidní low-end modýlek s bohatou výbavou. Tak a máte to…

Dovolím si tu udělat pomyslnou komerční tečku za dnešní recenzí kolegy Marka S. (PJ). Máme za sebou pár realizovaných kousků obou popisovaných novinek firmy JVC, přičemž nepříliš dražší a výrazně vybavenější model GR-D270 se prodává opravdu (!) dobře. Všem koupěchtivým fanouškům značky JVC nabízíme levnější verzi D240 už od 11.777,- korun s tzv. základním balíčkem a o dva tisíce dráž s velkým balíčkem od naší firmy, což je stále určitě konkurenceschopná cena i proti tzv. E-shopům (doporučená MOC je 12.990). Vybavenější typ D270 pak může mít potenciální zájemce od nás za 13.777,- Kč s malým balíčkem a opět o dva tisíce dráž s velkou sadou potřebných doplňků (MOC je 14.990,-). Pro dotazy na dostupnost kterékoli z nabídky videokamer JVC nebo objednání přikládáme náš firemní E-mail a popis cesty do naší prodejny. A jen na okraj: v rámci naší základní ceny dáváme už kazetu, brašnu a třebas naši knihu o kamerách s věnováním autora nebo některý z velkého počtu firemních dárků…

Rád redigoval svého spisovatelského kolegu Marka: Petr Jelínek
Text recenze sestavil a většinu fotek si připravil: Marek Skoták