Panasonic GS320: číslo 1/4palce ještě žije

Už tradiční odkazy k souvisejícím textíkům na tomto webu nech navedou třeba i v průběhu čtení tohoto rozjímání na velkou zásobu srovnávání. čtenář se sice kliknutím na podtržené výrazy v textu může zdržet v rychlém dopídění se k závěru, ale právě souvislostmi, početnými obrázky anebo technickými daty má o to větší možnost posoudit a vstřebat vývoj patřičných položek v našem krásném oboru. A navíc se může snadno přesvědčit, jak se naše stránky případně vyvíjí autorskými a tvůrčími výsledky, spravovány samoobslužně (už) 6. rokem; a patřící naší firmě právě teď již jubilejní 10. sezónu. Prvním počinem v miniaturizaci emblému 3CCD se tedy už v roce 2003 stává Sedmdesátka, jež má duo následovnic hned rok poté s názvy GS120/200. A přestože jsem si dovolil nepochválit předloňské očesání v podobě tehdy nejlevnějšího modelu GS75, jistým faktem se stal ÚSPěCH firmy pod heslem "nacpeme ty TřI čipy i do mobilu" (:-D); a to zejména v loňském roce: se zavedením češtiny do nabídky a osazením optické stabilizace do všech tříčipů s pouze jedinou výjimkou; letos mající zřejmě nástupkyni v typu GS230. Jděme na Třistadvacítku…

Klasický tvar "HANDY" se spodním držením a zápěstím pravičky provléknutým pod řemínek, vůči tělu kamery poměrně masivní těleso objektivu, osazení botičkou pro doplňky, výsuvný a vůbec existující okulár hledáčku - to je nástin prvních vjemů o tomto přístroji. 3CCD-snímače mají každý rozlišení 800.000 bodů a úhlopříčku 1/6", což vytvoří sice (pravděpodobně) slušné výsledky v kategorii amatérského domácího videa, ale tyto zůstanou zřejmě značně pod vrcholem maloobchodních mini-DV - tedy už v úvodu zmíněnou Pětistovkou. Transfokátor kamery dokáže přiblížit "jenom" 10x opticky - a volitelně ještě 25x/700x digitálně zvětšit - ale tohle číslo 10 bude pro většinu amatérských scén dostačující a já o jeho velikosti nemíním polemizovat. Srovnáme-li GS320 s předchůdkyněmi GS280/300, ukazuje se, že Panasonic neměnil na zavedeném úspěchu skoro nic: Rozměry (Š x V x H) 79x73x136 mm má vůči loňskému duu jen velmi nepatrně větší (oproti 76x73x135) a hmotnost je shodně 450 gramů naprázdno. Osazení čipů i průměr závitu napovídají i to, že objektiv bude asi také zcela shodným dílem, nijak širokoúhlé přepočty na kinofilm tomu odpovídají…

Sjeďme si ještě pro úplnost základní údaje GS320, resp. vyčerpejme zatím nezmíněné. Displej širokoúhlého LCD-panelu má úhlopříčku 2,7" a rozlišení je 123kPx, barevný hledáček je 0,33"/113kPx, objektivu nechybí logo LEICA DICOMAR, nabídce kamery MENU nechybí české prostředí, rozsah závěrky je 1/50-1/8000 pro video a 1/25-1/2000 pro fotografie, stereo-mikrofonům nesekunduje zdířka na externí mikrák a žádná ze zde osazených zdířek - AV-, S-Video, USB 2.0 a DV-rozhraní IEEE1394 - NENÍ vstupní. Deklarované fotorozlišení s maximem 2.048x1.512 se dá jako u tohoto producenta vždy brát s rezervou - taky umíte na kalkulačce, že 3x 800.000 nemůže dát v součinu 3,096.576, že ano - a o použití účinné vestavěné OPTICKÉ stabilizace obrazu i pro fotografování jsme psali mnohokrát. Dvě důležité komunikační přípojky NELZE používat s nasazeným akumulátorem, protože jsou umístěny u jeho patice, AV-výstup bude nutit k opatrnosti neztratit originální kabel - univerzální by byl k ničemu - a jinak si na fešném těle videokamery z loňska zjevně veliký Panasonic nechtěl nic pokazit…

Vlastní pocity ze stroje a práce s GS320 se neliší prakticky nijak od běžných zvyků a především už notoricky známých mašinek posledních sezón - až by se dalo říct, že pohodová kvalita a stejně tak i spolehlivá výkonnost maloobchodních modelů výrobce působí nudou. Nakonec: zkuste se každý rok rozepisovat nad prakticky stejnými kamerami a objevovat v nich cosi nového - proč o nich vůbec psát, že jo. Ale tady se alespoň v duchu jakési klasiky nemusí jeden rozčilovat u toho kterého detailu a mj. i kvůli tomu se dnes prostě probereme Třistadvacítkou, jako bychom loni; a předloni (atd.) neměli ve svých pazourkách na posuzování v podstatě úplně totéž. Ergonomie je prakticky shodná se zmíněnými předchozími modely, ovládání veskrze také a všechny postupy přípravy přístroje před odchodem na natáčení do terénu včetně EXTERNÍ nabíječky akumulátorů - zde je Panasonic světlou výjimkou proti konkurenci - jakbysmet. Mechanika videokazety má i u letošních kamer tzv. horní nakládání; a na rozdíl od loňského experimentu opustil výrobce boční výtah i u jednočipové verze, jež bude záhy popsána kolegou Jiřím. A protože opakování je maminkou čehosi, posté napišme, že mechanika kazety shora logicky nenutí uživatele demontovat stroj ze stativu při výměně videokazety…

Kruhový volič režimů je také shodný se zavedenými zvyky producenta, možnost (např.) manuálního ostření se realizuje mechanickým hejblátkem se 3mi polohami AUTO-MANUAL a FOCUS+šipka, což tady postupně představuje Automat, Ručně a zaostřit s ponecháním manuálu. Posuvník transfokátoru je taktéž výrobcova klasika, tlačítko focení se nachází hned za ním stejně jako loni, tlačítka vstupu do MENU a video-spouš jsou také na svých zavedených místech, hlavní vypínač OFF-ON drží basu s ostatními ovládacími prvky a duchem tradic. Nakonec i vizuální a hmatové dojmy z vlastní mašinky mám podobné - včetně plastových dílů, okuláru hledáčku nebo zaoblené krytky AV-zdířky. To ale nenapovídá o zaměření nebo kvalitách modelu NV-GS320 nic více, než že holt ani Japonec nemůže být za požadovanou výrobní cenu nic jiného než lakomec (:-D). Buďme rádi, že nám ještě dnes do amatérské videokamery vůbec osadí hledáček a pomyslnou klasiku pro ovládání, protože dnešní trend už maluje někdejší Královnu spotřební elektroniky VIDEOKAMERU málem i bez objektivu…

Vlastní nahrávání se opět neliší od zavedených nudností úspěšné klasiky výrobce. Mechanika je tichá, start nahrávky z úplného vypnutí i tzv. QUICK startem vykazují obvyklé časy, žádná funkce tohoto typu se nezdá pokulhávající za loňskými modely či konkurencí. Zvědavost na rozmařilý krok zmíněného Japonce - pochlapí-li se a naláduje-li dovnitř patřičný procesor i se Slovenštinou - necháme bez rozboru. Holt my jsme malí, praotec čech tehdy zastavil, kde zastavil, ale mnohé jazyky jsou ještě menší, takže buďme rádi alespoň za tu češtinu, veď nie je taká nemožná alebo cudzia, hej bratia. Ovládání patřičných funkcí křížkovým joystickem uprostřed hlavního voliče módů kamery je stejně (ne)možné a (ne)praktické, jak se jevilo loni - tedy asi jak pro koho. No a pod LCD-panelem se tentokrát nenajde (jak tuhle napsala kolegyně Lenka :-D) už zhola ničeho, resp. hladká ploška umělohmotného krytu na levoboku pod odklopenou obrazovkou displeje je narušena jen mřížkou reproduktorku pro zvuk v přehrávacím režimu. Vyjmenujme si nyní všechny hlavní i drobnější rozdíly oproti loňské úspěšné dvojici GS280/300…

Podtržené odkazy na detaily GS280/300: Chybí tady blesk. Není tu mikrofonní zdířka. Logo LEICA má přízvisko DICOMAR vepředu na objektivu posunuto o 2 cm níže po kružnici. Mechanická páčka k uvolnění AKU je uspořádána podélně (loni byla větší a napříč), loňská plastová ohava sloužící jako krytka SD-karty se změnila na jakási mini-dvířka s pantem a přesunula se o kus doleva (z pohledu podélně zespod s objektivem dopředu). Zmíněné přepínání AUTO-MANUAL pro ostření se objevilo na pravém boku pod prvky hlavního vypínače a ZOOM-u (loni pod LCD), malý ďolíček RESET odešel na stejný bok před posledně jmenovaný přepínač, tlačítko pro zvýšení intenzity displeje POWER LCD zpod panelu zmizelo a stejná funkce je ukryta v MENU zvláštně označena jako NAPÁJENÍ LCD, těleso mikrofonů se posunulo kapku na stranu pod objektivem doleva (v pohledu zepředu) a je podstatně méně masivní. Barva plastu vnějšího dílu mechaniky kazety není stříbrná, ale téměř černá. Což je asi v podstatě vše, co lze jako rozdíl na GS320 proti loňsku najít, i když jedním z nejdůležitějších bude určitě pro koupěchtivé pokles startovní doporučenky z 23.995,- Kč (únor 2006: GS280) na nynější 17.495,- Kč…

Znáte: kurzor PC-mouse ukáže název a Bajty, klik zvětší

Galerie Videosnímků a fotografií. Myslím sice, že zkušenějším v našem oboru tento odstavec příliš nenapoví - a úplné laiky možná správně nenakopne - ale pusme se do toho. Prvním Videosnímkem (opakuji: označení užíváme pro statické obrázky vytažené z videa) je oblíbený Trabant ze stejnojmenného občerstvení na brněnské cyklostezce, druhým pak pohled od výčepu (takhle do dáli na stromy vzadu odtud vidí GS320). Třetí ukázka dokazuje, že jsem si název nevymyslel (a odtud jsem si to přitáhl) a čtvrtý snímek považujme za kuriozitu: brněnští m칝áci si museli i se státem svěřeným autíčkem kapku odpočinout (sejmul jsem je takhle na dálku :-D). Ani Fotografie jsem nehledal - mimochodem předevčírem v krásné teplé neděli - daleko: pátým obrázkem v sadě je rodinný výlet budoucnosti (nezmění-li se politici :-D), následuje surový detail bicyklu (bráno odsud); znovu Trabi - tentokrát na 3M-kvalitu - a impozantní hrad, kvůli kterému jsem slezl z kola na tomto ponurém místě vedle cyklostezky. Doplním ještě elegantní izolátor na plné TELE a jdu tu poudačku pomalu zakončit…

Jsme asi na prahu nového věku. Éry, kdy mnohý uživatel přičichne k některému z novějších formátů nahrávání videa s vysokým rozlišením a stará dobrá klasika avíčkového mini-DV už se nebude jevit dost dobrou; a to nejen fajnšmekrům nejrůznějšího stupně chápání nynější moderní techniky oboru videokamer. čtvrtpalcová páska coby v mnohých ohledech dosud nedostižné médium - mj. třebas v poměru k ceně z kapacitních a určitě i archivačních vlastností - sice zatím neskončila, ale nastupuje teď s jiným posláním: vedle všemožných experimentů dokázat (ještě nějaký ten čas) nezastupitelné místo na trhu současného amatérského videa. Nechci tu dnes vypadat jako nostalgický oplakávač něčeho tradičního a vzývat pomyslné návraty patrových autobusů nebo červených telefonních budek, ale všichni to známe: když se pomačká pár centimetrů pásky, zarovná se ustřihnutím, slepí se a zbylých X metrů návinu v kazetě je zachráněno, zatímco když se nenačte běžný disk s názvem DVD v patřičném přehrávači anebo kartové médium v příslušné čtečce, je nejspíš holt zpravidla vymalováno, o tom se nebudeme přít. Holt páska je páska…

Závěr k videokameře Panasonic GS320 a mé doporučení pro potenciální kupce? Kupte si to! Vidíme sice zřetelně, že oproti minulé sezóně se opět ubralo několik detailů ovládání a výbavy, ale i přesto je Třistadvacítka v nynějším výběru sorty mini-DV od světového vůdčího kvarteta spíše pozitivním zjevem. Nechci tím ale odrazovat velkou rozmnožující se masu vyznavačů karet a pevných disků anebo i 8cm-DVD, protože právě v komprimátech je (bohužel?) všemocná síla k převálcování klasické čtvrtpalcové pásky, alespoň v podobě, jakou jsme znali všechny dlouhé roky její dosavadní existence od roku 1995. HDV-kamery jsou zatím pravděpodobně v takovém trháku, že úzká páska v nich ještě nějaký čas vydrží, ale zarytým fanouškům klasiky mini-DV zbudou brzy jen oči pro pláč. Naše firma si právě pořídila do své kamenné základny metrovou LCD televizi s deklarovaným HDV-rozlišením až 1.920x1.080 bodů a při předvádění HDV ukázek z patřičných videokamer do jejích konektorů chápeme jako jeden muž (a to i s Lenkou :-D), že "běžnému" málobodovému rozlišení u videokamer je (do jisté míry) asi odzvoněno. Dej číslu čtvrtpalce slávu a pak i hebkou zem, odvedlo si poctivý kus práce, Amen…

Technické parametry modelu NV-GS320 - na stránkách českého zastoupení...

Obrázky mi předchystali kolegové z naší firmy: Videokamery CZ.
Slušný standard odcházející klasiky mini-DV popsal: Petr Jelínek.
Děkuji za upozornění na jakékoli chyby: kliknutím na jméno autora.

A nezapomeňte na náš prodej ON-LINE: my míváme vše recenzované běžně skladem!!!