Zázrak na třetí? JVC Everio GZ-MG505..!

Zavedená tradice odkazů k souvislostem na těchto stránkách zde budiž (opět) doplněna malým zamyšlením. Dosud velmi mladá historie (sousloví s logikou :-D) amatérských videokamer má coby jeden z milníků nástup digitálního videa v r. 1995: a to dodnes nejrozšířenějším (prý ale jak v které zemi) páskovým formátem mini-DV. Když se před 5ti lety firma Hitachi blýskla svým DVD RAM diskem, rozhodně nešlo o masovou záležitost, a hned od počátku byly výhody a nevýhody DVD-kotoučků známy dostatečně. Vývojem kapacit paměových karet s logicky obrácenou úměrou jejich cen dovolil následně rozmach méně či více výkonnějších hraček pro amatéry, nejprve s komprimátem MPEG4 a od roku 2003 i videovější MPEG2, tehdy v první vlaštovce SV-AV100. Vývoj DVD-kamer mezitím přinesl jednostranný formát od firmy Sony, ke kterému se přidal loni i Canon - pravda, i tady se dá díky EMTEC-u hovořit o oboustranném médiu. A japonští technici u Victora postupně poroučeli větru-dešti tak dlouho, až vykřesali kartové mašinky MC200-MC500; a loni uvedli i celou řadu diskových videokamer s 20ti a 30ti gigovými disky. Kombinace HDD se třemi CCD-snímači je tu ale absolutně poprvé: vezměme stetoskop, kladívko a lžičku a jděme na prohlídku…

Videokamera JVC MG505 je černočerná a (předpokládám) s úplně shodným objektivem jako dosud jediná tříčipovka amatérské éry producenta. 10násobný optický ZOOM je doplněn 300násobkem digitálního zvětšení, ve foto-režimu je pak ZOOM jen 8násobný. Objektiv s efektní sluneční clonou nese logo JVC a nechá si přišroubovat doplňky se závitem 37 mm, přepočet na kinofilm Victor jako obvykle neudává, rozsah vidíme f=3,2-32 mm. Maximální rozlišení fotek je udáváno výrobcem 2.560 x 1.920 bodů a pokud jde o video, jsou k dispozici obvyklé módy od toho nejkvalitnějšího se (zhruba) 7 1/4 hodinovou kapacitou HDD až po nejvíce stlačený; a s ohromujícím číslem až 37,5 hodiny videa. Předpokládám, že loni nabídnutá tabulka
datových toků v závislosti na čase nahrávky bude platit i pro popisovanou verzi diskovky. V módu ECO (v čs. nabídce ÚSPORNÁ) se tedy jako v jediném nastavení změní i poměr stran videa na poněkud méně koukatelných (na větší televizi určitě) 352x288 bodů, přičemž oproti nejvyššímu toku 8,5Mbps se sníží hukot dat až na 1,5Mbps. Toky zvukových bytů i závislosti na zvolených módech a čase nahrávky jsou z tabulky patrny (platí údaje pro MG50). Jo, to jsem sice zjistil, ale následně byl docela překvapen, že i ona ÚSPORNÁ kvalita E vyhlíží nakonec mezi ukázkami (viz naše Galerie) dost pohodově…

Velmi kompaktní stroječek váží důstojných 510 gramů v plné náloži, což je přece jen o kousek více, než mívají dnešní spotřebky. Širokoúhlý LCD-panel s úhlopříčkou 2,7" (asi 6,9 cm) má na boční straně při pohledu na vyklopený displej vlevo dvojici ovládátek, přičemž pro volbu v nabídkách kamery slouží tzv. joystick, který známe už z celé řady konkurenčních videokamer. Oproti kartové verzi MC500 je tu několik inovací, respektive změn: bereme-li LCD-displej a jeho rozměr jako první, hned druhá je v osazení botičky v zadní části nad uložením akubaterie. Po odklopení gumové krytky zdířek AV a USB jsem zakroutil hlavou: je tu bohatě místa i pro zdířku mikrofonu, ale Japončíci ji umístili do miniaturního prostoru mezi vestavěný mikrofon (samozřejmě stereo) a blesk, jenž tvoří jakýsi výběžek přední části krytu pevného disku. Ale s tímto povzdechem současně přidávám: hlavně že tu zdířka na mikrofon je, když už si mašinka chce hrát na fajnšmekrovskou. Za velmi praktický detail považuji vespod umístěný slot na SD-kartu, kam se dá ukládat nejen video (máme-li přehršle karet) a kopírovat data z disku (a na disk), ale hlavně je tu možnost si oddělit fotografie od videozáznamů, což například nelze u HDD-prvničky Sony, tedy modelu DCR-SR90…

Hlavní nabídka i všechny podnabídky se neodlišují od loni popsaných fines MC500, snad jen s logickou výjimkou informací o naplnění HDD, kam se vejdou přece jen zcela jiné objemy, než tomu bylo u CF-karet. Oproti MC500 je tu také jinak uspořádaný blesk, detail výklopného druhu na kartové verzi napoví. Ona Pětsetpětka od JVC (stejné označení jsem užil i v pohádce o DVD-kameře Sony) je výrazně kamerovější, vezmeme-li na podporu tvrzení např. už jen možnost vyklopení displeje nebo klasický zápěstní řemínek, který je u MC500 jakýmsi až náhradním způsobem odlišný. Prstenec manuálního ostření je pouze jakousi napodobeninou, ale vroubky tam jsou a clona celkem dobře pomáhá nezavazení prstů (kdyby držely kroužek) v záběru. Volba módů kamery po jejím zapnutí - mimochodem do plné pohotovosti jí to trvá 6 vteřin - se provádí posuvným přepínačem s funkcí hlavního vypínače přístroje a pak i malého modrého přepínače pod LCD, jímž se určí funkce mašinky na focení či natáčení videozáznamů. Oproti středovému tlačítku volby režimu u MC500 tedy řešení kopíruje ovládací prvek z diskových JVC, což je praktičtější než postupná volba módů…

Nahrávání videí i pořizování fotek je u 505tky zcela shodně jednoduché, jako jsem popisoval také u Sony SR90. Uživatel nemusí pamatovat na (ne)zapomenutí pásky anebo karty - nechce-li ji využívat pro fotky - a i jinak může být úplně bezstarostným. Jako u každého média s komprimáty MPEG2 nemusí nijak kontrolovat, kde přestal nahrávat posledně anebo kolik má k dispozici v přístroji kapacity k natáčení, vezmeme-li v úvahu obrovské místo na HDD. Stejně jako Sony i letošní Victor umí ukázat i při vypnutém přístroji kapacitu akumulátoru v minutách například před odchodem do terénu a stejně jako loni představená disková trojice ukáže hned po zapnutí kamery naplnění pevného disku, respektive volné místo k nahrávání. Notoricky opakovaný pojem nežádoucích moderních trendů si neodpustím: normální hledáček mohli osadit vývojáři alespoň do tříčipových přístrojů, protože natáčení s vyklopeným LCD se mi jednak stále ne a ne začít líbit a za druhé logicky způsobuje výrazně větší spotřebu energie. Hned druhou výtku si pak dovoluji ke stabilizaci: maximální najetí na detail je bez opory loktů nebo podobné pomoci prakticky neudržitelné, optickou stabilizací by si Victor udělal určitě lepší reklamu…

Galerie Videoklipů a Fotografií. Stejně jako se zmiňovanou DCR-SR90tkou jsem byl s MG505 hostem na Šumavě a pro recenzi se mi podařilo nahrát velmi podobný klípek (SR90) pro srovnání a verdikty zvídavých hledačů, jak si stojí tři menší snímače proti jednomu velkému. První klip je demonstrací rozsahu transfokátoru se stejnou věží chrámu ve Vyšším Brodě - i s dorovnáním expozice po sklonění kamery k záběru na Vltavu. Další ukázku tvoří zajímavý technický detail přívozu z městečka Frymburk do přístaviště Frýdava, přičemž na obou stranách Lipna u této dopravy mizí - nebo vystupuje, jak kdo chce - silnice přímo do (z) vody přehradní nádrže. Obě jmenované ukázky jsou pořízeny v plném automatu s největším rozlišením v datovém toku 8,5Mbps a třetím a čtvrtým klipem jsou ukázky ekonomického módu nahrávání, kde pokles kvality je sice značný, ale na menším monitoru žádná katastrofa. Fotografie jsou solidní náhražkou základního aparátu, i když se domnívám, že opravdu dobře fotící videokamery produkují jen firmy Canon a Sony. Ponechá-li si totiž čtenář například otevřené obrázky v plné náloži - tedy nikoli zmenšené prohlížečem na menší a ostřejší - vidí jasně, že focení kamerou se u firem Panasonic a JVC nedá s duem Canon+Sony příliš srovnávat. Mimochodem: ten akční pes se mi docela povedl, že…

Ergonomie je uspokojivá, snad kromě té absence hledáčku, budu-li tuto neřest počítat k obsluze a praktičnosti v držení a ovládání přístroje. Zmíněný zápěstní řemínek nenutí kameramana k jakýmsi ekvilibristikám, jak jsem to naznačoval už v recenzích na MC200 a u o trošku lepšího řešení na MC500. Mašinka je celkem těžká, ale do (větší) kapsy na bicyklu se vejde pohodlně, nejlépe pak samozřejmě pečlivě zabalena do tzv. bublinkového pytlíku nebo vypolstrované brašničky. Po otevření LCD-displeje je k dispozici zmiňovaný křížkový ovladač - coby dnes mezi výrobci kamer už téměř universální řešení ovládání (s výjimkou daktylů firmy Sony). Na boku panelu je ale podle mého názoru takové ovládání permanentním nebezpečím k menší stabilitě záběrů a podle našeho desatera tak uživatel ohrožuje asi nejdůležitější zásadu natáčení vůbec. Pravda, s joystickem se v průběhu automatického nahrávání ani pracovat nemusí. Tlačítka pro pravou i levou ruku jinak padnou dobře, ovládání transfokátoru bych si dovolil vytknout titěrnost kolébečky. Stříbrná spouš slouží pro foto i video a oproti kamerám s dvěma tlačítky na tyto režimy přístrojů tedy může občas poplést nezaučeného uživatele…

Přiložený akumulátor je velice nedostatečný. Po úplném nabití vykazuje možnost maxima 50 minut nahrávky, což je pokus o světový rekord v malosti kapacity. Fakt, že výklopným LCD se bude malý AKU vybíjet docela rychle a konečná doba NENÍ v terénu ani zdaleka slíbenou (přes) třičtvrtěhodinu, donutí asi většinu uživatelů k rychlému dokoupení náhradního AKU, přičemž nabídka JVC obsahuje tři kapacity, které byly představeny už loni v lednu v pražském hotelu Hilton na dnech evropského Victora. Relativní (?) drahota za doplňky bude mít ale pravděpodobně rychle za následek universální náhrady, zatím se - pokud víme - nic nedodává. Případný externí mikrofon je nutno vybírat s odzkoušením na kameře, aby nezasahoval do záběru, protože přece jen tělo MG505 je dosti krátké. K našroubování optických doplňků je potřeba sejmout sluneční clonu na bajonetovém závitu. Rýhované kolečko rádobyostření je - jak už jsem psal výše - pouze jakási betélná fligna a žádný manuální fokus se pomocí něj nekoná. Bude-li Victor mít pro tyhle své hračky větší výběr příslušenství - jak se druhdy rozjel s podvodním pouzdrem k MC200 nebo s kufříky na kartové mašinky - to zatím také netušíme…

Pár slov k formátu MPEG2 i dnes. Všichni fanoušci amatérských videokamer vidí dnešní jasné směřování vývojářů ke komprimačním systémům nahrávání. Fakta, že každá scéna z videa je hned přístupná bez jakéhokoli přetáčení anebo že celý záznam se dá přesypat na pevný disk v PC až 12x rychleji, jsme už opakovali i my. Jen se nějak nikde moc nepíše, co se soubory počne běžný amatér po stáhnutí do počítače a jak je dostane např. na DVD. Na rozdíl od videokamer na 8cm disky se tady dá nechat číslovat pořadí videosouborů vždy od začátku anebo nechat číselnou řadu pokračovat dle libosti. Stejně ale není od věci upozornit potenciální zájemce o komprimační hračkárny (jak píšou na jednom WEB-u), že z nich vypadne tolik souborů, kolikrát se stiskla videospouš a střihl další záznam. Pravda, existují už i externí DVD-vypalovačky, které berou signál z portu USB, ale dosud pořizované DVD-rekordéry mají jako prioritu Fire-Wire, jež tu samozřejmě chybí. To nemá být odrazení od nákupů těchto libůstek, jen upozornění, že problematika není jednoduchá jako samotné přístroje. V chystané recenzi na Canon DC40 zkusím naznačit více…

Drobné poznatky z praxe. Beru na milost joystick na boku LCD-panelu. Takhle bych si asi fakt představoval doplnění dotykových displejů! Zaklopím dolů až po pípnutí, najedu doprava a mám k dispozici postupně programy AE, balanci bílé barvy, řízení clony, obrazové efekty a všechno tak jednoduše zvolitelno a ze všeho tak snadno vystoupitelno. Zaklopím nahoru a je tu dokonce jakési (tří)bodové nastavení expozice, zaklopím doprava a volím poměr stran videa, zaklopím doleva a mám noční režim. Kouzelná jednoduchost, i když zvyknout si je potřeba. Velká kapacita disku předurčuje tento druh videokamer k zálohování slušných porcí záznamů přímo uvnitř. Mohu tak přijet k přátelům od koní a mít s sebou všechny skoky nebo drezůry za poslední období, u dovolenkových kamarádů zase přehrávat hory či moře atd. Jenže jak to vyřešit, když se nechce vzít nic než kamera a záznamy už jsme vytáhli do počítače. Oproti Sony SR90 je tu k dispozici SD-slot, který pomůže: nahraji-li totiž pomocí čtečky karet jakákoli videa na SD-kartu, lze je snadno nakopírovat zpět na HDD, samozřejmě že ne s nějakou tou mini-kapacitou od staršího fotoaparátu. Tak tohle praktické je, klobouk dolů, i když by to vyřešilo běžné zkopírování na HDD kamery třebas ve Windows Commander (nelze)…

Jaký závěr této poudačky? čím dál více se bojím, abych dokázal rozporuplné pocity ze směrů vývoje fantastických "Královen spotřební elektroniky" ukočírovat. Videokamera JVC GZ-MG505 je hezká a člověk-majitel musí (!) mít dobrý pocit, že nevlastní Trabanta anebo třeba Š-Fabii ouplně bez výbavy. Emblém hlásající osazení třemi CCD-snímači tu je velmi efektní, podobně jako anoncovaná kapacita vestavěného disku nebo celkový vzhled mašinky s fešnou sluneční clonou, i když si neodpustím poznámku o subjektivitě posuzovatele. Vyspělé osazení stroje a nakonec i pořizovací cena jsou ale v (takřka) antagonistickém rozporu s (ne)účinností Victorovy stabilizace, absencí hledáčku, výdrží přiložené akubaterie nebo zmiňovaných více i méně pochopitelných excesů výrobce. Pro domácí amatérské video lze rozhodně domácím amatérským kameramanům (opakování sousloví je nutné) představenou Pětsetpětku bezvýhradně a bez rizika doporučit. Všem ostatním potenciálním nebo už zavedeným nadšencům z oboru - natožpak profi-točičům společenských událostí na kšeft - doporučuji velevelkou ostražitost a pečlivý výběr s prozkoumáním všech zákoutí a nástrah diskovek i ostatních komprimačních hraček, jichž přibývá…

Technické parametry JVC MG505 na českých stránkách (doplněno 9.8.2006)...

S dalším příspěvkem do HDD-rodiny čtenáře seznámil: Petr Jelínek
Za přípravu fotodokumentace díky kolegům z fi Videokamery CZ..

Našli jste chybu - nebo se chcete na cokoli zeptat: mejlněte mi..
Koupit mašinku si můžete i přes náš ON-LINE, už jich pár odešlo...

To už prý není LÉTO, ale Demoverze krematoria :)