Topics and tags
Panasonic SD10-20: kvalita úměrná ceně

Správcův úvod: Honzu VELMI vytížil náš nový Šopík. A nadto se u nás už půl roku neobjevilo nic o kamerách Panasonic. Oba z dloužků nyní smázne jedním vrzem můj nejlepší kolega Jan. K oživení dám cosi o mladíkovi, s nímž je tolik návštěvníků (ale i návštěvnic :-D) našeho kameňáku spokojeno: studuje (nějak dálkově: nemívá absence) brněnské VUT, pochází z malebné Chropyně a fandí i hokejové Kometě jako mnoho nadšenců z naší půlmilionové aglomerace. Mrkněme s Honzou na levné HD prcky, jejichž poměr ceny a kvality odpovídá titulku recenze…

Dokončení úvodu Správcem PJ. Tradičními odkazy na související texty to dnes nebudu zdržovat a po 3 zmínkách o firemních předchůdkyních - prvničce HDC-SD1, hledáčkové SD100 a diskutabilní SD200 - rovnou předám vůdčí slovo soukmenovci Honzovi. Ceny "Full HD" televizorů neustále klesají a tím jsou logicky dostupnějšími pro širší masy neboli spektrum zákazníků. Tento trend se samozřejmě nemohl vyhnout ani nabídce videokamer s vysokým rozlišením a tak se objevují stále levnější modely nabízející záznam s poměrem stran 1920×1080. Panasonic do tohoto segmentu trhu přinesl typů hned několik. Nejlevnější z celé řady kamerek jsou HDC-SD10 se záznamem na SD karty a HDC-TM10, doplněná navíc ještě vestavěnou pamětí 8 GB. O kapku vybaveněji poté působí řada končící číslicí 20, ve které nalezneme modely hned tři: kartovou SD20, harddiskovou HS20 a TM20 s 16 GB pevnou pamětí. V tomto článku si představíme oba čistě kartové modely SD10 a SD20, vč. jejich rozdílů a vzájemných srovnání...

Osazení videokamer Panasonic HDC-SD10 a SD20. Začneme-li snímací částí, narazíme hned na začátku na důvod nízkých cen obou modelů. Ty jsou totiž shodně vybaveny snímači označenými od výrobce jako MOS o úhlopříčce pouhých 1/6 palce. Tyto čipy mají navíc celkově jen 1,47 milionu pixelů, což by pro snímání záznamu s rozlišením 1920×1080 (tj. s 2,07 milionu bodů) v zásadě dostačující být nemělo. Obě mašinky výrobce také shodně vybavil optickou stabilizací obrazu. Největší vizuální rozdíl mezi modely ovšem nalezneme právě v objektivu. Menší a levnější SD10 má objektiv Panasonic s průměrem závitu 30,5 mm a světelnosti 1,8-2,8; zatímco HDC-SD20 zdobí objektiv s logem LEICA DICOMAR a výrazně větší průměr závitu 43 mm plus světelnost 1,8-3,3. Ostatní parametry přístrojů se od sebe již neliší, pro úplnost tedy uveďme ještě ohniskový rozsah k 16tinásobnému přiblížení 2,95-47,2 mm (pak je přepočet na kinofilm nijak širokoúhlých 44,1-706 mm) a digitální ZOOM (tedy spíše pouze zvětšení) s maximální hodnotou až 1000×. Vykročme k dalším poznatkům…

Jak tu již zaznělo, SD10 je z obou typů menší a lehčí, s rozměry 47,5×63×114,5 mm (Š×V×H) a hmotností jen 227 g bez akumulátoru a paměové karty. Zepředu je na kameře vysoce svítivá LED-dioda k přisvícení videozáznamu a blesk pro fotografie. Krytka objektivu není automaticky zavírána, ale ovládá se páčkou na pravé straně kamery. Spouš záznamu, tlačítko PHOTO a páčka transfokátoru mají standardní umístění, na zadní straně se navíc nachází přepínač Video-Foto. Co ovšem není tak běžné, je umístění slotu pro paměovou kartu. Ten je na pravé straně (klik) hned vedle zmiňované foto-spouště a zoomu. Novinkou od loňska je u kamer Panasonic také ovládání přes dotykový LCD panel. Ten má úhlopříčku 2,7 palce a rozlišení 230.400 bodů. Díky tomu tedy na kameře nenalezneme obvyklý joystick, nýbrž pouze pár nezbytných tlačítek. Na výklopném panelu se nachází druhé tlačítko spouště videozáznamu, ovládání transfokátoru (tlačítka W a T), vstup do MENU, rozsvícení LED diody (LIGHT) a koš pro mazání scén. Pod displejem na těle kamery nalezneme ještě PRE-REC pro spuštění funkce předehrávání, MANUAL pro vypnutí automatického režimu a tlačítko pro zapnutí a vypnutí kamery. Nad baterií objevíme poslední dvě tlačítka, iA sloužící ke spuštění inteligentního automatického režimu a O.I.S. pro případné vypnutí stabilizace…

Baterie je u SD10 trochu netradičně umístěna pod LCD, což znamená, že do kamery nelze dát vysokokapacitní akumulátor. Přímo ke kameře je dodávána baterie VW-VBG070 s kapacitou 725 mAh a maximální výdrží 85 minut. Do kamery lze vložit také náhradní akumulátor VW-VBG130 s kapacitou 1250 mAh (až 140 minut), silnější akumulátory lze použít pouze přes soupravu držáku VW-VH04. V balení s kamerou se dále nachází externí nabíječka, adaptační destička pro připojení kamery přímo na elektrickou sí, analogový kabel pro připojení k běžné televizi, RGB (komponentní) kabel pro připojení k televizoru ve vysokém rozlišení, USB na připojení k počítači a dotykové "pero" pro ovládání panelu. Samozřejmostí je také software pro základní editaci videozáznamu v PC. Všechny zmíněné kabely se připojují do konektorů skrytých gumovou krytkou pod výklopným panelem. Zde se také nalézá Mini-HDMI konektor, kabel je potřeba si dokoupit...

Vyšší model HDC-SD20 má kapku větší rozměry, 64×67×127 mm (Š×V×H); a také více váží (270 g bez akumulátoru a karty). Výbava je velmi podobná, blesk a přisvětlovací dioda mu nechybí, drobná změna se nalézá pouze u vestavěného mikrofonu. Zatímco SD10 má standardní stereo mikrofon, SD20 umí zaznamenat 5.1 kanálový prostorový zvuk. Také ovládání se nepatrně liší. Nižší model se spouští pouhým odklopením displeje, u vyššího modelu se na zadní části nachází páčka pro spuštění nahrávacího nebo přehrávacího módu. Dotykový displej nalezneme ovšem i u SD20, a to se stejnou úhlopříčkou a stejným rozlišením. Prakticky totožné jsou i ostatní ovládací prvky a konektory. Určitou odchylkou je umístění AKU: připojuje se zezadu, čímž vzniká prostor pro připojení silnějších baterií přímo do kamery. I k vyšší SD20ce dodává Panasonic akumulátor VW-VBG070, ale protože má malinko vyšší spotřebu, utáhne přístroj pouze 80 minut. V kameře lze přímo využít také typy VW-VBG130 a VW-VBG260. V dodávaném příslušenství se opět nachází stejné kabely a nabíječka, navíc je tu ještě dálkové ovládání. Také software je úplně stejný, tedy HD Writer AE. Tento program nabízí stažení záznamu a fotografií z kamery do počítače, jednoduchou úpravu (mazání a rozdělení scén, přechody…) a převod na disky Blu-Ray nebo DVD...

O hlavních ovládacích prvcích již řeč byla, takže se podívejme konkrétně na ovládání přes dotykový displej. Základní funkce již popsal náš šéf v recenzi dražšího modelu SD200 a nelze než s ním souhlasit. Ovládání je funkční, vcelku nenáročné, ovšem někdy trochu nepřesné, zejména při ovládání prstem. Při použití přiloženého "dotyk-pera" se ale většina nepřesností odstraní. Jedinou nevýhodou pro většinu populace tak zůstane fakt, že "pero" musí držet v levé ruce (poznámka editora: berte, prosím, Honzovy formulace bez vtipkování :-D). Po Stisknutí písmene F v levém dolním rohu displeje se zobrazí nabídka manuálních funkcí, ve které se dá aktivovat kompenzace protisvětla, digitální efekt stmívání a Tele Macro. Pokud aktivujeme také Manuální režim, přibudou v nabídce položky pro ruční ovládání clony, závěrky, ostření a vyvážení bílé barvy. Vedle F se v automatickém režimu objevuje ještě nápis AFAE, který aktivuje možnost dotykem zvolit objekt, na který se má zaostřit a podle kterého se má nastavit automatická expozice. Kamera kolem tohoto objektu zobrazí jakýsi žlutý čtvereček a drží se jej, dokud se vyskytuje v záběru...

Hlavní MENU aktivované příslušným tlačítkem na spodní liště výklopného panelu obsahuje tři základní podsložky: NAST. ZÁZNAMU, FOTO a NASTAVENÍ. V první nabídce jsou různé funkce pro upravení jak kvality pořizovaného záznamu, tak pro zpříjemnění samotné práce s kamerou. K nejdůležitějším položkám zde patří nastavení datového toku. Nejvyšší režim HA nabízí formát AVCHD s rozlišením 1920 ×1080 při datovém toku 17Mbps. Naopak při nejnižším režimu HE se použije rozlišení 1440 × 1080 a datový tok 6Mbps. Dále zde nalezneme nastavení digitálního zoomu (40× nebo 1000×), funkci Tele Makro, Větrný filtr, manuální nastavení úrovně mikrofonu nebo například scénické režimy (Portrét, Sport, Sníh…). V druhé záložce pojmenované FOTO se nachází o poznání méně položek. Kromě volby kvality (úrovně komprese) fotografií zde můžeme aktivovat samospouš, sériové snímání, redukci červených očí nebo nastavit blesk. V poslední položce NASTAVENÍ objevíme úpravy data a času, jazyka (čeština samozřejmostí), spořič energie, nastavení LCD (jas a kontrast) či obnovení továrního nastavení…

Věnujme nyní pár vět praktickým zkušenostem s oběma strojky. Držení menší SD10 je stavěno především pro menší ruce. Kameraman s větší rukou musí poměrně dost zalomit zápěstí, navíc řemínek, který přitlačuje kameru k ruce, je poměrně úzký a nepohodlný. Větší SD20 se drží o poznání lépe ve větších rukách a řemínek vyřešili designéři od firmy Panasonic také o poznání lépe. Drobný rozdíl nalezneme ve stabilizátoru obrazu. Obě kamery jsou vybaveny optickým stabilizátorem obrazu, který funguje i při plném přiblížení velice dobře, levnější model má navíc tzv. Aktivní režim, který se spouští tlačítkem O.I.S. a vypomůže uživateli s udržením stabilního obrazu. Výhody a nevýhody ovládání přes dotykový LCD-displej již byly zmíněny. Upřesněme tedy pouze, že kamery jsou určeny především pro automatický režim. Nejvýhodněji se jeví využití Inteligentního Automatického režimu (iA), jelikož kamera umí rozpoznat určité scény (Portrét, Krajina, Bodový reflektor a Nízké osvětlení) a využívá také své funkce inteligentní kontrast, kdy tmavé části scény zesvětluje a přepálené naopak ztmavuje, to vše samozřejmě logicky za drobného navýšení šumu…
Znáte: kurzor PC-myšky soubor popíše a kliknutí otevře
Galerie Videosnímků a Fotografií s Videoklipem. (Poznámka editora: popisky s najetím kurzoru PC-myšky se nezobrazují v některých prohlížečích. Pokud čtenář trvá na svém programu, nech se orientuje z poznámek v závorkách nebo odkazy na kliknutí). Rozdíl mezi oběma modely se projevil především v podání barev. Při zkoušení byl nastaven režim Inteligentního Automatu na obou přístrojích, jelikož automat využije drtivá většina majitelů těchto kamer. V exteriéru (2. snímek zleva) vyšla překvapivě lépe levnější SD10, která měla přirozené barvy, i když obraz nebyl dokonale ostrý. Oproti tomu SD20 měla podobný problém s ostrostí a navíc obraz z této kamery byl poměrně dost zabarven do zelena, což se v současných sněhových podmínkách s lehkým zamlžením projevilo poměrně dosti výrazně. Pod umělým osvětlením se role malinko otočily. Zatímco SD20 vyšla poměrně dobře, SD10 měla obraz naopak příliš do žluta. Největší problém obou modelů nastal samozřejmě se snížením osvětlení. Tam, kde například Canon HF200 zvládá nahrát kvalitní barevný záznam, Panasonic SD10 i SD20 značně šumí a ztrácí barevné podání. Pouze 1/6 úhlopříčky snímacího čipu se v tomto případě projeví opravdu výrazně. Pod prvním snímečkem je na kliknutí 7vteřinový Videoklip (AVCHD, datový zok 17Mbps, 12,7MB), v němž se jeden z účastníků naší nedávné seance na bowlingu zrovna slušně trefil…

Ani jeden z modelů nemá speciální foto-režim, takže digitální fotografie se dají u obou pořizovat přímo z nahrávacího režimu a rozlišení snímků je pak logicky 1920 × 1080. Oba strojky jsou vybaveny bleskem, takže se dají použít i za horšího osvětlení, jako drobnou nevýhodu bych považoval pouze skutečnost, že kvůli vypnutí blesku se musí poměrně zdlouhavě procházet menu. Jinak ovšem nabízí fotografie slušnou kvalitu, pro rychlý záznam pár snímků na výletě nebo dovolené určitě dostačující. Navíc oba typy nabízí možnost sériového snímání, což u kamer Panasonic znamená buďto rozlišení 1920×1080 při 25ti snímcích za vteřinu nebo rozlišení 1280×720 při 50ti snímcích za vteřinu. Sekvence je samozřejmě časově omezená - přibližně na tři vteřiny (tj. 72, respektive 180 snímků v sérii) - ovšem i tak může být tato možnost zajímavá, pokud by uživatel potřeboval rozfázovat nějaký rychlejší pohyb ve slušné kvalitě...

Celkově lze obě kamery považovat za poměrně zdařilé. Cenou spadají do toho nejlevnějšího, co se momentálně ve Full HD nabízí a zejména HDC-SD10 nabízí za nízkou cenu kompaktní tělo a přitom slušné parametry i výkony. Video z obou modelů není špatné, fotky také dosahují uspokojivé kvality. Na druhou stranu Boss Sony se svým modelem HDR-CX105 (a nástupci) i JVC s GZ-HM200 mohou být pro Panasonic těžkou konkurencí, navíc brzy přijdou na trh levné kartové modely od firmy Canon (řada HF-R…), takže Panasonic nebude mít jednoduché se prosadit. Dovětek editora a Správce webu: Vysoké rozlišení se ve jménu vývoje trhu tlačí dopředu a ceny přístrojů s touto HD-schopností padají dramatickým tempem. Ale nejen podle nadpisu dnešního povídání si může čtenář snadno odvodit, že všem fajnšmekrům lze nabídnout odpovídající kategorie videokamer, stejně jako šetřivějším z potenciálních zájemců. Myslím, že Honzův text je názorný dostatečně, no a kdyby se přece jen chtěl čtenář na cokoli zeptat, může kliknout na firemní @-mail, HOWG…
Technická data videokamery Panasonic HDC-SD10 - na Webu čs. zastoupení...
Technická data videokamery Panasonic HDC-SD20 - na Webu čs. zastoupení...

Svého nejmladšího firemního kolegu ochotně zredigoval: Petr Jelínek
Fotodokumentaci k článečku si vesměs uchystal: recenzent Honzík
Dostupné i výkonově vcelku uspokojivé mašinky popisoval Jan Holub
Vše máme skladem a kdo nechce až do Brna, má nonstop náš Šopík.