Obdivuhodný "hadr"+ daktyl: Sony SR90!

Zavedenou tradici odkazů k tématům v našich stránkách doplním i špetkou historie nahrávacích systémů. Symbolem doby po celuloidu je snaha řady výrobců o vývoj a rychlé zdokonalování domácích - tedy amatérských - videokamer. Už na začátku 80. let nabízí vůdčí firmy tzv. portejbly, to znamená jakési dvoj-sady s objektivovou částí a mechanikou kazety extra a záhy nato se daří i umístit kazetu do přístroje a učinit z něj jeden celek CAMCORDER. Až do roku 1995 domácí kameramani vybírají pro svá veledíla pouze z analogových nahrávacích formátů VHS, S-VHS, kompaktních VHS-C i S-VHS-C a variant s užší páskou 8mm a Hi8. A i když ve zmíněném r. 1995 přichází první maloobchodní digitální formát mini-DV, stále užívá magnetickou pásku a to představuje mimo jiné lineární záznam a natahování dat do PC takový čas, jak dlouhý je záznam. Velká část fanoušků oboru ví, že u začátku záznamu bez pásky je průkopníkem firma Hitachi uvedením opakovaně vypalovacího disku DVD-RAM už před 5ti lety a zhruba ve stejné době se objevují i první miniatury na paměové karty, i když zpočátku "jen" pro komprimační formát videa MPEG4…

Opravdovému boomu paměových, diskových a pevných médií pomohl logicky vývoj kapacit a cen těchto zapamatovávačů, který přináší i Victorovu řadu JVC Everio - v jednočipové a tříčipové verzi i s pevnými disky - nebo libůstky typu Panasonic S100 a celý zástup DVD-kamer Sony, Panasonic nebo Canon, z nichž mnohé jsme tu i recenzovali. Uvedení netrpělivě očekávaného přístroje s vestavěným HDD od jednoho z vůdců světového pokroku v elektronice je poměrně překvapivé, protože veliký Sony obvykle nepřichází s něčím jako nikoli první. Zajímavé také může být pro leckoho absence jakékoli reklamy na hard-diskový formát, přestože právě tento způsob ukládání videozáznamu se může jevit jako vůbec nejdostupnější varianta nepáskových videokamer. Celá mašinka je pak oproti většině dnešních maloobchodek ostatně dosti velká a nadto i - oproti spotřebkám - relativně drahá, přestože i mladší pamětníci si mohou jistě vzpomenout na nedávný luxus, kdy solidní analogový stroj stál klidně i 70 tisíc a dobře vybavený digitál se také relativně nedávno pořizoval za podobné ceny. Hned za úvodem dnešního povídání malé překvapení všem příznivcům a fandům oboru: vestavěný HDD není Hitachi jako v loňských JVC, ale Toshiba…

Objektiv s logem Carl-Zeiss umí přiblížit 10násobně a digitálně zvětšit až 120násobkem. Pro udávaná numera rozsahu transfokátoru 5,1-51mm by měla platit čísla přepočtu na kinofilm, a to 42,8-495 mm pro video a 40,6-406 mm u foto-režimu (u 16:9), respektive 45-450 mm u videa a 37-370 mm u fota ve formátu 4:3. Komu to kapku matematicky nesedí, respektive kdo vidí pochybnou závislost na poměrech stran snímaného videa proti fotu, tomu opět Sony na svém WEB-u vysvětlí, že to tak holt je. Osazený snímací CCD-čip s 3,31MPx známý už z celé řady videokamer - má úhlopříčku 1/3" - dokáže vedle videa vyloudit fotografie až do poměru stran 2.016 x 1.512 bodů. Výklopný LCD-panel má úhlopříčku 2,7", celkových 123kPx a dotykové ovládání (sakra). Barevný hledáček s nemožnou maličkou očnicí - a pouze výsuvným okulárem - má stejných 123,2kilobodů a samozřejmou regulaci podle dioptrií oka uživatele, i když s velmi titěrným ovládáním. Pevný disk je zde jediným nahrávacím médiem, má kapacitu 30GB a vejde se něj hafo videí. Před dalším rozborem jednotlivých fines i excesů elegantní krasavice ještě přidejme míry a váhy: 82x69x149 mm (ŠxVxH) a statných 535 gramů (bez AKU)…

Už samotný vzhled trošku připomíná nedávno představenou Pětistovku od konkurenční firmy Panasonic, rozhodně více, než řadu Everio od JVC. Nikoli snad v designérských detailech, ale v úvodním pocitu po uchopení těla této vcelku masivní videokamery a řádském osahání: Válec objektivu zde totiž vévodí celému přístroji podobně, jako tomu bylo u GS500. Ale oproti tříčipové variantě páně Matsushity tady už takřka úplně chybí jakákoli tlačítka. Jak se zdálo s přibývajícími hejblátky u nedávno představených kolegyň producenta Sony - že přiznání historického omylu s daktylem je na cestě - zde se už žádná zbytečná tlačítka nevyskytují. Ovládání vyvedeného na tělo stroje je tak málo, že si dovolím parafrázovat (mj. klamný) reklamní DVD-slogan Natočit-Vysunout-Přehrát na diskové sousloví Zapni (TO)-Nahraj (v AUTO)-A mlč (NO PROTO). Když jsme u toho vzhledu: je jasné, že o moc jinak to asi poskládat nejde, ale mně se to rozhodně nejeví nehezkým. Kromě plastového krytu HDD na pravé straně vyhlíží mašinka ze všech pohledů velmi luxusně a ke kladnému hodnocení přispívá i pár kovových dílků - a to i těch, které takhle alespoň vypadají (snad má slova potvrdí obrázková příloha)…

Napájení SR90 obstarává akumulátor NP-FP60, tedy stejně speciální typ, jaký byl přiložen např. i u DVD505. Výdrž je udávána s hledáčkem 128minut a otevřeným LCD-panelem 114minut, ale dle mého zjištění se tato čísla liší při práci daleko více. Uložení onoho Li-ION-článku je ostatně speciálně naležato, což koresponduje s pojetím širokodesignu přístroje. Nabíječkou AKU je zde tzv. vestavěná - plnění akumulátoru energií tedy probíhá jen po připojení vypnuté kamery k přiloženému adaptéru a síti. Rychlejší vybití článku je možno zařídit i prostřednictvím tzv. inteligentní botičky, respektive zasunutím některého z nemnoha originálních doplňků Sony do jejích velespeciálně chráněných kontaktů. Speciální ochranou nemám na mysli odsuvnou krytku, ale nesmyslné - a na našich stránkách už prolátlé - opatření vývojářů proti používání aktivní botičky na jakákoli neoriginální příslušenství, ale bohužel i proti vlastním doplňkům firmy Sony z předchozích let. Výčtem přípojných zdířek bychom mohli část elektrickou uzavřít: delší plastová krytka pod displejem schovává speciální (zase!) AV-výstup, USB-port a napájecí zdířku, maličká krytka na pravé straně pak možnost připojení ovládání REMOTE…

Nahrávání videa se Sony DCR-SR90 je až nechutně jednoduché - prostě zapnu, nahraji a mám to: v případě, že nechci používat žádné manuální volby, je to bez jakýchkoli operací a hlavně i bez jakéhokoli chystání doplňků před snímáním. Netvrdím, že v případě ostatních videokamer všemožných jiných nahrávacích formátů to tak být nemůže, ale tady je prostě vše bez běžných úkonů! Před odchodem do terénu nebo nahráváním videa si kamera nežádá strčit vůbec nic do žádné mechaniky ani nechce kontrolu žádného slotu případného média, po zapnutí přístroje se nekontroluje, kde je jak posunuta páska nebo co bylo nahráváno naposled, ale jen se (s)prostě (:-D) může začít se záznamem. Zastavte prosím výčet připomínek, vážení majitelé všech ostatních páskových, kartových a DVD-kamer, přece jen jste omezeni drobnou podmínkou (ne)zapomenutí média s sebou, že ano. A omluvte mi i další parafrázi (na téma černých baronů): doteraz neexistovalo také zariadenie bez média, ale terazky hej (ale ano, prvenství Victorovi neberu, jen holt blbnu). Dobře, už se nebudu pokoušet o vtípky, prostě mě to zrovna napadlo a je to tu, tak pardon…

Galerie Videoklipů a Fotografií. Aby se čtenářům, jež raději krásná zvířata v guláši, nezačaly obliny těchto živočichů přejídat, pořídil jsem tentokrát několik ukázek na téma rafáci a z Vyššího Brodu od Lipna si dovoluji i pár z nich přidat. Notoricky známé pravidlo přiložit kurzor PC-myšky a kliknout až po přečtení názvu klipu a velikosti může laskavý čtenář dodržet i dnes. Zleva doprava je nejprve demonstrace transfokátoru (12", HQ) se srovnáním clony do tmavší části scény, následují právě se udělavší (to slovo je asi fakt správně) kanoisté v režimu HQ (9") a pak už výrazné čtverečky módu LP v 10 vteřinách zacvičujících se adeptů (tedy doufám, že jsem to nepopletl, v PC už se to identifikuje hůře). A aby se zase naopak mohli pokochat drobností ti, co koníčky nejedí - ale mají je rádi jinak - jsou přidány momentky z mezinárodních CDI-závodů, které byly 17. června v Brně. Ke dvěma snímkům s poměrem stran 4:3 je přidán jeden širokoúhlý, přičemž po volbě tohoto formátu 2.016x1.134 kamera automaticky přepne do rozlišení 2MPx a upozorní na to. Jinak se oproti kamerám JVC s HDD vytváří v SR90tce nikoli soubory s příponou MOD - nebo vob jako u DVD505 - ale jaksi rovnou MPG a poněkud jinak se s nimi i pracuje (viz dále). A ještě připomínku: všechny ukázky jsou v plném automatu a úplně bez úprav…

Natáčení v terénu je určitě velmi (!) pohotové a bezstarostné, natáčení v šeru zvládá Devadesátka vcelku podle očekávání solidně, i když GS500 to přece jen není. Pojďme mrknout na drobné i větší vychytávky a slabiny, protože ty by se v recenzi objevit měly. Podobně jako u diskových JVC je tu jakási gravitační pojistka. Ta kameru vypíná i po simulaci pádu - např. nadhozením o 20 cm (chytit do rukou je záhodno :-D) - a lze ji vypnout, když už se někdo s chuchvalcem látky a šňůr na zádech vydává vyzkoušet, jak to dneska vyjde. Mikrofony jsou sice postaveny jako pětikanálové, ale hučení větru je možná díky jejich rozložení naplocho velmi rušivé - a to zrovna nemusí jít o vichřici. Širokoúhlost záběru se mi zdála v normě maloobchodek, pro hledáček, respektive jeho očnici, by nebylo od věci vyčarovat nějaký nasazovací (gumový) UNI-díl. Přecitlivělou páčku transfokátoru - kde je v milimetru pohybu do strany nejen celý rozsah přiblížení, ale i rychlostí jeho motorku - bych s gustem nahradil klasičtější kolébkou, LCD-panel bych pro dotykový způsob ovládání raději větší atd. Nakonec bych neměl zapomenout na ovládátka protisvětla a nočního natáčení. Ale jak píšu výše: v automatu a pro účely slušného amatérského videa POHODA VELKÁ…

K editaci pořízených videoklipů přiložil Sony mj. program IMAGE MIXER3 (krátím na IM3), který jsme vyzkoušeli s kolegou Jiřím R. ve firemním PC. Tento SW má velmi jednoduchou základní nabídku, ve které si uživatel vybere klipy a následně další požadovaný proces, dá povel k vytvoření DVD, nastaví si případně zbylé parametry (např. pozadí) a vypaluje. IM3 funguje jako pila, protože nejspíš nic nerenderuje a je mj. pouze v angličtině. Zkoušeli jsme samozřejmě i Pinnacle VS10, kterému to trvalo podstatně déle - už kvůli onomu přepočítávání - ale zatímco IM3 poskládalo na DVD scény "za sebe" s malým cuknutím mezi každým přechodem (ostrým střihem) na další, PVS10 vytvořilo plynule pokračující videozáznam bez jediného zadrhnutí. Nikdy jsme ale netvrdili, že máme patent na rozum a když nám někdo napoví, jak na to lépe, rádi se podělíme s dalšími čtenáři. Faktem je, že kamera si i po zformátování HDD čísluje další soubory v postupné řadě: čili nezačíná od nuly. Nedávno jsme řešili vypálení tří malých kotoučků z DVD505 na jeden velký 12centimetrový a aktualitu o dosti komplikovaném postupu máme v šuplíku. A ještě dodatek: na HDD kamery "dovnitř" SR90 se nám nepodařilo nakopírovat žádný soubor, ač byl v prohlížeči OS počítače jako běžný výměnný disk…

Videozáznam tedy leze z této potvůrky odpovídající komprimátu MPEG2 ve vyšším toku, ale já bych rozhodně ani neuvažoval o horším módu - než nejlepším HQ - no a fotky umí mašinka jakbysmet jakžtakž (to je pěkné sousloví :-0). Domnívám se ale, že vzývané srovnání s Pětistovkou firmy Panasonic by bylo úplným nesmyslem. čtenář přece jasně vidí, že Sony SR90 - jakkoli bych se snažil ji chválit - je krásná a dobře vybavená hračka pro ty, kteří nešetří za každou cenu a chtějí pohotový stroj na společenské, dovolenkové a sportovní zážitky s naprosto specifickými finesami (nejen) kvůli ukládání videa. Sony DCR-SR90 nemá a podle mě ani nemůže mít ambice vyhlížet ženichy z řad společenských točičů nebo jiných odrůd kameramanů s profesionálními požadavky na hlavní pracovní nástroj. Nebudu-li opakovat nářky s otlapáváním citlivé plochy displeje - kteréžto bytostně nesnáším - musím ze sebe dostat ještě jednu úvahu (možná už tady vyřčenou): Japonci, vy klucí rošácký, proč nás nenecháte zvolit, jaký formát videa chceme mít na tom disku, vždy i v plném DV-PAL-u by se na HDD vešlo krásných (zhruba) 2 a čtvrt hodiny videa?? No ale zaplapánbůh vůbec za to, že se mezi maloobchodkami vyskytují takovéto krásky. Síň slávy amatérských videokamer má tímto dnes představeným příspěvkem dalšího do VIP-klubu, vážení čtenáři, HOWG…

Technické parametry videokamery Sony DCR-SR90 (stránky čs. zastoupení)...

Přiložená fotodokumentace vesměs připravena mými kolegy.
Za všechny fanoušky digi-videa zgóml Devadesátku: Petr Jelínek

Mimochodem: několik kousků už jsme prodali, a jsme furt ON-LINE!
A kdo se chce na cokoli zeptat či upozornit na chyby, klikne si.

Kdo si přijde zítra, dočká se přídavku... :-D)