Recenze DVD-kamer Canon DC10/DC20..

Tak jak tedy, vážení: páska, karta, HDD nebo DVD...??

Jak jsme si již u podzimku zvykli, většina firem se právě v téměř už předvánoční době snaží dostat na trh zepár modelů, které by jaksi doplnily a rozšířily na jaře uvedenou nabídku novinek. Ani firma Canon nezůstává pozadu, ale přece jen se zde nedá tvrdit, že se jedná o doplňování běžných modelových řad, spíše jde o přelomové prvotiny videokamer, které nenahrávají na (zatím) dnes asi nejběžnější čtvrtpalcové pásky mini-DV. V podstatě všichni velcí výrobci kamer se snaží nalézt cestu, která by vedla k překonávání magnetických pásek - alespoň pro domácí amatérské video - a tak vymýšlí různé přístroje na pevné paměti SD- nebo CF-karty a firma JVC už nastoupila i s modely využívajícími 1,8" hardisky s kapacitami 20 a 30 GB. Ale možná dosud nejrozšířenějším pomyslným nástupcem čtvrtpalcové pásky se jeví 8 cm DVD-disk. A právě touto cestou se, po někdejších začátcích Hitachi, pokračování Matsushitova Panasonic-u (oba DVD-RAM) a jednostranném disku od Sony, vydává i tradiční výrobce (nejen) foto-techniky, značka Canon…

Japonští manažeři foto-vůdce se zatím rozhodli vstoupit na DVD-trh pouze (?) se dvěma modely. Levnější verze z obou nese označení DC10 a tzv. doporučená MOC je před Vánocemi roku 2005 nastavena na 26.490,- Kč. Druhý typ je označen DC20 a má doporučenku 29 990,- Kč (naše aktuální ceny nalezne čtenář zde v ceníku). Firma Canon vsadila na formát DVD-R a DVD-RW, což zjevně znamená, že šla u přepisovatelných typů DVD poněkud jinou cestou než Panasonic (a Hitachi) nebo nejpodobnější Sony. Kapacita -R a -RW médií je standardních 1,4 GB (samozřejmě jednostranný disk), což je stejný prostor (nebo místo pro objem dat, jak kdo chce) k uložení videa jako u DVD+RW (Sony) a poloviční oproti výše zmiňovaným oboustranným DVD-RAM. Ale že se Canon vydává v nejrůznějších ohledech jinudy a jejich nové DVD-duo své konkurentky v mnohém překonává, to by chtěla dnes naznačit tato malá recenze…

Začněme samotným popisem obou horkých novinek. Hned na začátku naší exkurze si uveďme hlavní rozdíly mezi oběma vzhlednými typy. Levnější verze DC10 má osazen snímací CCD-čip s rozlišením 1,330.000 bodů a úhlopříčkou 1,4", DC20 disponuje čipem s 2,200.000 body a větší úhlopříčkou 1,39" (u obou předpokládáme produkci Sony). Dvacítka dále nabízí Super noční režim s využitím své vestavěné (docela výkonné) LED-diody a pro režim digitální fotografie je vybavena i bleskem; s účinkem do cca. 2-3 metrů. Myslím si, že cenový rozdíl odpovídá docela přiměřeně rozdílům výbavy. Obě videokamery mají shodnou hmotnost 400g a taktéž shodné rozměry 47 x 86 x 122 mm (Š x V x H). Pro srovnání jsou zde hned i parametry kapku větší Sony DVD203 - hmotnost 440g, rozměry 57 x 87 x 131 mm a ještě většího typu Panasonic VDR-M50 - hmotnost 520g, rozměry 64 x 89 x 146 mm (v obou případech opět Š x V x H). Z uvedených parametrů je zřetelné, že nové DVD od firmy Canon jsou nejmenšími klasickými přístroji tohoto systému vůbec…

A co dále kamery nabízí? Objektiv se vzhledem k velikosti snímacích CCD-čipů dostal v maximálním optickém přiblížení na (relativně?) průměrný desetinásobek, digitálně se pak kamery vyšplhají na (už asi nevyužitelná) dvěstěnásobná zvětšení. Průměr závitu je 27 mm, což je při rozměrech těl kamer vcelku pochopitelné. Tzv. ekvivalent kinofilmu je při videozáznamu také vcelku průměrných 46,1-461 mm u nižší DC10 a kapku lepších 43,3-433 mm u vyšší DC20, ale při foto-režimu díky nefunkčnímu stabilizátoru - celá plocha snímače se využívá pro focení - jsou hodnoty následující (lákavější): 38,9-389 mm u DC10 a 38,1-381mm pro model DC20. Objektiv ostří velmi svižně automaticky nebo je možné zvolit manuální ostření pomocí malého joysticku umístěného za LCD panelem: jakýsi vícefunkční ovladač pak slouží i pro samotné manuální ostření. Vcelku zajímavá novinka - tento joystick - ale myslím, že mj. i konkurenční Panasonic už něco podobného vymyslel…

Dá se říci, že Canon má u nových videokamer inovací vcelku dost. Tak například stejně jako Sony se vrhl do zabudovávání krytek objektivu do těla přístroje, takže nám již kolem kamery nemusí lítat na šňůrce klasická krytka. Co však Canon kupodivu nezdědil, je ono upozornění, že kameraman po zapnutí kamery neotevřel právě tuto krytku, a tak se možná nahraje jednou za čas kousek tmy. Abych zůstal u zjevných novinek producenta, musím rozhodně zmínit nový typ akumulátoru BP-208 (dost podobný je i u nedávno popsaného modelu MVX4i, ale s označením BP-308), a to s kapacitou 850mAh. To by asi nebylo až tak průlomové či ohromující, ale přeci jenom umístění pod LCD panel nebo do šuplíčku se u značky Canon jen tak (už dlouho, od modelu MV100, pozn. PJ) nevidí. Podle údajů výrobce by tento AKU měl vydržet až 95 minut (natáčení s hledáčkem, bez přibližování atd.), ale při běžném způsobů práce s kamerou se výdrž může snížit i o polovinu. Dobití se pak provádí přes videokameru a na plný stav si bude muset uživatel počkat až zhruba 165 minut. Silnější akumulátor zatím (listopad 2005) firma Canon v nabídce nemá…

LCD-panel obou modelů - s úhlopříčkou 2,5" a 123.000 body - je vybaven možností zvýšeného nasvícení BACKLIGHT, což za slunečného počasí určitě každý rád využije. Hledáček je rovněž u desítky i dvacítky stejný, klasický barevný LCD se 113 tisíci body. Bohužel není možné jej ani vyklopit, ani vytáhnout z těla přístroje o nějaký ten centimetřík. Na druhou stranu to tolik nevadí vzhledem k umístění baterie pod LCD. Žádný větší akumulátor pod hledáčkem zde tedy tlačit do tváře nebude. Samozřejmostí je dioptrická korekce ostrosti obrazu s posuvníkem pod hledáčkem. Výklopný panel je pochopitelně možné otáčet, ale drží stejně jako u firmy Panasonic pouze ve dvou polohách, a to otevřen-vyklopen v 90° úhlu nebo přiklopen. Kamery lze propojit do TV nebo videa přes klasické tři konektory CINCH, pro obraz lze použít i S-video výstup. Ten je na kameře sdružen do speciální zdířky spolu s CINCH-y, do PC lze data kopírovat přes USB 2.0 port. Pokud bychom na kameře hledali další konektory, budeme mít smůlu. Kromě napájecího vstupu jsou DC10 i 20 úplně "oholené". Stejně tak nám výrobce například nenabízí možnost analogového ani digitálního vstupu…

Další horkou novinkou je u DVD-dua dotykový LCD panel. NE, to si samozřejmě dělám legraci. Kamera je poseta mnoha tlačítky, které ponejvíce okupují levou část přístroje. Zde nalezneme nad výklopným panelem čtveřici tlačítek prvků pro přehrávání, v nahrávacím režimu pak tato slouží například pro zapnutí lampičky (pouze u modelu DC20) nebo aktivování námi zvoleného digitálního efektu. Pod LCD panelem jsou ukryta tlačítka pro finalizaci disku FINALIZE, dále pak tlačítko DISPLAY (v přehrávacím režimu umožní vyobrazení dat a času pořízení nahrávky), BACKLIGHT a WIDE SCR (volba režimu 16:9). Za elcédéčkem jsou pak tlačítka MENU, FUNC. (k nim se ještě vrátím) a hlavně je zde zmiňovaný multifunkční joystick. Ve spodní části se uvelebil přepínač nahrávacího režimu na DVD disk nebo fotografického režimu i na vcelku dosti speciální mini-SD kartu. Myslím, že Canon je asi i prvním výrobcem, který ve videokamerách toto médium používá: nemýlím-li se, dosud jsme m-SD většinou znali jen z mobilních telefonů…

Bohužel ani u jednoho typu DVD-kamery nebyla v základní dodávce žádná (ani jakákoli nejmenší) paměová karta. Myslím si, že to je z důvodů logických: malé kapacity 8, 16 nebo 32 MB se snad ani nevyrábí a větší kartu už by Canon do základní výbavy zřejmě dávat nechtěl (ačkoli by s jejich pořizovací cenou nezkrachoval). Na zadní straně je úzké stříbrné tlačítko Start/Stop nahrávání a hlavní vypínač. Ten má polohy (zespodu) OFF/CAMERA/PLAY. Na horní straně je spouš pro foto-režim a mini-páčka transfokátoru (ZOOM). Ta je podle mého (subjektivního) názoru mnohem pohodlnější, než nabízí Canon u většiny svých dalších (mini-DV) kamer. Poslední přepínač na samotném hřbetu kamery slouží pro výběr nahrávacích režimů. Přístroj zde nabízí polohu plně automatickou anebo programovatelnou, dále je pak možné vybírat z osmi přednastavených motivových módů (portrét, sport, noc, sníh, pláž, západ slunce, bodové osvětlení a ohňostroj)…

Tlačítka "MENU" a "FUNC." jaksi rozdělují možnosti nastavení videokamer do dvou skupin, stejně jako tomu je například u modelů MVX45i nebo MVX4i. Stejné dělení již delší dobu používá Canon u svých fotografických přístrojů. Pod "funkcemi" (FUNC.) se nachází možnost výběru zmíněných přednastavených nahrávacích režimů, dále možnosti vyvážení bílé barvy, obrazové a digitální efekty a v další řadě i možnost nastavit kvalitu videa (XP, SP a LP) nebo podobně možnost volit kvalitu digitální fotografie. Dle nastavené komprese lze na DVD-disk s kapacitou 1,4 GB nahrát v nejlepším režimu XP zhruba 20 minut, ve středním režimu SP asi 30 minut a v režimu LP přibližně až 60 minut. Díky proměnnému datovému toku (tzv. VBR) se může kapacita ukládání na disky mírně lišit. U nejlepší kvality je datový tok 9,5Mbps, k režimu SP je přidružen údaj cca. 6Mbps a v nejúspornější kvalitě LP se dostáváme dokonce na polovinu, čili 3Mbps…

Nabil jsem si akumulátor, rozbalil jsem DVD-RW médium Verbatim a vrhl se do zkoušení kamery. Hned zkraje mně přístroj překvapil: médium se mi nepodařilo vložit do chvíle, než jsem kameru zapnul do nahrávacího režimu. Dvířka kryjící laser a prostor pro DVD-disk lze otevřít do příjemného cca. 60% úhlu. Pokud máte již vložený disk, je možné začít nahrávat od zapnutí za slušných cca. 7,4 vteřiny (průměr měření). Kromě kvality záznamu je na výběr ze dvou režimů, a to režimu VIDEO nebo VR (ten lze využít pouze u DVD-RW disků). Formát VIDEO je možné po finalizaci přehrávat v běžném DVD stolním přehrávači, ale přístroj neumožňuje základní editaci nahrávky, kdežto formát VR naopak umožňuje editaci přímo v přístroji, ale nemusí fungovat v běžných stolních přehrávačích. Osobně si myslím, že je stejně namístě uvažovat o editaci v počítači. Firma Canon dodává v ceně program Roxio MyDVD, kde by měl být uživatel schopen záznam obohatit přechodovými efekty, titulky apod. a vypálit si záznam na klasické DVD-R médium…

Galerie obrázků (komentář PJ). Obvyklá série zkušebních snímků dopadla velice solidně. Všimněme si, jak se vyšší - řekněme o facku fotografičtější - z obou modelů DC20 popral s prosluněným podzimním pozadím (2. zleva), kde není od věci připomenout i datovou velikost obrázku (1,15MB). Podobně se nám zdál vcelku uhlazený výsledek s protisvětlem v pozadí firemní výlohy do ulice. Domníváme se, že i nižší model DC10 dokáže bez problémů pořídit fotky na formát 10x15cm (a DC20 až na 15x21cm), ale v praxi půjde u levnějšího typu spíše o tzv. náhledovou kvalitu. Rychlé fotografování umožňuje až 5 snímků za vteřinu a fotky jdou samozřejmě ukládat i na DVD. Při natáčení v interiéru jsme se shodli, že citlivost na slabé osvětlení scény víceméně koresponduje s malým průměrem objektivu, i když to nebyla žádná katastrofa. Vkládání videoukázky do této recenze jsme raději nahradili firemním E-mailem, na kterém se zájemci mohou dopátrat i z těchto zkušeností…

S kamerou se mi pracovalo vcelku pohodlně, i když malý hledáček bez možnosti vytažení (nevýsuvný tubus) mě dvakrát nenadchl. Pokud jde o výdrž AKU, myslím si, že minimálně půlhodinu je možné s kamerou natočit, ale chce to opravdu nahrávat a ne se jen s kamerou chlubit a vybíjet akumulátor. Průměr závitu je 27mm, což znamená, že se objektiv blíží svými vlastnostmi spíše kamerám spotřebních řad (Canon MV850i atd.), ale díky účinné LED-diodě (jen DC20) se i v šeru něco točit dá. Pokud jde o fotky, Canon opět nezklamal: dvoumegový snímač a vestavěný blesk (jen u modelu DC20) umí opravdu i velmi povedené snímky, a to s podporou inteligentního systému devítibodového ostření AiAF. Vestavěná krytka je zajímavá změna, nikde neplandá, ale přece jen je třeba si na ni zvyknout. Co dodat? Osobně mě DVD-formát u kamer nijak nenadchl, ale komu se nechce záznam stříhat v PC a bude uchovávat svá videa na 8 cm discích - nebo je přepalovat na velké - je to jistě dobrá volba a pro home-video zastoupí běžný stroj mini-DV plnohodnotně, i když právě nenáročným amatérům nabízí náročnější ceny…

Technické parametry videokamer Canon DC10/DC20 (WEB čs. zastoupení)..

Dvojici DVD-novinek od firmy Canon zkusil přiblížit: Jirka Rakušan
Redigoval jej - jako vždy - s oddaností našemu oboru: Petr Jelínek

P.S.: Každému, kdo chce taky jeden DVD-Canon, nabízíme E-mail k dotazu či objednávce, startujeme s poctivými cenami (klik: ceník)..