Canon mini-DV 2007

Odstavec PJ: Jak je vidno, kolegyně Lenka se nám za více než rok od příchodu do firemního kolektivu dosti otrkala a její výkonné recenzní pero zvládá i samostatné úvodníky. Dovolím si doplnit její spisovatelské střevo několika odkazy hlavně pro ty, kdož naše stránky teprve objevují - a už kvůli přechodnému fandovství při vybírání nové kamery nebo proto, že se o této naší fantastické WWW-adrese dozvěděli až nyní (:-D). Fenomén čtvrtpalcové pásky - to pomineme-li její HIGH-odrůdu HDV - má v podstatě na kahánku: právě jej vytlačují velmi razantně pevná média typu HDD, DVD a karet. Přesto lze (zatím) stále i potenciálním zájemcům o spotřební páskový základ k amatérskému natáčení rodiny a dalších videosoukromností nabídnout vcelku slušný repertoár od vůdčí čtyřky výrobců: JVC, Panasonic i Sony už zmínila Lenka. Letošní řada mini-DV firmy Canon sice pokračuje v solidně prodejných LOW-řadách minulých sezón, ale na veleúspěšné stroje s více pixely typu MVX25i, MVX35i, MVX45i nebo dokonce MVX3i a MVX4i rozhodně navázat nedokáže. Fandům nejtradičnější pásky mini-DV na škodu, ale co naděláme, mrkněme s Lenkou a jejím ostrovtipem na věc…

Nejdřív šup trochu srovnání s minulou řadou MV9xx. Velikostí a tvarem je nová MD-řada na rok 2007 oproti předešlé (Pozn. PJ: označení MV provázelo kamery Canon od počátku jeho působení v digitálním ranku mini-DV) o trochu širší a tudíž i malinko mohutnější - a přidejme si potřebnou trochu čísel. Devítistovky měly míry 49 x 92 x 115 mm (Š x V x H) a hmotnost 435 g (model MV900) nebo 445 g (MV930 až 960); a novinky pro letošek - tedy typy MD101-110-111 - mají rozměry 57 x 92 x 119 mm (ty platí pro celou řadu) a hmotnost 375 g, vyšší verze MD130-150-160 jsou o 5 g těžší. Dle mého názoru tím pádem vyhlížejí méně plastově, jak jsem psala v úvodu a celkový dojem z nich je tedy (subjektivně) jaksi solidnější než u řady MV9xx. Kamery charakterizují stejně jako loni vestavěné mechanické krytky s posuvnou páčkou na boku; a dále stejně jako dosavadní řadu také spodní nakládání kazety i širokoúhlé LCD-panely bez ořezu. Bohužel stejná je i absence závitu na objektivu pro případné filtry či předsádky…

Nová sestava firmy Canon se může pochlubit větším přiblížením; a to 35x optickým a nadto ještě 1000x digitálním (to už pouze zvětšením). U základu řady MD110 opět nalezneme MIC, tedy vstup pro externí mikrofon, což je u základních modelů výbava nezvyklá, ale pro LOW-Canon už druhou sezónu typická. Nové videokamery mi také lépe padnou do ruky díky zmíněným mírám a drsnějšímu povrchu těla. Co by mohlo případného zákazníka odradit, je zatím důsledná absence českého prostředí ve všech videokamerách Canon. Všichni tři konkurenti už nabízejí češtinu v Menu jako samozřejmost, ale Canon stále drží (asi u nás nejpoužívanější) angličtinu. Pokud ovšem uživatel nastaví automat kamery - což dělá asi většina - cizácká řeč zase není takovou překážkou a při výběru by tedy nemusel být komunikační jazyk hlavním parametrem. U základního modelu MD110 je rozlišení nejzákladnějšího CCD 1/6" s 800.000 body. U nejvyššího typu MD160 se stav vylepšil na sice stejnou míru 1/6", ale s 1.070.000 body. Objektiv neumožní našroubování filtru či předsádky, jak jsem uváděla ve srovnání. Světelnost objektivu je F 2.0 a ohniskový rozsah f 2,6-91 mm, přepočet na kinofilm jsem na stránkách Canon bohužel neobjevila. Kamera s elektronickou stabilizací přiblíží tedy opticky i digitálně velmi slušně (Sony HC37 umí 40x), což určitě každý plně využije (:-D)...

Základní rozdíly jednotlivých modelů jsou tedy v rozlišení - MD110-130-140 mají 800.000 bodů, MD150+160 pak 1.070.000 - a v odblokovaném digitálním vstupu, kterými disponují dva modely z řady - MD140 a MD160. MD150 a MD160 mají navíc LED-diodu pro přisvícení v šeru, pomáhá ovšem pouze v rámci možností malého světýlka. Od modelu MD140 výše je v příslušenství i dálkové ovládání. Na těle kamery u hlavního kolečka pro zapnutí se u MD150 a MD160 vyjímá tlačítko označené jako QUICK START umožňující jakýsi pohotovostní režim kamery a tedy bleskový start nahrávání. Na stránkách českého zastoupení firmy Canon jsou ještě uvedeny modely MD101 a MD111, přičemž MD101 má "pouze" 30-ti násobné optické přiblížení a nemá možnost použití obrazových efektů. Vzhledem k vysokému počtu všelijakých čísel, z něhož už by mohl labilnější čtenář začít být nervózní, končím tento odstavec informací o absenci slotu na SD-karty - a to u modelů MD101, MD111 a MD110…

Už v předešlé řadě MV9xx byl samozřejmostí širokoúhlý LCD bez ořezu obrazu, tedy pro plné rozlišení 16:9 (s celkem 112.000 pixely) od úplného základu mini-DV a ani tady tomu samozřejmě není jinak. Naštěstí na videokamerách najdeme i barevný hledáček s úhlopříčkou 0,35" a 114.000 pixely, který bude trošku příjemnější na podívání než u předešlé řady, jelikož je kapku větší - alespoň svým plastovým "okolím". Páčka korekce dioptrií nechybí, což se zase bohužel pro případné povysunutí okuláru hledáčku říci nedá. V nových trendech ale buďme rádi dnes už i za to, že se lze podívat při sluníčku někam jinam než na displej LCD-panelu. Firma Canon je jednou z těch moudřejších firem, které si ponechaly stejný akumulátor - pro majitele některých digi-fotoaparátů od této firmy také se shodnou paticí - a díky za to. Takže AKU s označením NB-2LH klasicky vkládáme pod hledáček na "zadek" kamery a v případě vlastnění baterie od nějaké z předešlých řad netrápíme peněženku a používáme s klidem a pohodou i služebně starší akumulátor…

A teď k ovládání kamer. Ve srovnání s řadou MV9xx se v umístění prvků na kamerách nic významného neudálo. Tlačítek na tělíčkách není mnoho, většinu práce zastane 5tisměrně ovladatelný joystick umístěný ve spodní části LCD panelu. Vedle něj jsou dvě malá tlačítka FUNC. (pro vstup do Menu a jiné funkce) a D. EFFECTS (pro použití zvoleného digitálního efektu). Začala jsem asi netradičně tlačítky na LCD panelu, takže teď se přesunu k zadní části kamery, kde kolečkem s šedou aretací pohybem dolů stroj zapneme (pro REC), vodorovně vypneme a směrem nahoru přepneme do přehrávacího režimu. Hned u něj bílé tlačítko umožní spuštění nahrávání. V místě hledáčku na vršku kamery přibližujeme transfokátorem v podobě do boku výklopné kolébky. Blízko ní máme ještě možnost přepnout z tzv. EASY programu (automatický režim kamery bez možnosti manuálních nastavení) do P (manuální nastavení - ruční ostření, nastavení času závěrky, nastavení expozice atd.). Příjemná je už zmíněná vestavěná manuálně ovladatelná krytka objektivu, jež se posouvá páčkou nahoru/dolů vedle objektivu...

V samotném Menu přístrojů neobjevíme žádnou výrazně odlišnou funkci od řady MV9xx. Do nabídky se dostaneme pomocí tlačítka FUNC. a po potvrzení poslední kolonky. V nabídce FUNC. je nastavení scénických režimů, vyvážení bílé barvy, obrazové a digitální efekty. MENU se dělí do šesti menších podnabídek a každá ještě nabízí vlastní funkce. Pro jazykově méně nadaného uživatele bude k studování MENU zapotřebí českého manuálu a dobrých nervů (:-D). V prvním řádku CAMERA SETUP můžeme ovlivnit digitální ZOOM, nastavení času závěrky, případně zapnutí automatické pomalé závěrky. Dále lze zapnout/vypnout stabilizátor obrazu a širokoúhlost obrazu. V druhé nabídce VCR SETUP jde o nahrávání v režimu SP nebo LP (nahraje o polovinu delší záznam) a ještě nastavení módů 16:9 a 4:3. O kolonku níž je AUDIO SETUP - jež nastavuje zapnutí větrného filtru (zmírní šum větru ve vestavěném mikrofonu) a zvuk: 12 bit (běžné nahrávání, jedna zvuková stopa volná pro pozdější dohrání zvuku) a 16 bit (nelze dohrát zvuk). V DISPLAY SETUP se provádí nastavení týkající se displeje a hledáčku a SYSTÉM SETUP nabídne vypnutí pípání a dalších zvuků kamery plus funkci samovolného vypnutí po 5 minutách neovládání zapnuté kamery. Do poslední nabídky DATE/TIME SETUP zasahujeme jen při nastavení data a času (tj. jaro a podzim)...

Konektory. Ve chvíli, kdy se uživatel rozhodne se svým pořízeným záznamem dále pracovat a sestříhat jej do nějaké koukatelné podoby, má samozřejmě možnost připojení k počítači prostřednictvím DV-výstupu (tzv. Fire-Wire konektor IEEE 1394), který najdeme spolu s MIC (jen u základních typů), tedy mikrofonním vstupem a AV-zdířkou (připojením k televizi, videu) z boku kamery u objektivové části. V případě, že bude někdo vlastníkem MD140 nebo MD160, bude moci díky odblokovanému digitálnímu vstupu nahrávat i z počítače do kamery. Napájení je zde v místě pod akumulátorem DC IN 8,4V a tentokrát je pro Canon netypické, tvarově podobné malému USB. V příslušenství kamery najdeme A/V kabel na prohlížení záznamu v televizi nebo videu, napájecí zdroj, propojení do sítě, u modelů MD 140 až MD 160 se v krabici vyskytuje i dálkové ovládání a baterka do něj. Modely MD 130, 140, 150 a 160 nepostrádají USB kabel na stažení fotek do počítače. Samozřejmostí je dodávaný 7, 4V akumulátor BP-2L5 s kapacitou 530mAh a k němu krytka na ochranu jeho kontaktů. Canon má u těchto modelů také vždy přiloženou záložní baterku CR1616, která si pamatuje datum i čas a vkládá se pod akumulátor…

Co se týká praktického zaobcházení s kamerou, na malý testík (ale opravdu jen základní srovnání) s konkurenčními levničkami jsem si vzala typ MD150. V šeru jsou "vyšší modely" - MD150 a MD160 o trošku lepší v kvalitě záznamu díky většímu rozlišení a také díky LED-diodě. Ledka mě svoji účinností až překvapila, v úplné tmě byl záznam zřetelný a ani šum nebyl tak tristní, jak jsem očekávala. V rychlosti ostření Canon mírně pokulhával za Panasonicem, konkrétně za základním modelem GS60, který je schopen ostřit za cca 1 vteřinu, Canon MD150 zhruba za 2 sec. Sony HC47, zase nepatrně tápe za Canonem (asi 2,5 vteřiny). Nahrávat je schopen Canon MD150 přibližně za 8 vteřin po zapnutí, při zvolení výše zmiňované funkce QUICK START začne zaznamenávat už za cca 2 sec, takže tahle vymoženost pohotovým kameramanům asi opravdu může pomoci. Doprovodné (nebo pomocné, to jak kdo chce) digi-fotografování je tu zmíněno v následujícím odstavci…

Slot na SD kartu mají všechny modely od MD130 nahoru a to s možností vložení SDHC-karet, tedy vysokokapacitní (a rychlé) paměti. Statické snímky je možno zaznamenat v rozlišení 640x480 a 1152x864. Fotografovat lze ve třech kvalitách označených NORMAL, FINE a nejlepší SUPER FINE. Bohužel fotka odpovídá základní jednočipové kameře, takže snímky opravdu nepatří k "BEST OF". Na SD-kartu lze nahrávat také nouzový videozáznam se dvěma možnostmi rozlišení 320x240 a 160x120 - a stejně jako u fotek bez záruk kvality. Také při focení lze Ledku zapnout, ale v tomto režimu je v podstatě nepoužitelná, více méně není poznat, že je zapnutá. Pozn. PJ: Tradiční Galerii obrázků jsme dnes odbyli šesticí ukázek s doprovodným textem Lenky. Každý se může přesvědčit, jak mnoho uspokojivě fotí základní modely v kategorii spotřebních řad: kurzor myšky napoví a kliknutí snímek otevře "naplno"…

Kdo se článkem prokousal až sem, případně přes možná zdlouhavá rozebírání levniček firmy Canon přeskočil rovnou na konec, čeká určitě na "verdikt poroty" (:-D). A ten zní: kdo koupí neprohloupí. Novinky sice nemají možnost našroubování filtru či předsádky, nemají češtinu v Menu a neoplývají ani úžasnou konkurencevyřadivší funkcí. Ale na nejlevnější LOW-END se dá ve kterémkoli z modelů řady obdržet slušná kvalita záznamu; a to i v šeru díky LED diodě, je tu možnost vložení SDHC karty, širokoúhlý LCD-panel, vestavěná mechanicky ovladatelná krytka - nebo mikrofonní zdířka u MD110 - a to jsou plus body, které za to stojí. Případné sympatie k vůdčí foto-značce s červeným logem nevyjímaje, ale to už bychom dnešní povídání asi zbytečně protahovali. Potenciální zájemci mají k dispozici zavedený prodej ON-LINE…

Technická data modelové řady Canon mini-DV - na stránkách čs. zastoupení...

Jedinou ženskou kolegyňku redigoval "Správce" stránek: Petr Jelínek
Jarní řadu mini-DV fi Canon popsala na začátku léta: Lenka Juříčková

Za uporornění na jakékoli chyby děkujeme předem: klikněte nám to...