A další 8cm-DVD: Sony DCR DVD200

Žádný dotykový LCD-panel! První, co mě opravdu - při vzpomínce na současný výrobní sortiment firmy Sony - dokonale uchvátilo (tedy: spíše potěšilo nadmíru proti zmíněné daktyl-vymoženosti). Ergonomie je sice posunuta někam k rozměrům jiné (?) kameramanovy ruky - shodli jsme se všichni na příliš dopředu (k objektivu) vytaženém úchytu pro zápěstní řemínek - ale ovládá se to klasicky a tedy ne-dotykově! A taky je tady (konečně - zase jednou) nutno dodat: A JE TO SONY! - čili: vůbec žádný trik, že ano… Jak se může vlastně seznamovat „obchodně-poučený laik“ s touto extrovní novinkou od renomovaného výrobce? Jednoduše - jako každý druhý: pohmatem a zkoušením ergonomie. Nuže - začtěme se tu se mnou…

Vzal jsem si na to rande domluvenou červenou růži (delší stonek) a vyleštěné polobotky. Už zdálky jsem tušil, že tohle není jen tak nějaká holka… Fešná a poměrně masivní záď, bytelné a solidní boky a hlavně nádherné proporce „hrudníku“! No - teda nevím, jak jinak nazvat tu obrovskou půl-hruď na pravé straně, která tak mnoho zavazí a současně tak pěkně vrní v kameramanově pravici… Ano, ta kamera opravdu „vrní“! A dělá to nejen při zapnutí, ale i při vlastní práci; a docela často. Je to tedy fakt masivní a vskutku krásná ženská! Novodobý vibrátor s logem „DVD“! A má to taky - mimochodem - 10-násobný optický (3,7-37mm) a 120-násobný digitální ZOOM. Videokamera Sony DCR-DVD200 je opravdu super-novinka, nahrává na malé 8cm-DVD-disky - no a tady jsou skoro všechny moje první poznatky s ní…

Akumulátor je (naštěstí) kompatibilní s řadami Sony mini DV i Digital8 (kontakty NP-FM). Botička je (velmi) inteligentní a výklopný LCD-panel (taky velmi) standardní: 2,5“ a hlavně (jak už bylo řečeno výše) nikoli s dotykovým LCD-ovládáním. Hledáček je barevný a ovládání (též téměř) klasické. Je to zajímavá, relativně drahá, ale docela povedená věc. Zkoumali jsme ji až jako třetí značku - po DVD firmy Hitachi a nedávno uveřejněné recenzi na Panasonic DVR-M30 se hlásí jako „převratné NEW“ firmy Sony, což by bylo (myslím) nejen vzhledem k uvedenému opoždění vývoje - anebo jen výroby (viz o kus výše?) - taky nejspíš trochu nadhodnocené sebevědomí… Mimochodem: další přístroje nahrávacího systému DVD jsou už (v peru…) nachystány - tentokrát jsme si vzali „na paškál“ Hitachi s letošním i loňským sortimentem a bude to určitě (opět) zajímavé…

Nekompatibilní! Opět něco bude mít svá specifika? No ano: nenahrává to na žádné DVD-RAM, ale na odlišné a zcela jinak kompatibilní DVD-R/RW! Co to znamená pro uživatele? Asi žádné problémy navíc, pokud bude ctít značku například i pro svůj domácí přehrávač DVD, ale hodně komplikací, pokud si bude chtít kameru teprve dokoupit k už pořízené (nekompatibilní?) sadě domácí elektroniky… Nahrává to tedy na jiné 8cm-DVD-disky než Panasonic nebo Hitachi! DVD-R/RW znamená, že jde o jednostranná média pro maximum 30minut záznamu v nejvyšší kvalitě MPEG2 a označení za lomítkem RW je pak podobně jako u CD-nosičů naznačením jejich universálního (opakovatelného) zápisu… Jinak řečeno: DVD-R je disk na jedno použití a o jeho specifikách naznačme také něco (níže)…

Neskutečně dlouhá příprava (DISC ACCES) je dodržena i u tohohle krásného stroje! Pokaždé tak nudnou pauzu je nutno přetrpět kvůli výrazným odlišnostem celého systému… Nakonec: ona ta pauza není až tak hrozná (odhaduji to většinou na dobu kolem 10-15 vteřin), ale ten problém je v nesrovnatelně menší pohotovosti záznamu po zapnutí přístroje. Kamera jemně vibruje v ruce a kameraman čeká (a čeká a čeká), až ta věcička pípne a naznačí pohotovost k vlastní práci. A pak se jede! Nahrávání probíhá normálně (REC/PAUSE) a dokonce „staré dobré“ digitální přechody Sony jsou ve výbavě a použitelné také zcela běžně. Prolínačka (poslední obrázek předchozího záběru je plynule prolnut do nového) nebo stíračka (poslední snímek je setřen novým záběrem jako v televizním vysílání) zde funguje, jak jsem u Sony-ho zvyklý: použiji-li tyto funkce, kamera si sama najde - i po dočasném vypnutí v mezičase - poslední snímky a naváže s efektními přechody přesně podle mého gusta. Super…

Při nahrávání je tedy prováděno vypalování dat na malý DVD-disk. Podobně může kameraman zaznamenávat například i digitální fotografie - zde v rozlišení až 1152x864 bodů. Markantní rozdíl proti „běžné“ videokameře je i v tom, že vše se ukládá na jedno médium a přesto se to nijak nesmíchává… Kouzelné! Ne že by to tu už nebylo u jiných DVD-kamer. Jinými slovy: digitální fotka je v solidní kvalitě vypálena na stejný disk jako video a náhledy jsou pak velmi snadno přístupné. Napsal jsem tu „náhledy“, že ano. No - doufám, že to bude z doprovodných obrázků (ke zvětšení!) dost patrné, ale i tak vysvětluji: každá další scéna tvoří jedno okénko „náhledu“ a je tedy okamžitě přístupná - stejně jako například klip na CD nebo DVD. Pro polopatisticky vyžadující čtenáře ještě tedy jinak: chci-li např. nalézt čas nahrávky 12:30 min., nemusím přemotat 11:29 min. (pásky) až k požadovanému úseku, ale prostě jen kliknu na scénu, kde se hledaný čas zjevně nachází (na vyobrazení přehrávací nabídky níže je to patrné)…

Jenže - co s nahraným miniaturním diskem po nahrávce? Jednoduše jej snadno (?) vložit do DVD-přehrávače a přehrát si záznam? Chyba, „drazí studenti“! Tady nic takového nefunguje hned napoprvé! Je nutno s nahraným diskem provést tzv. finalizaci (DISC FINALISE), což není nic jiného než jakési uzavření DVD-média pro potřeby používání v DVD-přístrojích, jež tohle vyžadují. A že ne bezvýhradně a úplně všechny DVD-přehrávače toto vyžadují, jsme se přesvědčili právě ve vlastní videokameře: přehrávala (a ráda) pro naši kontrolu (a především naše chlubení) cokoli i bez té (jmenované) finalizace. Ale: a tady třikrát ale - i po vložení do některých „DVD-buldozerů“ byl náš malý (nefinalizovaný) disk označen za neidentifikovatelného vetřelce a tedy nebyl přehrán ani za nic…

Hlavní vypínač je dobře ovladatelný palcem (mé) pravice a třípolohové kolečko volby funkcí (neboli režimů) kamery je dosažitelné podobně snadno - prosím odezírat z obrázků (jsou zde všechny jako obvykle nachystány ke zvětšení). Ani ovladač transfokátoru (tedy ZOOM) mi nepřipadne nepohodlný a nakonec se smiřuji i s tím „jaksi posunutým“ zápěstním řemenem kamsi dopředu (viz 2. odstavec). Ovládání i jiná zákoutí ergonomie bych si dovolil vyslovit jako velmi pohodová a pokud bych dnes chtěl známkovat, měla by Sony DCR-DVD200 nejhůř tak lepší dvojku. Botička, noční nahrávání, vcelku snadno proveditelný manuální FOCUS (viz vepředu) a i viditelná tlačítka volby přechodových efektů (FADER), protisvětla (BACK-LIGHT) nebo tzv. prohlížení posledního záběru (dohledání a informace k navázání plynulosti - REVIEW) jsou jedněmi ze znaků zmíněné pohody…

Hlavní nabídka této videokamery je v základu hodně podobná „běžným kolegyním“ značky: Manuální nastavení (MANUAL SET) obsahuje vedle expozičních programů (AE) přechodové (P) a obrazové efekty (D) ještě balanci bílé barvy (WHT BAL) a nastavení rychlosti expozice (SHTR). Jak je vidět z obrázků, v hlavní nabídce je také samospouš (SELFTIMER), režim digitálního transfokátoru (D ZOOM), širokoúhlého obrazu (16:9WIDE) a volba stabilizátoru (STEADYSHOT) nebo tzv. nočního natáčení (N.S-LIGHT). V jedné z podnabídek nastavení parametrů vlastního DVD-média jsou takové veličiny a úkony, jako volba kvality videa a tím i rozlišení a datového toku (HQ, SP, LP), formátování a finalizace (plus od-finalizace) disku a také jeho pojmenování. Pojmenováváním dalších nabídek, jež jsou (snad jasně) patrné z doprovodných obrázků, se nebudu pokoušet podceňovat čtenáře a jejich orientaci v oboru…

Jak se tedy tahle věc používá v praxi? Po stránce praktického ovládání a pohotovosti - až na to čekání přípravy disku - „normálně“ a prakticky, ale co si pak počít s dalším editováním videa? Naštěstí i toto je proveditelné také vcelku normálně: producent udává „střih přímo v kameře“ a navíc přikládá v základním SET-u s přístrojem SW PIXELA ImageMixer1.5 a ponechává pak už (skoro) všechno na zvídavém uživateli. Jinak řečeno: cítí-li se kameraman-uživatel na víc než jen poučeného laika - a nechce přehrávat jen surové záznamy z kamery do TV nebo na DVD-přehrávači - musí se naučit alespoň základní práci s tímto digitálním DVD-formátem MPEG2. Přehrávání lze sice provádět samozřejmě analogovými výstupy a stahování dat pak pomocí rozhraní USB 2.0 (a oboje tam i zpět), ale práce s kompresním formátem DVD není z nejjednodušších. Kromě možných volených efektů pro vlastní záznam je tedy nutno naučit se editovat pořízené záběry (například) pomocí patřičného - zmíněného - softwaru…

Něco, na co je nutno ještě taky upozornit? Například ta finalizace: při každé nové nahrávce na již použitý disk DVD-RW je nutno toto médium jaksi znovu odblokovat. Tedy provést jakousi obrácenou funkci DISC UNFINALISE (viz položka v MENU), jež opět zpřístupní náš malý 8cm-DVD-disk pro (opětovné) nahrávání-vypalování, ale (logicky) opět znepřístupní tento disk například pro zmíněné stolní přehrávače DVD. Samozřejmě se tohle nebude týkat nosičů DVD-R: tam půjde jen o první vypálení videa a hotovo (např. Sony). On taky finanční rozdíl mezi půlhodinovým (maximální kvalita) jednostranným diskem DVD-R s 1,4GB (cca 250-300 Kč v listopadu 2003), opakovaně vypalovacím diskem DVD-RW (400-600 Kč) a oboustranným diskem DVD-RAM s kapacitou 2,8GB (Panasonic a Hitachi, cca 600-800 Kč) je také poměrně značný…

A mrkněte se ještě na vyobrazení LCD-náhledů PLAY-nabídek: Každá scéna je vyobrazena jako náhled (viz výše) a do jejího přehrávání (anebo i - pochopitelně - vymazání) lze vstoupit velmi jednoduše podle obrázku: pomocí kurzorů doprava/doleva vybíráme scénu, máme tam pořadí na disku a taky datum a čas nahrávky. Mezi kurzory pohybu v hledání vpřed/vzad je také údaj o tzv. stránce jednotlivých náhledů - tedy o skupinách konkrétních video-sekvencí: vejde se jich totiž na jednu obrazovku LCD-panelu pouze šest a větší množství je třeba rozdělit na více „stránek“ (skupin) sekvencí. Nad touto obrazovkou „oken náhledů“ je ještě možno rozeznat malé symboly filmu nebo fotoaparátu: neboli video- a foto- režimu záznamu a tedy (logicky) náhledů pohyblivých nebo statických obrázků…

Něco před závěrem malé popisné recenze? Rozhodující „zákaznický“ rozdíl mezi dnes oběma zmíněnými modely DVD100 a DVD200 je především v rozlišení CCD-čipu a tím i - už výše uvedeno - v DF (digitálních fotech): 1152x864 (model DVD200, CCD s 1,07MPx) versus kvalita VGA - 640x480 (DVD100, CCD má 0,8MPx). A maloobchodní cena? Zatímco v říjnu tohoto roku byla zastoupením Sony stanovena „vstupně“ na 39.990,- Kč (DCR-DVD200) a 34.990,- Kč (DVD100), nedávno byla změněna (překvapivě!) na 42.990,- Kč a 37.990,- Kč (oboje samozřejmě s DPH)… Že by i veliký Sony přistupoval (?) na dohody (viz MOC pro Panasonic a Hitachi) - anebo si máme myslet, že americký Dolar nebo japonský jen poposkočil o taková (!) procenta…?

Obrázek z DCR-DVD200 v největším rozlišení: 1152x864 (461kB)

Objevujíc (velmi rád) stále něco nového, sestavil (taky velmi rád) pro všechny naše čtenáře drobnou recenzi o zajímavé supernové krasavici z našeho oboru: Petr Jelínek (foto: Karel Souček)