Plastová Odysea: Panasonic NV-GS300…!

Fešný vzhled, slušná ergonomie a echt výkony bakelitu!

Jak mívají tyto stránky už nějaký čas ve zvyku, odkažme na související problematiku. Loni jsme se (ne)rozplývali nad "očesaným mazlíkem" NV-GS75, popsali jsme zde velmi opatrně střední modelovou dvojici GS140/150 a doufám oprávněně pochválili předchůdkyni dnes recenzované GS300 NV-GS250. Nedostupnost vrcholného typu maloobchodní řady NV-GS400 možná právě dvěstěpadesátce pomohla v prodejnosti, i když opravdoví fajnšmekři z úhlopříček snímačů odezírají dobře. Ale balamutění amatérské veřejnosti zjevně neskončilo a Matsushitova odnož Panasonic jde letos v trendu zbavování se zbytečných (?) kudrlinek ještě dál. Marně se durdí už teď všichni skalní příznivci této značky, ani žádnou konkurenci zde nebudeme šetřit, když uvidíme podobné rouhání! Emblém 3CCD se stává přičiněním japonských ideologů jakousi masovou záležitostí, což je přinejmenším v zásadním rozporu s jeho významem a historií. Hořekování nad zmiňovaným průšvihem ale neutěší naše poukazování na relativní dokonalost XM2, stoprocentní výkony VX2100 anebo (kus od kusu) dobré pocity z GS400 - musíme si počkat na novinky právě začínající sezóny, jež (snad) pohladí fandovskou dušičku...

Videokamera GS300 je hezoučká. Z levého boku i zepředu vypadá jako sympatický spotřební model pro nahrávání domácích videí. A sympatie pokračují i po provlečení pravice pod zápěstní řemínek: padne dobře do ruky a čudlíky k ovládání jsou na svých místech. Jenže pak přijde to důležitější, kvůli čemu si ji kupec může asi chtít pořídit - zkouška ergonomie a základních funkcí. A ejhle: hledáčkový tubus se už vůbec nedá vyklopit a jeho zakončení plastovým oválkem rozhodně příliš nepřipomíná očnici, ale spíše některé z mučidel ve světoznámých kasematech na brněnském Špilberku. Nakonec sahá po maximálním vysunutí okuláru jen 8 mm za přiložený akumulátor (CGA-DU12), takže hledáčkovým kameramanům je (opět) nedopřáno. Hordy nikoli jen fešně zbarvených plastů obepínají celý přístroj, ale vachrlatost boční krytky pro přípojné zdířky a hlavně spodní záslepky SD-karty mi vzala dech. Kovové u třístovky jsou zvenčí asi jen botička, stativový závit a šroubky, držící ji pohromadě. Asi se holt nedá nic dělat (opakuji) - takový je moderní trend. Za málo peněz němnóžka (:-D)…

Tři CCD-snímače s 3x 800kPx a 1/6" úhlopříčkou anoncují ÓBR-rozlišení u statického snímku 3,1MPx (2.048x1.512 bodů). Jen propadající matematik by si neuměl spočítat, že k uváděným číslům se tu bude opět jaksi dopočítávat: 3x800k přece není 3,1mega, že ano. Ale tříčipovečku bude málokdo hledat kvůli focení, pokračujeme jejími parametry (foto-ukázky a srovnání napoví). Objektiv s optickým stabilizátorem obrazu nabízí - zajímavé by bylo vědět, zdali a kolik se za ten patent firmě Canon asi platí - 10násobné optické (tj. motorové) přiblížení a volitelně nadto i minimálně použitelné digitální zvětšení: menších 25x a už zbytečných 700x. Světelnost objektivu je F1,8-2,8, průměr závitu 37mm, přepočet na kinofilm nijak širokoúhlých 46,1-461mm (4:3), resp. 47,1-471 (pro poměr 16:9), přičemž u režimu SD-karty jsou tato čísla posunuta až na 43,4-434/47-470mm. Suchou řeč čísel a dat doplňme závěrkou (rozsah 1/50-1/8000 u videa, 1/25-1/2000 u fota), úhlopříčkou LCD panelu (širokoúhlý 2,7" se 123kPx) plus barevného hledáčku (0,33" a 113kPx); a úspornými rozměry stroje s jeho (podobně nevelkou) hmotností: 76 x 73 x 135 mm (Š x V x H) a 450gramů. Oboustranně průchozí je jen digitální Fire-Wire - pod LCD je zde i USB, AV a MIC jsou vpředu - a nijak čtivý (ale nutný) odstavec je za námi…

První digitální mini-DV-čeština světa má slušný překlad

čeština v nabídce kamer Panasonic je solidní, i když obsahuje i drobné excesy překladatelů. Ještě tak automatické vypínání (5 minut nebo nic) je tu vcelku logicky nazýváno SPÁNEK, roztmívačka je vysvětlena jako POHASÍNÁNÍ, režim tónů pleti je jen slůvkem JEMNÝ, noční pak NÁHLED BAREVNÉ NOCI a podobně. Amatéři se samozřejmě nevyděsí, ale poučenější laiky to může rozesmát, protože když např. zahajuje kameraman nahrávku roztmívačkou (známý FADER ze tmy do záběru) a kamera hrdě hlásí na displeji naopak to své POHASÍNÁNÍ, drobný džouk je na světě. Musím ale konstatovat, že jsme zase kousek více v Evropě, protože (předpokládám) jen síla trhu si může diktovat požadavek na doplnění našeho jazyka. Jinými slovy: chci poděkovat za tuhletu libůstku, která nejenže pomůže všem začátečníkům, ale v podstatě i obchodníkům, kteří teď budou mít méně práce s laiky. Na jiném místě se (mj. aktualitně) zmiňujeme, že podobnou vymoženost letos přináší i japonský Victor, zatímco u kamer Sony a Canon jsme zatím coby důležitý spotřební trh nedoceněni. A přátelům za Hodonínem si dovolím drobný vzkaz: zase si trošičku procvičíte našu bratskú reč, LANGUAGE v češtině pomůže i vám (:-D) - áno, slovenčina tu nie je…

Dioptrická korekce kameramanova oka na horní straně tělesa (povytaženého) hledáčku je na hranici ovladatelnosti - pro mé klidně napíšu modelářské prsty - a zřejmě za hranicí možností každé ruky jako lopaty. Botička je pasivní a její umístění úplně dozadu "kam až to šlo" se nám zdálo kapku nepraktické, ale Pánbůh zapla, že tu je (mikrofonní zdířka nechybí); a nakonec jsme zkusili nasadit úspěšný RØDE a pochopili, že hloupé to není (záběr neovlivnil - a s rezervou!). Shrňme tedy mašinku po praktické stránce a mrkněme na její hlavní poslání. Skladná, elegantní, na držení i ovládání vyhovující s jakýmsi nevyřčeným pravidlem "co nejméně čudlíků" - třebas zapínání manuálu by nemuselo vyžadovat otevřený LCD - a též minimum kudrlinek. Zkrátka (opakuji opět) miniaturní videokamera podřízena moderním trendům ve všech ohledech. K výbavě ještě doplním vestavěný blesk a podobnou odsouvající se krytku objektivu s lamelami, jak jsme tady druhdy rozebírali u MPEG2-komprimační miniatury stejného výrobce - krásné a výkonné reportážky se třemi čipy SDR-S100…

Mašinka reaguje rychle, umí dobrou práci a nestávkuje!

Vlastní práce pohodová, stroj reaguje rychle, umí známý QUICK start z jakéhosi polospánku za 1,7 vteřiny a hlavní volič režimů se tu nijak neodlišuje od loňských modelů. Transfokátor hraničí s nedostatečným koeficientem (pro mě), ale své zájmy nebudu znovu rozvádět - na většinu záběrů stačit bude. Vzhledem k optické stabilizaci - a ta zde funguje velmi dobře - chápu menší číslo této funkce (ZOOM) spíše omezením v uspořádání uvnitř, ale budiž. Faktem zůstane, že konkurenční kamery Sony a Canon mají solidní (i onu elektronickou!) stabilizaci i při výrazně větších schopnostech přiblížení, ale do rozboru se opět nepustím. Jen si dovolím zopakovat odkazy na někdejší odkaz na ukázku stabilizátoru Panasonic a obrázek vlastního systému stabilizace Sony/Canon. Je zjevné, že Panasonic dobře viděl, v čem byla slabina jeho sortimentu a v letošní řadě ukazuje výraznou snahu tu slabinu vychytat, a to dokonce i v jednom DVD-modelu. Uvidíme, kam půjde vývoj, protože vzhledem k (pravděpodobně nikoli stejné) ceně optické stabilizace a stlačování cen maloobchodních videokamer se zřejmě bude muset šetřit i tady (sakra a do pytle)…

Ovládání manuálních funkcí v duchu moderního trendu (jo, opakuji to podruhé, ale jde přece o čísi matku, že :-P) je vcelku komplikované, ale mašinka se dokáže postarat o vše a prakticky ve všech situacích sama. Ruční ostření má praktické dorovnávání stavu a funguje ovladatelně a názorně: posunutím přepínače do dolní (nearetované) polohy FOCUS se zaktivuje na LCD vpravo i 6. nabídka ovládání joystickem (aktivní je se svítící tyrkysovou LED-diodou) a hejblátkem se dá ostřit jakž-takž. Pro doostření pak stačí na chvilku posunout opět zmíněný ovladač do polohy FOCUS a počkat na dojetí motorku ostření. Tato funkce mimochodem jako by z oka vypadla obdobné vymoženosti, již mívají už dlouhá léta i některé kamery Sony. A při trošce dobré vůle nebo spíše cviku lze nakonec ovládat pravičkou úplně všechno, včetně vstupu do oné nabídky MENU (snad znázorní obrázky). Pozitivně zde hodnotím i přisvětlování scény coby otevírání clony IRIS, nastavování rychlosti expozice SHTR a nakonec i balanci bílé barvy, což jsou funkce pod nabídkou křížkového ovladače číslo 5. Pro názornost jsme sem sestavili ze všech uváděných možností malou koláž (kdo už si klikal, nemusí) a přiložili čtenářovu oku ke zvětšení…

Tradiční GALERII snímků zkusíme pro rok 2006 rozšířit!

Galerie videosnímků. Jak jsem uvedl již v několika článcích a aktualitách, snažili jsme se ve firmě vymyslet příhodnější slovo pro tzv. mrtvolky a vyšly nám zmíněné videosnímky. Zleva doprava jsou tu ke zvětšení čtenářovou myškou nachystány ukázky, co to umí ona popisovaná videokamera nahrát a jak asi mohou vyhlížet snímečky, jež se vytáhnou editačním softwarem z pořízené videonahrávky. Zatímco u foto-režimu dokazuje Panasonic už několikátou sezónu, že chce s rozlišením jaksi zvláštně mlžit, videosnímky vykazují i ve slabším osvětlení scény slušnou kvalitu a mašinka se bude mimochodem i kvůli této vlastnosti a velmi dobré kresbě obrazu přece jen asi prodávat dobře. Doslova šokovým zjištěním by ale mohlo pro potenciální zájemce být srovnání (GS400 (byla zrovna k dispozici): GS-třístovka si totiž ve výsledcích nijak nezadá s (téměř) čtvrtpalcovými čipy mnohem dražší čtyřstovky, což by mohly napovědět ony přiložené videosnímky nad tímto odstavcem. Doufám, že se do nás nepustí nějaký chytrák, ale i tak ujišuji, že jsme byli v provizorních podmínkách skladu firmy ke kamerám (jako vždy) poctiví…

Galerie digitálních fotografií a srovnání s konkurentkami. Vybral jsem foto-ukázky coby čtyři snímky z popisované třístovky a přidal k nim 4 obrázky z přístrojů, o nichž jsme v uplynulé sezóně tvrdili, že umí fotit. Nebudu se bránit případné oponentuře, že v jarním sluníčku by se (asi) daly pořídit pro porovnání lepší obrázky, jenomže kde chce momentálně čtenář takové jaro hledat, že? Zleva tedy první fotka ukazuje stavebnici Lego s dosti velkou dávkou protisvětla. Druhý snímek jsem pořídil na návštěvě milovníků zakázkové keramiky s (tuším) plným najetím na detail a bleskem, třetí obrázek je focen tamtéž, ale zabírá pohostinnost paní domu (drůbeží v těstíčku na porcelánu chutná fakt skvěle). čtvrtá fotografie přibližuje poličku s miniaturami v (téměř) plné tmě s bleskem, přičemž bez blesku vypadá takto. Následuje čtveřice snímků loňských modelů v pořadí Panasonic GS250, Canon MVX45i, Sony HC90 a JVC Everio MC500 (4 odkazy recenzí). Doporučuji například otevřít fotky kliknutím na plnou nálož, nechat v nezmenšeném rozlišení třebas na středu snímku a přepínáním pomocí dolní lišty porovnávat skutečnou kvalitu, ale jiným názorům se neodporuje…

Pár praktických postřehů jsem zaznamenal při sestavování recenze i já a hltačům informací je teď sdělím. POZOR při nakupování (přídavné) paměové SD-karty: tzv. universální značky nemusí v kameře vůbec fungovat (stalo se nám to tak u dvou typů) a přístroj pak úplně odmítá fotit. Plnou vahou svého poučeného laictví přidám pozitivní vjemy (!!) z vyrovnávání protisvětla i s jakýmsi (snad) lepším automatem balance bílé, což může být výsledkem vylepšení producenta - netuším jakých, ale (subjektivně!) mám z mašinky dobrý pocit - možná i proto tak zázračně uspěla ve srovnání s GS400. Dobrou ergonomii (spíše jen držení..) narušuje zmíněná nutnost vyklápění LCD-panelu pro zařazení manuálu, ale o moderním trendu už tu cosi bylo - a nikoli jednou (:-O). Srovnávám-li model NV-GS300 s konkurencí, je kapku macatější na šířku, ale na výšku proti (např.) megapixelové řadě Canon MVX300-350i zase rozměrově úspornější. A ještě cosi o volitelných doplňcích na objektiv: oproti zmíněné miniatuře S100 má totiž tahle řada v odnímatelné cloně s lamelovou krytkou i závit, takže manipulace s "hodinářským" mechanismem odpadá…

Nechce se po nás nějaký verdikt, že? Za nic nemůžeme!

Zápory a klady popisované krasavice? Nevýklopný a málo výsuvný hledáček jmenuji jako první, kritizovanou tvrdou očnici a její nepohodlí coby (související) druhé slabé místo; absence analogových vstupů je zde třetím lakomectvím výrobce. Jmenované krytky slotu a zdířek určitě nemusely vyhlížet až tak provizorně, výrobní cenu případného prstence (manuálních funkcí) na objektivu taky nedokážu odhadnout. Umístění mikrofonů těsně pod objektiv - srovnáme-li to s loňským odsazením vedle něj dolů u celé řady GS75-250 - může mít vliv na audio-stopu v tichém prostředí (nepozoroval jsem), ale to už bych byl hnidopich. Kladný je funkční stabilizátor obrazu, přesvědčivé výkony z předchozího odstavce a především naprosto jiná (!) startovní cena, jež začíná pro čs. trh na doporučence 26.995 Kč. Malá, stříbrná, hezká a odvádějící dobrou práci, zopakujeme-li už naposledy cosi o moderních trendech a taky o určení přístroje: pro amatérské kameramany a jejich (možná kvalitní) amatérská rodinná natáčení…

Závěr a doporučení? Pokud se na mě čtenář zlobí za úvodní hartusení, pokusím se to poněkud uvést na pravou míru. Poněkolikáté opakuji, že symbol 3CCD býval vždy neoficiálním logem profesionality - a náš Panasonic to přestal ctít. Ne že by se nedal pochválit za pomyslné zlidovění pokrokových technologií, ale ony oku nepřípustné detaily jsem holt chtěl ukázat, protože je tu vidím. Umělohmotné díly i celky sice patří (nejen) k amatérským videokamerám odnepaměti, ale čeho je moc, toho je… Jenže kameru si spotřebitel kupuje na záznam důležitých okamžiků svého života a blízkých a k tomu poslouží popsaný přístroj naprosto bez výhrad, to uznávám i já. Navíc se logicky ani nemíním přít, že 3 CCD snímače - i s úhlopříčkou jen 1/6" - jsou víc než jeden. Zůstanu sice u názoru, že 1 velký čip tihle prckové nepřekonají ani ve třech, ale vzhledem (taky se opakuji z loňska) ke svírajícím se cenovým nůžkám nelze GS300 jinak než (k home-videu…) určitě DOPORUčIT. Jasně: loňská GS250 byla více širokoúhlá, měla analogové vstupy, výklopný hledáček, manuální prstenec na objektivu a podobné vychytávky, ale taky si začínala na MOC 46 tisíc, že ano,…

Technická data modelu NV-GS300 na stránkách českého zastoupení Panasonic

Novinku jednoho z vůdců světového know-how ukázal: Petr Jelínek
Za obrázky vesměs díky kolegům z firmy fanoušků: Videokamery CZ

Apropó: MOC 26.995,- Kč, od nás poctivých 24.777,- i s balíčkem, dvouletou zárukou a NEJ-servisem v českém éteru... Napište nám !!