Sony HDR-HC7: Kráska a Zvíře|cí daktyl!

Naprosto možnou tradicí na těchto stránkách naopak jsou v poslední době odkazy k podobné problematice zde v útrobách našeho serveru. Předně si tu zopakujme, že u zrodu mini-DV (1995) a nakonec i HDV-formátů firma Sony první BYLA. Nejnovější počiny v amatérské sféře systémů videa pro domácí natáčení však ukazují na znovuobjevenou kreativitu konkurenčního Victora, jenž s nápadem pevných disků přichází v maloobchodních kamerách fakt první; a už téměř před 2 roky. Ale dnes si máme povídat o formátech vysokého rozlišení - i když s HDD jsme zase tak daleko neodběhli: nejen nové zkratky AVCHD, ale i Victorova HD-Sedmička představují právě spojení pevného disku a vysokého rozlišení. Na začátku byla snaha dodržet datový tok alespoň na hladině odcházejícího základu mini-DV: udržení levných čtvrtpalcových pásek se tak stalo logikou; i když zjevně nikoli zásadou. Prvním HDV-počinem byla velká bruneta Sony FX1, o níž psaly naše stránky relativně krátce po jejím uvedení na trh. Následovala menší varianta od stejného výrobce HC1, ještě menší mazlík HC3 a například (naše) představení experimentální UX1. A že ani další producenti nezůstali v nedbalkách, dokazuje roztržený pytel s JVC HD100, miniaturou Canon HV10, obrem XL H1, fešnou velkoručkou XH A1 a asi největší konkurentkou dnes probírané HC-Sedmičky v podobě již úspěšného modelu HV20. Jděme na HC7 - a prubněme ji, jak to půjde…

V dnešním mini-trendu spíše středně velká kamera má míry 82 x 82 x 138 mm (ŠxVxH) a hmotu bez ničeho 550 gramů. Hned si ji srovnejme s HV20: 88 x 80 x 138 mm a 535 g. Už v recenzi Dvacítky jsem poznamenával, že v mnoha ohledech jsou kamery jako dvojvaječná dvojčata a výběr mezi nimi může být hodně o dušičce. Sony HC7 má čip C-MOS s celkem 3,2MPx (1/2,9") a to dle deklarací výrobce umožňuje jaksi fotit až s velikostí snímků 2848 x 2.136 bodů (ano, cca 6MPx). Objektiv s logem Carl Zeiss® Vario-Sonnar® T* nese všechny registrace (vč. hvězdičky) z označení a má 10tinásobnou optiku plus 20násobné digitální zvětšení. Vestavěná optická stabilizace obrazu má - pro změnu - značení SteadyShot Super s výrazem optický v závorce a podle mého zkoušení si nezadá s účinností původní idey od poskytovatele patentu firmy Canon. Průměr závitu pro doplňky je 37mm (HV20 má 43mm) a tzv. přepočty ohnisek na kinofilm jsou opět pod odkazem zmatečných údajů z čs. stránek. Pro porovnání s HV20 nabízím snímek z našich stránek, jděme o kus dále…

Masivní objektiv skrývá známou automatickou krytku, která se dle Sonyho musí vždy protáhnout i při volbě přehrávacího módu: bez mezikroku přes nahrávací režim totiž kameru uvést do přehrávání nelze; nuže budiž. Na levé straně válce objektivu jsou umístěna ovládání manuálů včetně ostřícího válečku (jako by z oka vypadl podobnosti u HV20) a kousek níže se ještě dá aktivovat noční režim NIGHTSHOT. Před pantem LCD-panelu je posledním z prvků levé strany mašinky BACK LIGHT neboli protisvětlo. Jdeme-li jaksi průvodcovsky kolem těla kamery dozadu, najdeme elegantní výklopnou krytku většiny konektorů (viz dále) a nakouknutí pod LCD odhalí dvojici tlačítek DISPLAY/BATT INFO jako volbu indikací při práci (+ stav AKU u vypnutého stroje) a EASY coby možnost zařazení nejjednoduššího módu kamery pro všechny takto potřebné laiky: s většími ikonkami a s nemožností řízení většiny doplňkových funkcí. K oběma tlačítkům doplňme přítomnost slotu pro MS-DUO-kartu - k recenzi mi zbyla jedna z nedávno obměněného mobilu SE-K750i (za K800i) - a pojďme na další fičury…

Zadní stěna těla videokamery je tvořena velkým vybráním pro akumulátor, vysouvacím (!) tělesem okuláru hledáčku s poměrně pohodlnou očnicí stylu "plastik-guma" plus dvěma UH-krytkami zdířek HDMI (=High-Definition Multimedia Interface) a DC IN (tj. k napájení s vestavěnou nabíječkou, nad nimiž jsou ovládací prvky video-spouště, hlavní vypínač/volič funkcí a úplně nahoře i foto-spouš a mini-kolébka transfokátoru, na jejíž (relativní) přecitlivělost se podle mého názoru velmi rychle zvykne - tedy každá ruka modelářského citlivky, nikoli majitele RJL (opakuji svůj zkratkopatent Ruce Jako Lopaty :-D). Kromě mechanické západky s elektrickou vazbou pro kazetový výtah už lze obdivovat POUZE trio tlačítek na levém okraji rámečku LCD-displeje: najdeme tu jednorychlostní verzi transfokátoru zpět-vpřed W-T a video-spouš START/STOP, doplňující hlavní palcovou stříbrnou předlohu vzadu vedle AKU-prostoru. Trpělivým čtenářům, kteří by snad chtěli objevovat další ovládací krásy HC-Sedmičky, přeruším nit případného snění: žádná další hejblátka ani nic, na co by byl např. zvyklý kterýkoli z profíků, se tady už nevyskytují. Vše ostatní skrývá bohatá nabídka s aktivací přes starý známý (a VELMI diskutabilní) daktyl…

Přípojné konektory Sony HDR-HC7. Než přejdeme k výčtu vnitřních nabídek této kamery na povely patřičně citlivých plošek do patřičných míst v LCD, skočme mrknout na vše z možností spojení krasavice s digitálním i analogovým okolím. Pod sdruženou krytkou, jež se dle předchozích řádků skrývá na levém boku stroje pod hranou LCD-panelu, je zde (zleva) LANC-ovládání (vodních krytů, ruček takto vybavených stativů a např. i speciálních střižen), vpravo o ždibec vedle port HDV/DV čili IEEE1394 (také i-LINK neboli Fire-Wire), speciální COMPONENT OUT, další nikoli tvarově běžný AV-výstup a zelená sluchátková zdířka. USB-port se elegantně schovává pod posuvnou krytkou, zadní stěna u AKU je zmíněna v předchozím odstavci; a tvůrci recenze zbývá přiznat dvě dílčí překvapení. Tím prvním je vybavení běžnou mikrofonní zdířkou, která jakoby popírala, co jsme zmiňovali (nejenom) my ve více recenzích (o nedobročinnosti producenta) a druhým je výklopný blesk, o němž jsem neměl ponětí snad celý první den zkoumání přístroje. Nutno dodat, že doplněk je ukryt vpravo vpředu - opravdu mistrným způsobem - a že k jeho vyskočení stačí například zmáčknout foto-spouš ve slabším osvětlení scény…

Samotná práce s HC-Sedmičkou se nevymyká (!) běžným standardům, alespoň co se automatiky týká. Akumulátor vydrží vcelku slušnou porci práce (asi tak stejně jako u HV20) a vlastní operace s mašinkou tak uživatele nijak neděsí kvůli nedostatku šávy: což se týká nakonec i režimu focení, k němuž se dostanu níže. Nahodím-li hlavní vypínač celého přístroje do nahrávacího módu, Sedmička si melodicky odbrkne (to způsobí hodinářský mechanismus krytky plus digitální zvoneček vlastní činnosti); a začne být pohotová k natáčení. Kapku žinantní mi zde vždy připadalo dvojí (trojí) posouvání hlavního voliče kvůli jiným režimům (než nahrávání), ale na to se holt musí zvyknout nebo vybrat jiný model z jiné stáje (to pardon, Mr007.Sony, sorry :-D). V plně automatickém režimu se kamera používá velmi, ale VELMI dobře; a všechny její automatikou kontrolované vymoženosti mají (přinejmenším) VELMI standardní úroveň. Požadavek manuálních voleb (a není jich málo) je VELMI - ale opravdu VELMI - zprzněn nutností ukat na citlivá místečka displeje, jakkoli by se formulace fandovským Sony-dušičkám nelíbila. Jděme se mrknout, co ještě JE či NENÍ špatně…

V nabídce videokamery lze najít spoustu vychytávek a fičur. Po vstupu do hlavní nabídky je například hned na titulní skupině obdélníčků libůstka PLYNUL PO. NAH, již jsem už velebil v někdejší recenzi firemní kolegyňky DVD505. Nechybí tu jakýsi Průvodce zobrazením, je možno volit Výběr scény, Tele makro, ovlivnit Expozici, Závěrku, Balanci bílé barvy nebo známé bodové ostření. Než se pustím hlouběji do nabídky MENU (1. obdélníček ze všech 18), zmíním funkci X.V.COLOR, o níž například čs. stránky Sony nic moc neví a na jejíž vysvětlení si i já troufnu raději až po zjištění více informací. Takto aspoň odkážu na náznaky osvět, jež lze najít snadno přes ÓBR-vyhledávač Google. V MENU jsou standardní shluky ikonek s animacemi OBR. APLIKACE, UPRAV/PřEHR., STAND. NAST., čAS/LANGU. a NASTAV. KAM. Mezi zajímavějšími vymoženostmi stroje jmenuji řízení úrovně MIC, pak možnost konverze HDV na DV (s úspěchem využívám pro přátele s běžnými DVD-přístroji), možnost použití vodící mřížky či generátoru barevných pruhů nebo indikátoru přeexponování na 70 nebo 100% (ZEBRA), atd.,…

A protože HC-Sedmička NENÍ obyčejnou děvenkou, Japonci si pohráli i s její další nestandardní výbavou: plynule je možno regulovat BARVY KAMERY, uživatel má k dispozici Histogram nebo Samospouš, nabízí se dokonce i jakási funkce PřEDSÁDKA (VYP, ŠIROK. -> PřEDS. i TELE-PřEV.). Rýhovanému kolečku manuálů za přední hranou objektivu lze přiřadit ostření OSTř., řízení závěrky, volbu EXPOZICE či KOR. AE (místo expozičních programů jde ale o řízení zisku). Kameramanovi zde mohou k oživení záběrů pomoci 3 druhy prolínaček, o dvě možnosti více digitálních efektů (KINO, FILM., STROBOSKOP, STOPA) a ještě o další dva více (= celkem 7) obrazových efektů (Ple. Tóny, Negativ, Sépie, čB, Solarizace, Pastel a posledním je Mozaika). Doporučení pro všechny editací postižené fandy domácího videa sice samozřejmě bude Nemakám na tyhle funkce, protože DDVP (Dodělám Doma V Počítači), ale proč se o nich nezmínit, když už tu jsou, že. Zkoušením jednotlivých funkcí jsme dosáhli (já a HC-Sedmička :-D) hezkého konsenzu (jak by řekl nejmenovaný záletník) a do automatického stavu jsem ji uváděl opětovně vstupujíc do MENU a nalézajíc v patřičných funkcích volby návratů AUTO…

No nic, utírám posté dotykový displej a vyrážím s čistou kamerou do terénu. HDR-HC7 se mi dobře drží, očnici hledáčku v dobách již téměř bezhledáčkových hodnotím vcelku pozitivně a poměrně rychle si zvykám i na nutně VELMI jemné (!) ovládání titěrné kolíbky transfokátoru. V terénním natáčení objevuji přece jen slabší výdrž akumulátoru, ale dobře, že Sony nedal svůj nejslabší, jímž vybavuje spotřebky. Subjektivně bych si tipl, že HC7 má možná kapku méně citlivé vestavěné mikrofony oproti HV20tce, protože s vloženou kazetou v pauze bzučí zvenku stejně, ale do tichých pasáží se bez externího mikrofonu nahrává (možná) o něco míň šumu. Ovládání manuálních funkcí chce rozhodně aspoň základní zácvik a začátečníkům doporučuji porci trpělivosti, protože rýhované kolečko je funkčně svázáno VELMI s vnitřním MENU, jež aktivuje uživatel přes daktyl. Výsledky videozáznamů si nezadají s kterýmkoli z vrcholů současné (neoficiální) střední třídy pro fajnšmekry, již dnes tvoří asi ponejvíce modely formátů s vysokým rozlišením; a vč. nadpřirozené podivnosti zvané AVCHD…

Stále stejně: kurzor napoví název i velikost, klik zvětší!

Galerie Videosnímků a Fotografií. Přestože máme nyní na prodejně nový počítač s dvoujádrovým procesorem a výbavou na střih videa, potrápil jsem pro tento odstavec svůj (před 2 roky..) fantastický BIG-Boss (říkám tak svému aktuálnímu No1 :-D) se švábem P4 na 3GHz. Zatím doma stále mám program Pinnacle VS10+, který umí v pohodě většinu požadovaných operací pro HD-editaci. Nedávno jsem tříbil materiál z víkendu s parními lokomotivami a ten věrný třígigáč renderoval 16 minut HD-výsledku "pouze" asi 4,5 hodiny; ale což, hlavně že bohatýrský čEZ nevypnul své dobrodiní. Zleva doprava je tu v letním oparu plný ZOOM do údolí k čebínu u Brna a plné odjetí pro demonstraci přiblížení. Následuje opět plné najetí na letadlo pro hledače aberací a téměř noční složenina nedaleké obce přes kopec s oběma rozsahy transfokátoru. čtveřici Fotek začíná malebný detail (mňam :-D) ze Šumavy a pokračuje demonstrací transfokátoru - WIDE a TELE - ve foto-režimu: podobně jsem tady loni představoval tříčip MG505 a čtenář tak má možnost přesvědčit se o (ne)schopnosti (?) takového foto-uspořádání oproti jednomu velkému snímači. Osmou fotkou je makro-příroda, jejíž detaily by mohly přesvědčit i zapřísáhlé příznivce jiných značek, že Sony UMÍ…

Pár slov před závěrem recenze. Občas se dočítám v diskusních fórech, že jsem pěl ódy na tu nebo onu kameru a ona si je (prý) chudinka nezaslouží. Nedávno jsem představil ojedinělý zjev s pevným diskem HD7 nebo možný vrchol střední třídy současného maloobchodu HV20. Netuším, jak by dělal recenze kamer kdokoli z oněch geniálních kritiků, ale vždy jsem měl ve svém osobním životě stejné možnosti jako má každý: pokud se mi nelíbí obsah, rétorika nebo (dokonce) politika příslušného subjektu, prostě jej ze svého zájmu vynechám: jednak mám po problému a za druhé se o záporné dojmy nemusím s nikým dělit a plýtvat tak i vlastní energií, že ano. Ale zpět k HC7: poměrně velká množina fajnšmekrů hledá právě v kategorii středních tříd amatérských videokamer a vedle zmíněných konkurentek bude v pomyslných hledáčcích zájmů určitě i Sony HDR-HC7. Je velmi podobně vybavena jako HV20; s neoddiskutovatelně (v mnoha ohledech) výhodným záznamovým médiem u obou. Vnitřní nabídky obou krásek disponují v podstatě stejnými vymoženostmi, v drobných detailech bude dílčím způsobem (i subjektivní metodikou potenciálního kupce) lepší jedna či druhá. Z našich představení budiž čtenář vybírá takové informace (a obrázky), které napoví jeho nátuře nejlépe…

Nějaký závěr? Tohle je VYNIKAJÍCÍ příspěvek do často námi jmenované pomyslné (zatím nepsané) kroniky "KRÁLOVNY spotřební elektroniky". Uživatel HC-Sedmičky MUSÍ mít s sebou v kapse čistící utěrku na dotykový displej, respektive aspoň já si bez takové pomůcky asi nedokážu představit každodenní používání. Popisovaná videokamera nabízí prakticky veškerou možnou myslitelnou výbavu střední maloobchodní kategorie; a proti kritizovaným bolestem se u Sony navíc chytili za nos a doplnili mašinku klasickou mikrofonní přípojkou. Bezchybně funkční je tu optická stabilizace, trošku váhající byla občas reakce auto-ostření (hlavně v šeru tedy velmi), ale vzhledem k zařazení modelu a miniaturnosti bych výsledky zhodnotil na jedničku (maximálně s malým mínus). Troška hořké pachuti sice zůstane z nekompatibility botičky doplňků (zase si tam vývojáři přidali zoubky) nebo velmi ztíženému používání neoriginálních akumulátorů (a třebas i druhu paměových karet), ale věrní příznivci značky jsou na drobná příkoří už v podstatě zvyklí. A pokud vybírám jen z dua HV20-HC7, mám dva podobně vybavené stroje s poradními hlasy navíc v hledáčku (+ pro HC7) a v pořizovací ceně obou krasavic (MOC Sony je vyšší o plných 25%!)). Jinak se zastoupení Sony CZ nyní snaží v čR umravnit ceny a asi nejen já mu fandím. Nakonec: HC7ka určitě STOJÍ za hřích…

Technické údaje videokamery Sony HDR-HC7 - na stránkách čs. zastoupení...

Za připravenou fotodokumentaci vesměs děkuji: kolegům z naší firmy
Krásnou a vybavenou mašinku popsal Správce stránek: Petr Jelínek

(Děkuji všem příznivcům za upozornění na případné chyby, stačí klik).