Sony TG3: HD-mrně do kapsy hračičkům

Tradičním odstavcem souvisejících odkazů se tu tentokrát zaměřím na velikost. A nejen dámám pro jistotu vzkazuji, že naše (ne)dvojsmyslné stránky budou pojednávat POUZE o rozměrech videokamer (:-D). S nástupem digitální éry mini-DV (zrod v roce 1995) se zmenšil požadavek na prostor kazetové mechaniky a už v roce 1996 přichází japonský Victor (=JVC) s prvním takto chápaným strojkem, jenž nesl název GR-DV1. O rok později dává Sony fanouškům skladných společnic videa svou představu s označením PC7, Canon kontruje o dva roky později opticky stabilizovanou MV20 a v dalších letech se (dočasně) připojil i Panasonic (např.) se svou NV-EX1/3. V rekordech byla ale dlaňová fazóna mini-DV zásadně pokořena experimentálním formátem microMV a následně ještě kartovými miniaturami, jejichž éra začíná už v roce 2002 pokusem firmy Panasonic SV-AV10 a pak i miniaturami AV100, SDR-S100 a S150. Sony se průběžně snaží svojí řadou PC, jejímiž vrcholy byly PC55 v miniaturizaci a PC330/350 plus PC1000 v osazení, JVC chodí na trh s nejmenšími i levorukými modely a Canon má od řady MV3/4/5/MV6iMC (a přídavných písmenek MC/i), přerostlejších dlaňovek MVX1/2, stříbrných MVX30i/35i nebo MVX10i, černé MVX4i a pak i jediné dlaňové HDV-kamerce HV10 relativně vytrvalý obchodní úspěch (aspoň u nás). Bohužel tato kategorie v současné době mizí, přivítejme tedy její možný návrat a omrkněme sympatickou miniaturní TéGé3ku…

Rozměry (ŠxVxH) 32x119x63 mm a hmotností 240gramů bez akumulátoru ční mrně nad své konkurentky, by v podstatě dnes už prakticky žádnou - z novinek - nemá. Mini-objektiv nese opět logo Carl-Zeiss, NEMÁ závit na doplňky, dokáže 10násobně opticky přiblížit a nadto až 120násobně digitálně zvětšit a jeho krytku tvoří známé automatické lamely jako od hodinářů. Na levoboku má po vzoru jednoho pořadu "na stojáka" umístěný širokoúhlý 2,7" displej s celkem 211,2kPx, pod ním (po odklopení) tlačítka DISP/BATT INFO a EASY plus ďolíček RESET a přímo na ose pantu LCD zezadu pak ještě PHOTO. Zadní stěnu kolibřího stroje tvoří kruhový trojovladač (ze středu) video-spouště, transfokátoru W-T a přepínače režimů Video-Foto, doplněn čtyřmi miniaturními diodami k indikaci patřičných procesů. Podlouhlá dvířka k odklopení posunutím doprava skrývají slot na MSD-kartu a standardní akumulátor s paticí NP-FH (v sadě dodáván FH50). Pravou stranu tvoří poměrně ošklivá černohnědá plocha, již narušují z hladké linie jen krytky pro mini-HDMI, DC-IN plus A/V-výstup a tlačítko POWER, jehož účely si asi čtenáři odvodí sami (:-D). Shora jsou 3kanálové mikrofony s hrdým označením pro nahrávání zvuku DolbyŠ Digital5.1ch a zespodu víceúčelový konektor pro kolíbku (viz snímek) plus stativový závit v patřičné dírce...

Pomyslné srdce přístroje tvoří 1/5"-CMOS-snímač Clear-Vid s 2.360 pixely brutto. Stabilizace je vcelku pochopitelně elektronická (optika vyžaduje přece jen kousek více místa), ale zase oproti některým konkurentkám označena jako SUPER (což je ale rozhodně Super :-D). Nejmenší vymoženost, na kterou musí krátkozrací důkladněji zaostřit, je vestavěný blesk nad nápisem Carl-Zeiss, samozřejmě účinný pouze pro foto-režim, by o jeho (ne)účinnosti si myslím své (vopravdu nic moc, abyste věděli). Fotografování zde probíhá buď v takto pojmenovaném režimu, jenž se zvolí vnějším prstencem okolo video-spouště nebo přímo při nahrávání videa, přičemž v maximální kvalitě 2.304x1.728 (4:3), respektive 2.304x1.296 bodů (obě kvality POUZE ve foto-režimu!) musí jít o nějakou interpolaci, spočítám-li si první součin (2.304x1.728 = 3,981.312 bodů, ale snímač má jen 2,36MPx). Na rozdíl od ukládání tří fotografií do vyrovnávací paměti, jež jsem zmiňoval u páskové HDV-kamery HC9, se ale při záznamu videa dá s popisovanou TG3 fotit neomezeně, respektive ani po tuším 10-ti snímcích mi na displeji kamera neoznamovala, že bych toho měl nechat. Maximum focení "do videa" má HD-rozlišení, tj. 1.920x1.080, by ve vlastnostech říká častěji 1.934x1.088 (nechme to koňovi)…

Nejvyšší kvalita na tzv. Full-HD je komprimována do formátu AVCHD a datových toků je tady k volbě celkem 7: v HD-módech jsou to FH s poměrem stran 1920x1080i a 16Mbps, mód HQ má 9Mbps, stupeň SP 7Mbps a kvalita LP 5Mbps. Nastavením do SD-rozlišení získá uživatel tři možnosti: HQ s rychlostí toku dat 9Mbps, SP se 6Mbps a LP-režim s tokem 3Mbps. Pokud se čtenář teď ptá na plnění přiložené MSD-karty, pak nech si odvodí z uvedených čísel zcela logicky ostatní časy nahrávání, když sdělím ten první: totiž, že 4GB-karta vystačí v nejvyšším módu kvality na 28 minut videa, s pochopitelným zmenšováním kapacity při častějším focení. Aby neměl potenciální zájemce o tuhle reportážní hračku zmatek v číslech, upřesním ještě pro údaj o SD-rozlišení (720x576) a místem pro video v nejnižším módu ze všech (3Mbps budou plnit dodávanou kartu asi 150 minut), přičemž ten druhý údaj jsem nezkoušel, ale prostě si jej pouze vypočítal. Nekompatibilita paměových karet s většinou videokamer a foáků už dnes není zásadní překážkou, vezmeme-li jejich cenové úrovně a dostupné kapacity, ale přesto si neodpustím poznámku, že v tomhle je Sony stále hrdým obyvatelem jakéhosi Kraje za velkou Sonskou zdí (:-D)…

Při vlastní práci jeden okamžitě pochopí, že proti slunečnímu svitu takhle v červnu je každý z displejových obrazů krátký a já osobně litoval, že zaklopením LCD jsou jakékoli práce s TG3 zapovězeny. Tohle má podle mého vyřešeno daleko chytřeji Canon u svých námi popsaných karto-flešovek, by o natáčení s přiklopeným displejem můžeme diskutovat (já bych jej bral). Miniaturní kamerka se drží vcelku pohodově, ovládání úplně všeho POUZE palcem není dle mého mínění z nejšastnějších řešení, ale požadavky na skladnost tady byly zjevně vysoké a jednoduchost stroječku je nakonec v duchu jeho určení pochopitelná. Ostatně: už v prvním z odstavců hlavního textu dnešní recenze jsem zmiňoval někdejší levoruké kamery JVC; a tady se dá taktéž ovládat mašinka socialističtější rukou, když pravička z jakéhokoli důvodu třeba nemůže. Nabídka manuálních funkcí, bezvýhradně ukrytá v povelech (mnou) nestravitelného dotykového displeje, je docela rozsáhlá; a vzhledem k poslání tohoto reportážního prcka až na výjimky vcelku zbytečná. Do MENU se vstupuje klasickými ikonkami jako okopírovanými z displeje podstatně robustnější firemní kolegyňky Sony HDR-CX6 a nabídka obsahuje vše, nač jsou fanoušci vyspělejších mašinek od firmy Sony zvyklí. Tvrdohlavost osazování daktylu, respektive nemožnosti volby ovládání nějakým X-funkčním hejblátkem za půl dolaru, už raději nebudu rozebírat. Nic není dokonalé a o ženách i videokamerách to platí stejně jako např. o "silnějším" pohlaví…

Kurzor PC-myšky napoví název i velikost, kliknutí zvětší

Galerie Videosnímků a Fotografií s malým Videoklipem. Nejdříve k malé ukázce: ze spousty krátkých klipů bez jakékoli úpravy jsem nakonec vybral šestivteřinový záběr na krásný model lodi, v němž je vidět jak účinek slušné stabilizace v hrůzných podmínkách držení kamery nad hlavami tisícihlavého davu diváků, tak její největší nájezd transfokátoru a následný pohled na celou scénu po odjetí z detailu. Každá miniatura nad tímto odstavcem vyjeví po přiložení PC-myšky (kurzoru) na snímeček název, velikost, případně rozlišení; a kliknutí myškou zpravidla levým tlačítkem zvětší obrázek do plné velikosti nebo stáhne klip. Upozorňuji všechny, kteří budou mít chu i na klip, že už vícekrát doporučovaný přehrávač Nero Show Time, jenž jsem zmiňoval i v jiných AVCHD-recenzích, nemusí bez dalších kodeků fungovat bez závad (mně to jelo na firmě huj, ale doma nejprve trošku fuj :-D). Z přiložených Videosnímků, jak jsme si už před lety začali označovat tzv. mrtvolky z videa, je patrná podstatně hustší komprese dat oproti HDV-formátu, ale domnívám se, že na osazení přístroje to ujde. No a Fotografie budou každému jasné z popisu se stejným systémem, jaký naznačuje nadpis u tohoto odstavce (doporučuji si popisky snímků přečíst pořádně)…

SKLADNOST. To je hlavní finesa tohoto strojku a vlastní výkony překvapí každého, kdo by se chtěl posmívat jeho rozměrům jen o kapku většího mobilního telefonu. Natáčel jsem s TG3 desítky minut v divadle, na brněnské přehradě při přehlídce ohňostrojů i bitvě obřích modelů lodí a rozumnějších měřítek modelů letadel. Zkoušel jsem ponejvíce v automatu, co ona malá rozkošnost dokáže; a v předchozím odstavci jsem předložil čtenáři náznaky jejich schopností. Myslím, že potenciální uživatelé s požadavky právě co nejskladnější záznamnice na sportovní, společenská nebo (dokonce) tajná natáčení všemožných scén dostávají pro svůj možný výběr zajímavou mašinku, jejíž cena je překvapivě přijatelná. Nebudeme si přece o někdejší cenové politice slavné firmy, potažmo její vysokohorské přirážce za ona čtyři písmenka v názvu, nic nalhávat. Ostatně v masovosti produkce už je někdejší elektronický Big-Boss dávno překonán firmami, které mnozí fanoušci oboru nepovažují za tak dokonale značkové, ale to je už asi na jiné téma. DOPORUčENÍ od naší firmy je jednoduché: když na TO máte, víte, že TO chcete a nebudete od TOHO čekat zázraky, prostě si TO kupte, videokamera TO (tak trošku) je. Ale nechtějte po mně dalších X-odstavců textu o něčem, co je takhle jednoduché a pravé, HOWG…

Technické parametry kamerky Sony HDR-TG3: stránky čs. zastoupení značky...

S fotodokumentací pomohli kolegové z firmy Videokamery CZ, jmenovitě: mladík Honza Holub a kapku dospělejší Pavel Horníček...

Rozkošnou maličkost představil (ochotně) čtenářům: Petr Jelínek.

Za upozornění na případné chybičky Správci (klikněte) předem dík.