Optické potěšení: nový Canon MVX45i...

Nápovědy z MEGARECENZE 3: R=Recenze, O=Obrázek

Zavedený zvyk prolétnout se související problematikou odkazy na naše článečky dodržme i dnes, by by chu na hlavní text očekávané recenze byla sebevětší. I v roce 2005 totiž stále platí, že zatímco digitální fotoaparáty opravdu nemohou nabídnout plnohodnotné video, některé videokamery rozhodně dokážou (!) nahradit solidní foáky, a to s návdavkem mnoha vymožeností, které právě čím dál rozšířenějším digiákům chybí. Přestože laicky to může vypadat, že všechno se točí okolo počtu bodů na snímači, praxe ukazuje, že samotný čip je jen součástka v celém soukolí a jeho parametry nemusí být určujícími, nepodpoří-li jej například dobrý procesor. A že v kamerách Canon zajišuje dobrý výsledek zřejmě velmi povedený čip DIGIC, to není žádná novinka. Ani zarytí odpůrci této světově vůdčí foto-značky nevyvrátí po shlédnutí příkladů tvrzení, že právě onen procesor nejspíš stojí za úspěchem velké části digi-foáků a videokamer, kdy jakýmsi zázračným způsobem dokáží při menším datovém objemu snímku mít s menším rozlišením čipu lepší výsledek: porovnejme někdejší fotky ze Sony PC330 (O; 1,17MB) a úspěšné MVX10i (O; 854kB)…

Oproti firmám Sony a Canon např. Panasonic jednočipové 2megáče mini-DV neprodukoval nikdy a v sortimentu JVC se k takovému rozlišení čipu dostaneme od loňska především v rámci projektu Everio (R). Odkažme tedy zvídavé čtenáře a fanoušky našeho oboru na několik recenzí těchto stránek, ve kterých jsme se pokoušeli představovat mašinky s opravdu použitelným foto-režimem. V nedávné historii našich stránek tu byla povídání o výkonných videokamerách Sony: DCR-TRV75 (R) a následnici HC85 (R), vyspělé přerostlé dlani PC330 (R) nebo novodobém zázraku do dlaně se třemi C-MOS-čipy PC1000 (R) a zajímavé novince HC90 (R). Optický Boss Canon tu měl postupně svá želízka v podobě opticky stabilizované MVX3i (R), sympatické MVX25i (R) nebo dlaňových MVX10i (R) a MVX35i (R). A když nebudeme počítat kartové libůstky (R) v podobě kamero-fotoaparátů různých firem, najdeme ještě předmětné počty obrazových bodů (2MPx pro foto a více) i ve zmiňovaném JVC Everiu MC200 (R) a některých tříčipech Panasonic - GS150 (R) a GS400 (R, na GS250 čekáme)…

Duo videokamer Canon MVX40/45i. Spojení několika žádaných pojmů dneška s uznávanou (!) veličinou moderních videokamer, ale i digitálních fotoaparátů: optickým stabilizátorem obrazu. Duo poměrně maličkých videokamer vychází svým tělem i uspořádáním z předchozí úspěšné dvojice MVX20i/25i (R). I když jsem použil zdrobnělinu o údaji velikostí, nejde tu ve srovnání s konkurencí o žádná tintítka: s rozměry 70 x 82 x 133 mm a hmotností 530 gramů stojí oproti takové Sony HC90 (R) - 66 x 91 x 110 mm a 440g - nebo Panasonic-u GS75 (R) - ten má 76 x 77 x 120 mm a 420 gramů - jako malý obřík (přiložené srovnávací obrázky snad dostatečně napoví), i když jak v kterém rozměru. A pro jednoduchost formulací v dalším textu budeme recenzované duo "oslovovat" pouze v jednotném čísle, s vyjmenováváním rozdílů obou krasavic. V úvodu popisu ještě dodejme, že objektiv (O) značky Canon má Ø34mm, koeficient transfokátoru je 14násobný (MVX40 má pak jen 10x), f1,8; ohniskové vzdálenosti mají rozsah 4,6-64,4 (MVX40 4,6-46) a často žádaný tzv. přepočet na kinofilm je: 39,9-559 (39,9-399) na pásku a 37,6-526 (37,6-376) na kartu…

Uspořádání přístroje je nejklasičtěji klasicky klasické: horní nakládání kazety nenutí uživatele sundávat kameru ze stativu při výměně kazety, ale zároveň netáhne řemenem za mechaniku dvířek videokazety. Zadní nasazování akumulátoru doplňuje praktický výklopný a výsuvný tubus hledáčku, jenž umožní nasazení i velké kapacity bez omezení používání tohoto menšího zobrazovače - tedy aniž by kameraman musel mít vyklopen LCD-panel. Fakt excelentní ergonomie pro veškeré ovládání, a to i pro ekvilibristicky zaměřené fanoušky fotek. Efektní a praktický ostřící prstenec manuálního řízení na obvodu objektivu, inteligentní botka (nikterak rozsáhlého) příslušenství, přisvětlující dioda, blesk atd. - to jsou některé z hlavních předností této krasavice. Zaměřme se na ně jednotlivě i s kritickými připomínkami poučenějšího laika oboru, přičemž čtenář bude průběžně upozorňován na výjimky, které nemá méně vybavená sestra MVX40, ke které se (kdoví proč) snad do celé Evropy nevozí zprovozněná verze se vstupy MVX40i, ač ji jeden ze dvou největších (?) evropských (francouzských) E-shopů nabízel. Napsal nám ale dnes pan Tomáš, že po jeho dotazu mu francouzští soudruzi (to jako kolegové v oboru :-O) sdělili, že se do čR dovážet nebude a že takto mění i W-prezentaci…

Světový Boss fotografování Canon? ŽÁDNÝ začátečník!

Vynikající videokamera i pohotový fotoaparát. Už volič režimů na levém boku přístroje nad LCD-panelem napovídá leccos z tajů ovládání samotné mašinky. Kolem dokola (360°!) otočný přepínač určuje běžné motivové režimy - typu portrét, krajina, sporty, scéna, pomalá závěrka, noc - a umí také nastavení priorit jako fotoaparáty: TV (tj. priorita řízení závěrky), AV, (priority řízení clony), P (manuál) a automatický režim AUTO. Ona i nabídka na displeji je po volbě tlačítkem FUNC. velmi podobná známému uspořádání na digiáčcích Canon. Maximum rozlišení digi-fotky je už několik sezón známý nezaokrouhlený (ne)poměr 1.632x1.224 bodů, přičemž uživatel má k dispozici ještě volby 1.280x960 a 640x480. Vyčerpejme suchou řeč čísel i zde a zmiňme ještě možnosti komprimovaných videoklipů na kartu (320x240 nebo 160x120) a údaje o pomyslném srdci přístroje: osazení dvojice MVX40/45i je CCD-čipem (předpokládáme) od firmy Sony s úhlopříčkou 1/3,4" a celkovým počtem 2,23 milionu bodů; a výrobce udává 1,77MPx efektivních pro film. Mimochodem (jak říká tajný prospekt): objektiv je vyroben z 11 členů v 9 skupinách s jednou asférickou čočkou, používá skla super spectral coating a obsahuje dvojitý ND-filtr, jenž má zabraňovat světelné difrakci (taky všemu nerozumíme, z toho si nic nedělejte :-D)…

Fotografie květů v plném rozlišení 1.632x1.224: Canon MVX45i (má 843kB)..

Fotografie květů v plném rozlišení 2.016x1.1512: Sony HC90 (má 1,49MB)...

Hlavní vypínač umožňuje přímou volbu (!) režimů kamery, což je podle recenzenta praktičtější nejméně o řád oproti postupnému přepínání (O) Sony anebo zapnutí do předvoleného režimu velkým kolečkem (O), kdy mýlka volby se přímo nabízí (Panasonic). Navíc tento systém hlavního voliče vykazuje zjevně jinou (lepší?) ergonomii, než umístění posuvného přepínače u JVC (O). Nahrávací tlačítko je akorát a oproti kolegou kritizované slonovině (O) u MV880X (R) je ve stříbrné barvě. Horní prvky (O) ovládání padnou na správné prsty a na souhru ukazováčku s prostředníkem není potřeba ani příliš dlouhého zaučení: transfokátor lze pak ovládat právě nejdelším prstem, zatímco první prst (doktoři to tuším mají ještě o číslo jinak, kvůli palci) může fotit, přepínat mezi ukládáním na kartu a pásku a můj se naučil (ukazováček, dámy... :-D) boční ploškou zapínat i přisvětlující LED-lampičku (O), mimochodem dosti účinnou. K bezvýhradné pochvale ovládání chybí vyvedení tlačítka vstupu do hlavní nabídky mimo LCD-panel, i když toto MENU lze - s notnou dávkou opatrnosti - nahmatat s mírně vyklopeným (tj. nerozsvíceným) displejem, nejlépe s přidržením (přiskřípnutím) levičkou: je prvním na ráně…

Velepraktický detail: prstenec manuálního ostření na přední obroučce objektivu. I pro tuto volbu lze ponechat zaklopený LCD-panel, protože tlačítko (O) k aktivaci ručního ostření je před otočným voličem režimů, podobně jako manuální řízení expozice. Už v recenzi na předchůdkyni MVX25i (R) jsem psal, že prstenec manuálního řízení je dosti úzký - a i tady bych možná doporučil častějším manuálistům našroubování (například) sluneční clony (O), která pomůže zabránit případnému zasahování ovládacích prstů do záběrů. Mezikroužek (O) na nejčastější průměr závitu 34/37mm máme samozřejmě skladem a ani cena gumové sklopné clony (O) nebo předsádky (pokud ne originální) není o pomyslném vybílení peněženky. Známé třífunkční hejblátko před pantem LCD umožňuje řízení funkcí po volbě některého z režimů a v přehrávacím módu kamery slouží k regulaci hlasitosti vestavěného reproduktorku, který se vešel také pod výklopný panel. Za zbytečně po ruce umístěné tlačítko bych považoval snad jen přímý tisk (O), který nemá s ovládáním přístroje v "pořizovacím" (nahrávacím) režimu nic společného…

Odklopením LCD-panelu se zpřístupní devět tlačítek, přičemž důleček RESET nejspíše nebudeme považovat za běžně používaný. Dvojice REC SEARCH -/+ slouží k rychlé orientaci v natočené scéně bez nutnosti přepnutí do přehrávacího módu a jejich druhé symboly (modré dvojšipky vlevo-vpravo) jsou pro převíjení obrazu při přehrávání na displeji nebo TV. Současně jsou tato dvě tlačítka zařazena do kvarteta ovládání foto-režimu, kde mají za úkol posouvat do obrazovky další (či předchozí) snímek. Tlačítko REC PAUSE má coby druhou funkci volbu samospouště, volič režimů vestavěného blesku umí i spouštět a zastavovat přehrávání videa do statického snímku a volba DRIVE MODE zastavuje v přehrávacím režimu posuv pásky úplně. Odezíráme-li dále z přiloženého obrázku, dolní trojice umí zvýšit podsvětlení displeje na sluníčku LCD BACK LIGHT, zařadit některý z digitálních efektů (napočítal jsem jich - i podle čs. W-stránek - 18) D. EFFECT a již zmiňovaný vstup do hlavní nabídky MENU. Osobně jsem rád hlavně za tzv. rozetmívačky/zatmívačky, protože oddělení video-úseků si mohu zvýraznit…

Osazení slotem na paměové SD-karty (nebo lze samozřejmě i MMC) je posledním detailem, jenž se odhalí pod odklopeným LCD. Výrobce přikládá MMC-kapacitu 16MB, což je ve srovnání s čím dál lakomější konkurencí docela slušné, ale uživatelů, kteří by se s touto velikostí spokojili, asi nebude přehršle. Samotná spouš k pořizování fotografií zde funguje v podstatě stejně, jako na běžnějších fotoaparátech: namáčknout (zaostří si) a domáčknout (vyfotí); a má podle mého názoru zcela vyhovující citlivost, alespoň co se recenzovaného kusu týkalo. Zkoušel jsem natáčet i fotit dlouho do noci v mizerném kuchyňském osvětlení a získal jsem dobrý pocit i z možnosti přisvětlení vestavěnou LED-lampičkou, která se osazuje od modelové dvojice MVX30i/35i (R) opravdu nebývale výkonná. Nakonec i malinký blesk (O) se mi zdál vzhledem k mrňavé výbojce docela účinným a navíc jsem nabyl dojmu, že právě ona LED-lampička může být v šerém prostředí jakousi výpomocí ostřící elektronice kamery. Přiloženými fotkami (i těmi v plné náloži) demonstrujeme snad dostatečně, o čem tu mluvíme: podržení kurzoru PC-myšky na snímku (i zde níže) naznačí, o co jde a jak je to velké, kliknutí myškou jej otevře v plné velikosti…

POZOR, tohle je dodatečný přídavek na časté dotazy a žádosti vás čtenářů bezprostředně po recenzi! Vyfotili jsme oběma kamerami - Canon MVX45i a Sony DCR-HC90 - v plném automatu motivy v blízkém okolí naší prodejny a přikládáme sem dodatečně 8 snímků v plném rozlišení, které se objeví po kliknutí dle popisu o kousek výše. Povšimněme si datových velikostí plných rozlišení z obou přístrojů a úhlů záběrů. Canon má výrazně menší bajty v každé fotce a je dokonce o kousíček více širokoúhlým v běžném módu, kdežto Sony to má v režimu 16:9 jaksi kapku jinak. Ukázky znázorní i rozsahy transfokátorů videokamer, i když jen ve foto-režimu. Předpokládáme, že to může napovědět nejen další moudra čtenářově představě, ale především podpořit naši teorii z úvodu, že moderní vybavená videokamera opravdu může UMěT DOBřE FOTIT. Odstavec doplňujeme hlavně všem těm, kteří se rozhodují nebo nám psali o svých názorech a přáních na tato doplnění a kterým se chceme za přízeň k těmto stránkám odvděčit (15. června 2005 přidává P. Jelínek)…

Jednoduché mazáctví. Dvojsloví, které možná nenapadne každého, ale já je sem napsat musel. Videokamera Canon MVX45i je nejen po prvním ohledání vlastně až skoro fatálně jednoduchá na obsluhu, a přesto nabízí opravdu vyspělý výběr funkcí. Chybí tu sice indikace přesvětlených míst ve scénách (Zebra) - kterou mají i nedávno popsané konkurentky Sony HC90 (R) a vyspělá HIGH-zajímavost PC1000 (R) - ale jinak bych konstatoval, že výbava je kompletní. Bavíme-li se o možnostech připojení, je tu vedle oboustranně průchozích AV- a DV-konektorů (samozřejmě nikoli na verzi MVX40) mnohdy potřebná mikrofonní zdířka, za jejíž absenci naopak pranýřujeme čím dál vetší počet tzv. spotřebek. Dokonale pasující krytky přípojných míst ukrývají potřebné zdířky na třech místech: na přední stěně pod LED-lampou je S-Video a USB, vpravo před hranou výklopného výtahu kazety jsou červená mikrofonní, žlutá Audio-Video a čtyřpinová FireWire a nad hlavním vypínačem nenápadná (O) napájecí (+nabíjecí) dírečka. Pro úplnou informaci o nabíjení dodávám, že kamera má tzv. vestavěnou nabíječku, což znamená v praxi nemožnost současného nabíjení jednoho akumulátoru a práci s druhým (např.) na zahradě. Zapnutá kamera pro práci totiž nenabíjí, i když má AKU v patici...

A ještě hlouběji, včetně Menu a volitelných doplňků…

Volitelné doplňky. Tohleto je mělo napadnout už dávno, řekne si asi mnohý stálejší čtenář našich W-stránek. Ano, to mohlo, ale jakousi spoluodpovědnost za tento WEB nesou přece i všichni ti, kteří se kdykoli mohli vyjádřit na náš E-mail nebo do diskuse (a také se vyjadřují). V první řadě sem dejme na vědomí, co se dá připevnit (a připojit) do tzv. aktivní botičky (O) s kontakty: mini-světlo VL3 (O), záblesková lampa (O) VFL1 (světlo+blesk) a externí mikrofon DM50 (O). Vedle dalších originálních doplňků, jako jsou externí nabíječky - tady mají výhodu majitelé foáků Canon se stejnými AKU, protože už tento zdroj vlastní - nebo předsádek a filtrů s atypickým závitem 34mm, existuje jakž-takž i výběr neoriginálních věciček, tedy cenově výrazně dostupnějších. Připojení jakékoli optiky se závitem 37mm vyžaduje mezikroužek (O) 34/37mm, o kterém už byla řeč; k dotazům na další libůstky zde firemní E-mail (editorův i pod článkem). Jak vyhlíží levný stereofonní mikrofon (O) Hama 46114 či cenově stále přívětivý RØDE (O), to jsme opět vyfotili a přikládáme. Doporučujeme i levnější akumulátory GP, brašnu vyhovující velikosti kteréhokoli výrobce, SD-kartu a k náročnějším scénám větší světlo, ptejte se…

Optický stabilizátor obrazu. Patent, který pochází dokonce (!) už z konce osmdesátých let minulého století, má na svědomí vůdce světového fotografování Canon. Pokud jej objevíme na jiných přístrojích, jde o podobnou výpomoc, jako když dnes také víme, že v kamerách Canon jsou CCD-snímače Sony (vyráběné prý na linkách Canon) nebo elektronická stabilizace téže značky. Canon je evidentně výjimečným producentem i v tom, že se nemusí chlubit "cizí" optikou a ve videokamerách je nepochybně tato soustava sklíček minimálně stejně důležitá, jako u foáků. Povídá se veřejné tajemství, že známá loga Carl-Zeiss či Leica nemají s původními značkami (fabrikami) příliš společného - a že to má být velkým podílem stejně výpomoc firmy Canon za oplátku - ale protože to jen tak neprokážeme, jako bychom to ani nenapsali. Zkoušeli jsme vymoženost optické stabilizace v praxi: funguje fantasticky! A hlavně se nechá zapnutá i v režimu fotografování, a to už není při schopnostech objektivu jen na nějaké mávnutí rukou. Předkládáme čtenářům náš (subjektivní) poznatek o výjimečnosti takové stabilizace, i když víme, že podezření z nadržování se stejně nevyhneme…

Než přejdeme k rozboru praktických zkušeností a výsledků, proberme se trochu hlouběji nabídkami, jež jsou ukryty v čipovém osazení přístroje. Pro úplnější představu čtenářů jsme si dovolili přiložit názornou koláž těchto nabídek, ze které by mělo jít odezírat. Za hlavní nabídkou CAMERA SETUP, VCR SETUP atd. lze volit podnabídky, které představují další skupinky volitelných veličin a režimů. CAMERA SETUP zde skrývá možnost vypnutí samočinné zpomalené závěrky A.SL SHUTTER, trojí volbu digitálního zvětšení D.ZOOM (OFF, 56x, 280x), vypnutí stabilizace IMG STAB, volbu širokoúhlého obrazu WIDESCREEN a položku AF AST LAMP, která umožňuje přisvítit pro zaostření, fotografuje-li kameraman při natáčení (maximem pak je 640x480). Některé položky jsou fialové (neaktivní) a otáčením kolečka režimů kamery se probarvují jiné, podle módu. Nabídka VCR SET UP skrývá volbu rychlosti nahrávání (SP/LP) a funkci AV-zdířky (možnost sluchátkového výstupu). AUDIO SETUP obsahuje větrný filtr WIND SCREEN, volbu snížení mikrofonní citlivosti MIC ATT, regulaci zvukové úrovně MIC LEVEL, režim 16bitového nebo 12bitového zvuku AUDIO MODE a řízení hlasitosti sluchátek VOLUME…

Dalším v pořadí je DISPLAY SETUP, kde je korekce jasu LCD-panelu BRIGHTNESS, volba tzv. zrcadlové funkce LCD MIRROR, zobrazení na TV-obrazovce TV SCREEN, nastavení komunikačního jazyka (6 v Evropě běžnějších řečí a 4 druhy rozsypaného čaje), tvar času a data DATE FORMAT a předváděcí režim DEMO MODE. Každá podnabídka je ukončena návratovým povelem RETURN. Další nabídkou je SYSTEM, kde si uživatel může zvolit aktivní (anebo vypnuté) čidlo dálkového ovládání WL. REMOTE, intenzitu pípání kamery při volbách funkcí BEEP (HIGH VOLUME, LOW VOLUME a OFF), praktickou možnost zrušení (aktivace) automatického vypínání POWER SAVE, volbu časové zóny T.ZONE/DST a samotné nastavení data a času. Poslední podnabídkou je MY CAMERA, jež umožňuje před vlastní prací zadat některé veličiny podle kameramanových přání do paměti přístroje. Předpokládám, že čtenáři recenzenta za podrobný výklad nezavrhnou, vždy i např. u konkurenčních strojů Sony jsem přidali rozsáhlé koláže (O) nabídek…

Mimochodem ZOOM u nové MVX45i (14x) jede dvakrát rychleji, než u předchůdkyně MVX25i (R) a umí celý svůj rozsah projet asi za 1,1 vteřiny. Pro srovnání jsme si zjistili stejný parametr u Sony PC350 (O) a Panasonic GS200 (R) a u obou je to o celé jedné vteřině, ale s o 40% menším koeficientem přiblížení. Taky údaj ke zveřejnění, i když nemusí zajímat každého. Zkoušel jsem natáčet i ve velmi šerém prostředí a konstatuji, že taková VX2100 (R) je určitě o facku lepší, ale s údajnou kritikou některých zahraničních serverů bych si dovolil nesouhlasit, přestože odpůrcům značky nevyvrátím jejich názor. Vytáhli jsme alespoň některé statické snímky z videa a jejich porovnání s konkurencí je tady (dole) k dispozici. Velkou část fandovské veřejnosti zajímá určitě srovnání s funkčně i osazením podobnou mašinkou Sony DCR-HC90 (R) a jak je vidět, i přes větší rozlišení CCD-snímače devadesátky má Canon s relativním handicapem pouhých dvou milionů bodů přinejmenším srovnatelné DF-výsledky. Ano, procesor je zřejmě podobně důležitou součástkou, jako vlastní čip, ale to už se opakuji...

Hodnocení, doporučení - to po nás nemůžete chtít :-D)

Chcete nějaký závěr nebo doporučení, že jo? Pokud to udělá naše recenze, nebude to zřejmě zase o ničem jiném, než oné obvyklé dávčičce (mojí autorské) subjektivity. Snůškám kritických ohlasů se snažíme bránit tak, že předkládáme pro svá tvrzení co nejvíce příkladů, které by měly pomoci k obhájení případné chvály nebo kritiky kteréhokoli z popisovaných modelů videokamer. Je nám sice jasné, že zarytým odpůrcům červeného loga nebo ortodoxním příznivcům jiných značek možná naše hodnocení nevnutíme, ale lhát se nemá, že ano. Začněme tedy jakési hodnocení srovnáním s kolegyňkami i konkurentkami. V porovnání s nedávno popsanou trojicí MVX300-350i (R) je duo MVX40/45i evidentně téměř stejných měr a vah - 70x82x133 a 530g versus 72x78x131 mm a 500 gramů - ale hlavně (samo že subjektivně) výrazně elegantnější. Poněkud menší násobek přiblížení je zřejmě důsledkem montáže většího snímače za soustavu objektivových skel a za sebe tvrdím, že 14násobek bude na většinu akcí stačit i mně, přestože zlatá dvacítka XM2 (R) je o dvě facky lepší…

Srovnejme MVX45i s elegantní fešandou Sony HC90 (66x91x110mm a 440g). Subjektivně by možná měla více bodů v pomyslné soutěži krásy HC90, ale jsou tu také mnohé indicie, jež by poučeným laikům mohly naznačit kladné body spíše pro Canon, jděme na to. Canon má větší průměr závitu (34 vs. 30mm) i vstupního skla a to by mohlo (snad) dohánět o kousíček větší snímač, tedy po stránce citlivosti. Praktičnost prstence ručního ostření je tak notoricky známa, že to nebudu rozebírat zvl᚝ (u Sony chybí). Totéž bude platit o pojmu výklopný a výsuvný hledáček - u Sony totiž zapuštěný (O) hledáček téměř nelze používat - jenž má u MVX45i shodný počet obrazových bodů jako HC90 (123.200), podobně jako výklopný LCD-panel (ten má Sony širokoúhlý). Dokonce bych si dovolil tvrdit, že hledáčkovým mini-displejem videokamer Canon se dá docela solidně i ostřit, i když tohle bude nepochybně také otázkou zdravotního stavu oka uživatele, recenzentovy oči zatím slouží a před nějakými skoro 25 lety udivovaly přístroje i lékaře na jakési (tehdy důležité) státní zkoušce smyslové třídy 1... :-D)

A pokračujme výčtem vzájemných libůstek HC90-MVX45i. Standardní rozteč sáněk aktivní botičky dovolí k MVX45i připevnit cokoli z běžné nabídky příslušenství, čemuž je u Sony zabráněno velmi speciálním způsobem (foto; O). Šuplíkový systém (O) zase zcela znemožňuje (!) nasazení většího AKU, i když tady je asi nutno poznamenat, že v (minimální) spotřebě energie Sony obvykle exceluje. Postupně volící hlavní vypínač mi osobně docela vadí a o (ne)praktičnosti dotykového ovládání nebudu ztrácet slova: jen taková samospouš je například v menu ukryta pod několika (podle modelu 5-10) uknutími do LCD. A krom jiného dodejme, že u HC90 úplně chybí běžná mikrofonní zdířka: připojení je možné pouze do aktivní botičky a pouze originálních doplňků! Speciální konektor (O) s kombinací Audio/Video/S-Video nebudu pitvat, ale psal jsem tu už vícekrát, že náhrada je drahá a zapomenutí vzít s sebou onen speciální kablík na dovolenou může být fatální. Canon MVX40/45i je jakýmsi konzervativním pokračováním výrobce ve smyslu nepokazit to dobré, co dala světu amatérských videokamer dvojice MVX20i a MVX25i a přidat do letošní kolekce onu známou silnou zbraň producenta: optickou stabilizaci obrazu…

Myslel jsem, že už toho bylo dost, jenže srovnávacího materiálu je tentokrát jaksi více a to mě nutí přidat kousek textu. Kromě sady snímků, které jsme přiložili do textu a pod dnešní recenzi, nabízím zde ještě srovnávací pohledy sledovaných krasavic MVX45i a HC90. Třímegové mašince Bosse Sony se rozhodně nedá upřít velká dávka elegance a pro ještě lepší představu čtenářů k odlišnosti přístrojů jsme obě videokamery vyfotili i shora (O) a z levého boku (O). Zopakujme také odkazy na srovnávací fota v plném rozlišení - MVX45i (O: 843kB) a HC90 (O: 1,49MB) - a nasměrujme zvědavce na tzv. mrtvolky z videa (níže), kde se dušujeme, že jsme opravdu neměli důvod zkreslovat podmínky pro jejich pořízení. Doporučuji si plné velikosti DF nejprve uložit na disk a pak si je otevírat anebo si je v novém okně prohlížeče zvětšit do plného rozlišení a porovnávat (jak kdo chce) pečlivě detaily. Komerční závěr: objednávky MVX45i za naši akční cenu vč. balíčku (je pohyblivá :-D) adresujte na E-mail nebo prodejnu - která se snaží udržet tyto stránky (třebas i finančně) v chodu - ta je tady, telefon je 541218591…

Statický snímek z videa Sony DCR-HC90: běžné světelné podmínky (71kB)..

Statický snímek z videa Sony DCR-HC90: šero s nočním režimem (má 48kB)

Statický snímek z videa videokamery Sony HC90: šero v automatice (64kB)

Statický snímek z videa Canon MVX45i: běžné světelné podmínky (90kB)....

Statický snímek z videa Canon MVX45i - šero s nočním režimem (109kB)....

Statický snímek z videa Canon MVX45i - šero v automatice (má to 75kB)....

Doporučení? Dámy a pánové, Sony není trik, ale Canon taky NE.
Kdo odezíral z mého z textu jinak, a čte znovu, třeba to pochopí!
Za velkou pomoc s přípravou fotek děkuji kolegovi J. Rakušanovi
Recenzi (snad zaslouženě kapku větší) spáchal: Petr Jelínek