Mini-DV mohykáni: Panasonic GS90+330

Ještě pár slov PJ: "Ty tam jsou doby výkonných a poutavě osazovaných kamer s tzv. SD-rozlišením DV-PAL. A ani úspěšný člen hlavní čtyřky producentů videokamer nemá po strojích se třemi snímači této firmy v podobě větší GS400, menší GS500 a pak i levnějších sester GS300 a GS320 do nabídky nic k serióznímu pokračování. Odkažme zde tedy ještě na předchůdkyni Devadesátky GS80 a nechme pokračovat Jendu. Panasonic totiž neměl na našem webu místo od loňského podzimu (!)..." Jako jediný z hlavního kvarteta pro aktuální rok 2008 ponechal v nabídce kameru se záznamem ve standardním rozlišení na kazetku, která nepatří do úplného low-endu. Tím samozřejmě nemyslím NV-GS90, která má jeden snímací čip o úhlopříčce 1/6 palce s počtem 800.000 bodů, ale vyspělejší GS330, ve které se tyto čipy nacházejí hned tři. Obě kamery mají navíc optickou stabilizaci, což hlavně nižší model GS90 kapku povyšuje nad její přímé konkurentky. Výhodou páskových kamer mini-DV stále zůstává nejmenší komprese ze všech záznamových medií a tím i nejvyšší kvalita záznamu z běžných (amatérských) způsobů záznamu. Tuto výhodu však pro většinu uživatelů převyšuje relativně obtížná manipulace s kazetami a zdlouhavé stahování do počítače v reálném čase nahrávky…

Podívejme se teď nejprve rychle na parametry obou kamer; a začněme u nižší GS90. Snímací čip i druh stabilizace již zazněly výše, doplňme si ohniskové vzdálenosti objektivu 1.8-75.6 mm a přepočet na kinofilm 33,8-1420 mm (!) pro 16:9, což z tohoto přístroje dělá jednu z "nejširších" kamer na trhu. Optický zoom pak dosahuje až obřího 42násobného přiblížení při hodnotách světelnosti objektivu 1,9-4,3. Ze zajímavějších atributů uveďme ještě rozměry 67 x 84.5 x 119,3 mm (Š x V x H) a hmotnost 390 g. Tříčipová GS330 už tak široký objektiv nemá. Skutečná ohnisková vzdálenost začíná na 3 (přepočet na kinofilm 47,1 mm) a končí na 30 milimetrech (471 mm), což se u kamer řadí mezi standardní (nebo spíše nic moc) hodnoty. Z uvedených údajů také vyplývá 10násobné optické přiblížení. Světelnost objektivu je pak od 1,8 do 2,8. Velikostně je vyšší Třistatřicítka o chloupek masivnější než GS90 - oproti své chudší sestře narostla do rozměrů 83,6 x 76,5 x 145,1 mm a hmotnosti 450 gramů. Doprovodné obrázky by měly zmiňované rozdíly alespoň trošku názorně nastínit…

Podrobněji si teď zkusme osahat GS90ku. Oproti loňské GS80ce se překvapivě hodně změnil tvar, ale osazení zde prakticky zůstalo dtto. Dvě výhody novinky by se ovšem našly: První bych viděl v zabudované krytce objektivu, která se otvírá "posouvátkem" v přední části přístroje, druhou pak v přídavné LED-diodě pro přisvícení v tmavých scénách. Přístroj se díky novému tvaru docela dobře drží a je malinko skladnější. Kamera jinak celkově nepřináší ale příliš možností: je určena pro opravdu nenáročné uživatele. Velmi jednoduché a intuitivní ovládání, žádné velké nastavování, nenáročná obsluha. Prostě se nastaví datum, zapne čeština a natáčí se. Po přepnutí do manuálů se dá samozřejmě ručně ostřit, nastavit lze i vyvážení bílé, clonu a čas závěrky, což také není samozřejmostí u low-endů všech značek. Optická stabilizace funguje velmi solidně i při větších přiblíženích, 42násobný zoom je v praxi možná až zbytečný, uživatel si musí na transfokátor dát trošku pozor, aby obraz za něco stál a nevypadal jako pouhé mávání kamerou. Co kameře rozhodně chybí, je zavit na objektivu. Na ten díky tomu nenašroubujeme žádný z filtrů ani předsádku, což je trochu škoda…

LCD panel i hledáček jsou sice trošku "hrubší", takže některé detaily nemusí být úplně zřetelné, ale pro běžné natáčení absolutně dostačují. Asi trošku nešastně vyřešeno je tlačítko zapínání/vypínání stabilizace: nachází se hned vedle tlačítka MENU a při nepozornosti si tak uživatel může stabilizátor vypnout. Jinak jsou ovládací prvky umístěny dobře a rychle se na ně dá zvyknout. Na focení s touto kamerou prakticky úplně zapomeňte, na přístroji je sice zdířka mini-USB, ale kamera nemá žádný slot na kartu, umí pouze uložit statický snímek na pásku, z níž se potom v počítači dá stáhnout. USB je určeno jen pro streamovaní, tedy přístroj lze použít jako webkameru. K napájení je dodávána externí nabíječka a baterie LSSB0017 s 640mAh - zde nás Panasonic kapku mate: změnil sice název aku-článku, ale jeho tvar i kapacita je zcela totožná s předchozím DU06. V sadě je i propojovací AV-kabel a po dokoupení pár kazetek (+ DV-kabelu k propojení do PC) už uživateli nic nebrání vyrazit do terénu a nahrávat a nahrávat…

U silnějšího ze dvou recenzovaných modelů je změn ještě výrazně méně. GS330 je odlitkem loňské GS320; a jediné, co se malinko obměnilo, je barva. Jinak se Panasonic asi nepokoušel nic měnit a zachoval všechny klady i zápory loňského typu. Mezi klady určitě patří již víckrát zmiňovaná optická stabilizace, osazení třemi CCD-čipy (i když pouze s úhlopříčkou 1/6 palce) a výsuvný hledáček. Trochu nemoderně a zastarale působí krytka objektivu, která je ještě stále vnější příklopná. Tělo kamery je trochu baculatější a rozhodně nepatří mezi nejmenší na trhu, i když to rozhodně nemusí být zápor. Stroj je díky tomu stabilní v ruce a v kombinaci se zmíněnou optickou stabilizací si bez problémů poradí s poměrně malým desetinásobným přiblížením kamery. Intuitivní a jednoduché ovládání je stejné jako u nižšího modelu, čeština v menu je samozřejmě také. Jako drobnou nevýhodu bych určitě viděl absenci mikrofonní zdířky. Kamera má sice běžné sáňky pro uchycení externího příslušenství, ale ty se dají v praxi využít maximálně pro světlo; a ještě logicky pouze s vlastním napájením. Oproti slabšímu modelu již GS330 závit má (průměr 37mm), takže použití filtrů, případně různých předsádek zde již nic nebrání…

V praxi se s GS330 velmi dobře pracuje a obraz z kamery je výborný v rámci standardního SD-rozlišení. Z propojení nechybí AV- a DV- (oba jsou pouze výstupy), mini-USB a zdířka pro propojení s externí nabíječkou. Ta je opět ke kameře dodávána stejně jako AV-kabel, akumulátor (tentokrát DU06), dálkové ovládání, USB kabel a CD se softwarem MotionDV Studio 6.0 pro střih videa. Ve spodní části kamery se nachází slot pro paměovou kartu typu SD. Na tu se ukládají statické snímky v maximálním rozlišení 3.1megapixelu (2048 x 1512), což je logicky vzhledem k součtu pixel dáno nějakou interpolací. Velkým nedostatkem pro focení je však absence jakéhokoli blesku. Ke kameře se nedá připojit ani žádný speciální externí blesk Panasonic, takže uživatel bude při focení hodně omezen. Za dobrého světla však GS330 jako foák pracuje velmi obstojně a pro rychlé momentky z něj lze pořídit výrazně lepší snímečky než (např.) z většiny mobilních telefonů, by se určitě najdou oponenti k tomuto tvrzení…

Zlatá éra pásek se pomalu a jistě vytrácí v nenávratnu a ani jeden z výrobců se již v této sféře nesnažil vymyslet něco světoborného (máme na mysli SD-rozlišení). V Japonsku se již údajně kamery tohoto typu vůbec neprodávají a asi tato situace brzy nastane i v Evropě. Pro zastánce kvalit čtvrtpalcové pásky se tak zužuje výběr; a pokud nechce úplně obyčejnou kameru, nezbývá mu, než si alespoň prohlédnout GS330 anebo si připlatit na kameru s vysokým rozlišením. Mini-DV jsou také rozhodně vhodné pro všechny uživatele, kteří nemají čas nebo si nechtějí, a už z jakéhokoli důvodu, hrát s úpravou videa v počítači. Stačí mít, příp. "za pár korun" si pořídit DVD-rekordér s DV vstupem a velmi jednoduše přes DV-kabel ve velmi dobré kvalitě přenést záznam na harddisk rekordéru nebo přímo na DVD. Za hodinu se tak dá hodinový záznam přímo vypálit na DVD-disk a je po starostech. Opravdu se jedná o velmi jednoduchou a relativně rychlou metodu, jak si vytvořit video pro běžné přehrávání bez starostí a zdlouhavého stříhání v PC...

Závěr a doporučení (odstavec Správce). Abych se vyvaroval slovního rozevlávání nebo knižních vzletů, napíšu jen pár vět k milované pásce. Už jsem zmiňoval mockrát, že zrod její digitální šířky 1/4 palce se psal v roce 1995, kdy byla dána na trh první maloobchodní Digi-dvojice: tříčipová Sony DCR-VX1000 (snímek z katalogu) a jednočipová DCR-VX700. Ale dokud žije pro kamery živnostníků a fajnšmekrů, kteří vědí, co mohou od staré dobré pásky čekat a hlavně jak NENAHRADITELNÉ jsou do dneška její archivační schopnosti, není třeba na ni vzpomínat nostalgicky. Boom kartových kamer možná zanedlouho natrhne pomyslnou zadnici prvenství (:-D) i dosud hojně prodávaným diskovým modelům, ale karavana vyznavačů pásky potáhne (doufejme) ještě nějaký čas úspěšně dál. Panasonic býval jedním z hlavních tahounů světového pokroku, jenže současná situace je jiná: produkce tohoto gigantu zcela zjevně zanedbává obor videokamer, do nějž přispěla odnož páně Matsushity tolika skvosty. Nakonec ale stejně doporučíme dnes představené modely každému, kdo nechce vysoké rozlišení, ví, proč chtít právě pásku a jehož peněžence nepraskají švy přeplněním. Bez tradiční Foto- a Video- Galerie (prostě hledejte u předchůdkyň) jsme vyčerpali relativně nezáživné prázdninové téma, takže vážení: Konec, Howg a Amen…

Odkaz k technickým parametrům videokamer Panasonic NV-GS90 a NV-GS330.

A jak si Honza zvykl, přidává svůj pravidelný vtípek na konec:
V kupé vlaku jedou vojín, lampasák a matka s dospívající dcerou. Vlak vjede do tunelu. Ozve se mlasknutí polibku a pak hrozná facka. Lampasák si myslí: Voják si užívá a mě za to fackují. Matka si myslí: To mám ale slušně vychovanou dceru.
Dcera si myslí: Kdyby ten voják nebyl takové dřevo, tak si mě nemůže splést s matkou. Vojín si myslí: Až bude zase tunel, tak znova mlasknu a střelím mu ještě větší..

Svého nejmladšího kolegu ve zbrani ochotně zredigoval: Petr Jelínek,
Možná poslední mohykány formátu m-DV čtenářům ukázal: Jan Holub

Za upozornění na případné chyby předem příznivcům děkujeme (PJ).