Videokamera DVD: Panasonic VDR-M30

Už při prvním pohledu se jeví tento model trochu jako pokračování známých řad velmi známé firmy Panasonic NV-GS10/30/40/50 a 70; jen se jaksi tahleta videokamera rozměrově trochu zvětšila a prodloužila. Její skutečné míry jsou 56,2 x 89 x 133,6 mm (šířka, výška, délka) a hmotnost je pak bez akumulátoru a kazety rovného půl kilogramu. Důležitá připomínka (PJ): podle všech dostupných informací jde zde vlastně úplně kompletně o výrobek firmy Hitachi - ta nabízí svůj shodný model s označením DZ-MV350 - jež byla tímhle typem v podstatě jaksi donucena zavést shodné uspořádání kontaktů akumulátorů s typem Panasonic „DU“ (tedy pro řadu GS roku 2003). K přístroji je mimochodem přiložena větší (prostřední z možných nabízených) kapacita „DU-14“ (viz dole)…

Objektiv přístroje je již s dnes tradičním 10-ti násobným přiblížením (3,15 - 31,5mm), které je dále možné doplnit o digitální zvětšení až na 240násobek. Světelnost objektivu je f1.8 (závit filtru je 30,5mm), což je v současné nabídce výrobců také naprostý standard a bude to znamenat v nižším osvětlení problémy s barevným podáním a rychlostí ostření; ale to je u malých kompaktních kamer v podstatě běžný jev. Videokamera je také vybavena elektronickým stabilizátorem obrazu; a to s velmi solidními výsledky. A pokud by například firma Panasonic dala takovéto kameře optický stabilizátor, zapsala by se určitě do dějin - jako první výrobce malé DVD-kamery s optickou stabilizací (no: však uvidíme, kdo bude případně první). Za objektivem je umístěn snímací CCD-čip úhlopříčky 1/4“ s 800.000 body. Aktivních pixel pro digitální video je při nahrávání zhruba polovina…

Do videokamery DVR-M30 se „strkají“ DVD-R nebo DVD-RAM disky ve speciálním držáčku-rámečku (viz obrázek). Jeden DVD-RAM-disk s kapacitou 2,8 GB je k přístroji přiložen v základní sadě. Po nastavení kvality v MENU se na něj vejde v režimu EXTRA pouze 18 minut na každou stranu (hovoříme zde o MPEG2), s poznámkou od výrobce: při záznamu s proměnnou rychlostí datového toku je možno pořídit i více než 18 minut, protože se přenosová rychlost automaticky mění v rozsahu 3-10Mb/s. V režimu FINE je to zhruba 30 minut při datovém toku 6Mb/s a při režimu STANDARD je jedno DVD-médium připraveno až na dvě hodiny záznamu (součet obou stran) s datovým tokem 3Mb/s. [Poznámka PJ: Datový tok Mini-DV je 25Mbps, to znamená, že je zhruba dvaapůlkrát větší, než udávaný největší tok MPEG2] Pokud si kameraman bude chtít koupit další malý DVD-disk, je potřeba si na tento DVD-RAM disk s opakovatelným vypalováním - údajně až 100.000krát - připravit necelých 700,- Kč. Pak ještě existuje další možnost volby: disk DVD-R (jednou vypálit a dost!) s kapacitou 1,4 GB - tedy pouze jednostranný a bez rámečku (neboli CARTRIDGE) - ten pak stojí 295,- Kč…

Určitě teď může čtenáře také zajímat, jestli - a jak - umí vlastně tato videokamera digitálně fotit. Umí, a to jak na 8cm-DVD-disk, tak i na SD-kartu. Sice tu žádná SD-karta (ve výbavě) není, ale určitě nebude pro kameramana problém si do slotu pro SD-kartu tu správnou - vyvolenou - kapacitu dokoupit (volitelně) navíc. Snímky (formát JPEG) jsou ukládány v rozlišení 640x480 (tedy VGA) a podle zvolené kvality je například možno na 16 MB SD-kartu uložit D-fota v počtu 100 až 400 snímků. Druhá možnost ukládání fotek je (viz už výše) na opakovatelně použitelný DVD-disk. Na tento miniaturní 8cm-disk se dá - jedna strana - uložit až 999 JPEG-snímků, neboli (jak uvádí prospekt) může jít o kapacitu až 1998 digitálních fotografií (!) na obě strany tohoto malého DVD…

Při záznamu i přehrávání se můžeme dívat do barevného „pidi“-hledáčku se 113.000pixely (body) anebo také na LCD panel s úhlopříčkou 2,5“ a (přesně dle výrobce) 113.578 body. Naštěstí se vývojářům podařilo tlačítko MENU i jeho ovládání umístit až za LCD-panel (viz obrázek), takže se dají některé funkce nastavit i pomocí hledáčku - což může mít logicky jako důsledek výraznou úsporu spotřeby energie z akumulátoru. Co však pod zmíněným LCD-panelem zůstalo, je ovládání manuálního ostření a expozice, tlačítka protisvětla anebo nastavení hlasitosti malého reproduktoru (tohle logicky pro přehrávání). Ovládání ZOOM-u připadá ukazováčku pravé ruky a palec je schopen celkem pohodlně zapínat a vypínat kameru, nastavovat foto/video-režimy a zapínat nebo přerušovat nahrávání videozáznamu…

Co se týká MENU, je v první řadě třeba říci, že videokamera nenabízí ani jeden digitální efekt. Ovšem vzhledem k tomu, že v PC programech je jich většinou dostatek, není to určitě nejen pro mě nijak vážné mínus. Nabídku MENU ovládá křížkový JOYSTICK s potvrzováním „ENTER-ovým mikrospínačem“ - a tento pohyb je tedy poměrně přesný a pohodlný. Přístroj nabízí šest motivových záznamových režimů: Auto, Sport, Portrét, Bodové osvětlení, Pláž/písek & sníh (Sand and Snow) a režim pro nízké osvětlení. No a mimoto je ještě taky možno v této videokameře nastavit vyvážení bílé barvy, vypnout stabilizátor obrazu a samozřejmě taky logicky nastavovat údaje reálného - aktuálního - data a času…

U všech DVD-videokamer je asi největší základní výhodou přehledné dělení videozáznamu na úseky neboli scény, které je možné jednotlivě a podle potřeby (!) mazat. [PJ: jak už bylo uváděno před časem v našich historicky prvních zmínkách o DVD-videokamerách Hitachi, nejde zde o žádný lineární záznam, nýbrž o vypalování oddělených datových souborů, jež jsou pak kdykoli přístupny každý zvl᚝.] RJ: Mazáním lze mimo jiné dosáhnout základního střihu záznamu a samozřejmě získat i další volné místo na tomto DVD-médiu. Zbylé části je pak možno mezi sebou (PJ: dokonce tohle!) i přehazovat. A navíc se dají scény kopírovat do složek a potom i zvolené složky ještě pojmenovávat: takže můžeme mít na jednom malém DVD například nahrány - coby malé filmy - jednu akční dovolenou, dvoje narozeniny, troje křtiny a jedny vánoce a přesto bude vše opravdu přehledně uspořádáno…

Pokud bude chtít kameraman pořízený videozáznam přehrávat jinde než na videokameře (respektive na jejím zobrazovacím LCD), má - pod mikrofony - připraven analogový výstup pro TV nebo VCR. Pod LCD-panelem je USB (kompatibilní s 2.0!) výstup pro přenos video záznamu i fotek do PC. Co nás docela zarazilo, je absence standardního digitálního výstupu IEEE1394 (FIRE-WIRE); a možná by kameře taky slušel kompozitní S-video výstup. Přístroj není ani žádným běžným způsobem odblokován, takže můžeme rovnou zapomenout na přepis starých analogů: osmičky, Hi8, VHS-C i S-VHS-C apod. na DVD. A aby byl výčet připojovacích konektorů úplný, je třeba ještě taky uvést mikrofonní stereo-zdířku: jde o vstup typu JACK s průměrem 3,5 mm. Externí mikrofon má tedy reálnou šanci…

V sadě s touto videokamerou je dodáván (zmíněno výše) podstatně silnější AKU-článek oproti základním modelům Mini-DV Panasonic řady NV-GS10 až GS50. Server firmy Panasonic CZ (dole) zde sice tvrdí něco jiného, ale čtenář může věřit našemu „ohledání“. Nakonec ani např. rozměry nejsou na uvedeném WEB-u správně (kdopak to tvoří?). DU-14 má kapacitu 1.360mAh a podle výrobce by měl zvládnout (ale bez přibližování a jiných „konzumujících“ funkcí) natáčet videozáznam skrz hledáček až 125 minut; a s vyklopeným LCD-panelem by to mělo být stále ještě velmi pěkných 100 minut tzv. video-práce. PJ: Možnosti pro letošní řady kamer jsou v zásadě tři: DU07 má 700mAh (přesněji se udává 680mAh) a dodává se v základní výbavě modelů Panasonic GS10 až GS50, akumulátor DU14 už tu byl jmenován a typ DU21 by měl znamenat vrchol této řady a jeho označení značí (snad) kapacitu 2.100mAh…

Na horní straně této kamery je umístěna tzv. botka pro eventuální uchycení mikrofonu nebo světla a zřejmě mimochodem díky tomu není možno vyklápět hledáček ve vertikální poloze. Kamera i přes jakousi relativní kostrbatost díky mechanice na disk (ten se vkládá jakoby pod ruku) padne vcelku příjemně do ruky a základní ovládání lze obsloužit pravou rukou. Levou ruku kameramana bych však opravdu nedoporučoval strčit do žádné kapsy, ale spíše použít pro přidržení vlastní videokamery a tím vlastně i lépe stabilizovat obrazový videozáznam. Ostatně (PJ): server českého zastoupení firmy Panasonic dokonce tvrdí, že kamera je vhodná i pro ovládání levou rukou kameramana - proč ne, že…

A jak to vlastně uživatelsky funguje? Testoval jsem kameru na svém počítači doma a mám následující první poznatky: v přehrávači DVD značky MUSTEK to „nejelo“ ani náznakem, přestože mi to normálně přehrává úplně všechno. Do DVD-mechaniky počítače (Pionner) to nedostanu, protože mám tzv. vcucávací typ a disk nemá „normální“ průměr jako CD (12 cm). Kamera se pak dá nainstalovat podobně jako fotoaparát nebo čtečka: coby vyjímatelný disk a následně se mohou libovolně kopírovat do PC soubory. Ty ale nejdou běžným programem spustit, nebo nemají přípony MPEG nebo AVI, ale třeba BUP, IFO, VRO a podobně. Ke kameře je speciální SW na stahování do PC a jednoduchou editaci (nebo taky převod do formátu MPEG). Zmíněný komprimát se pak dá zpracovat třeba i ve známém PINNACLE. Rozlišení je tady 704 x 576, ale dá se zvolit i 720 x 576 bodů, což pak ale možná trochu bude deformovat obraz (nezkoušel jsem). Co je vyloženě super, že se na disk dá kopírovat prostřednictvím rozhraní USB a zmíněného „výměnného disku“ všechno možné! Pozadí (pracovní prostředí) programů jsou zde na zvětšení přiložena (PJ: nechal jsem to trochu větší než obvykle). Jinak jde zpracovaný videozáznam samozřejmě vrátit zpět do kamery - tedy na vložený DVD-disk…

Vyjmenujme ještě - podobně jako Panasonic CZ na svém českém WEB-u - seznam udávaných přiložených software:
DV-STUDIO 3.1 - stahování fotek do PC, G.726 Audio Decoder - přehrávání hlasových poznámek v PC, USB Driver - pro komunikaci s PC, Web Camera Driver - pro funkci WEB-kamery, ArcSoft Photoimpresion3.0 - editace fotek plus přidávání speciální efektů a titulků, ArcSoft Panorama Maker 3.0 - umožňuje skládání panoramatických fotek, ArcSoft PhotoMontage2000 - pro tvorbu koláží a úpravu jasu, kontrastu a jednoduché retušování. Kromě těchto SW jsem našel ještě editační, jejichž vyobrazení jsou právě zde uvedena…

Některá technická data ze serveru Panasonic CZ jsou zavádějící… (73kB)

Zkoušení nové DVD-krasavice redigoval PJ; autor: Jirka Rakušan