Videokamera, zvířata a sport!

Přestože mohu svým následujícím tvrzením vyvolat polemiku, odvážím se tvrdit, že zřejmě „nejfilmovějším“ zvířetem všech dob byl, je a bude (pravděpodobně) kůň. Nenavážím se tu - tedy určitě nechci - do krásy (například) přírodopisných scenérií s africkými slony ani poutavých vyprávění o lvích rodinkách, ale zmíněný kůň bude celosvětově (!) nepochybně dostupnějším živočichem. Na dostihy, skokové soutěže (ty jsou nazývány obvykle parkurem) i drezurní klání bývá na celém světě každý rok vypotřebováno nezjistitelné množství materiálu. A to se ani nebudu pokoušet pouštět se do vyjmenovávání hlavních i vedlejších rolí těchto krásných a ušlechtilých zvířat ve filmech nejrůznějších žánrů! Několik málo praktických rad pro kameramany o logice pořizování tzv. zvířecích videí (nejen) o koních? A - mimochodem - prosím dnes čtenáře o pozornost při proklikávání a kontrole obsahů obrázků a odkazů PC-myškou: může tam být i leccos zajímavého…

V exteriérech je nutno stejně jako u všech takových záběrů zvolit správné postavení, mít na paměti polohu slunce anebo alespoň zamezení nežádoucího protisvětla a rozhodně točit zcela STABILNě! Tedy: držet videokameru „uživatelsky“ co nejpevněji, abychom pořídili přehledný záznam bez rušivých kmitů. Budeme totiž muset předpokládat plynulá i rychlejší „švenkování“ (tedy častější práci transfokátoru), pro zabírání ušlechtilého zvířete v potřebném detailu. často to bude o dlouhém a nepřetržitém záběru desítky vteřin - skoková úloha koně trvá běžně od 1 do 2 minut, drezurní sestava nejméně 5-8 minut a dostih je již zcela individuální - a v žádném z těchto případů nemůžeme počítat s jakoukoli úlevou. Jinými slovy: stabilním pohodlným postojem a určitě s vynecháním např. zapálené cigarety k občasnému popotáhnutí je nutno vytvořit si co nejlepší podmínky pro kvalitní, stabilně natočený a - podtržená ukázka má pobavit, i kdyby ji kterýkoli čtenář už znal - líbivý " target="_blank">VIDEOZÁZNAM…

Délka sekvencí: jak už bylo naznačeno v předchozím odstavci, existuje spousta situací se zvířaty, kde nebude prostor a čas na přerušování záběrů, zejména když půjde o zmíněný souvislý záznam jakékoli soutěžní úlohy. Podobně si (logicky) kameraman neodpočine ani tehdy, bude-li vyčkávat předvedení legračního čísla cvičeného pejska nebo kočičky, bude-li nahrávat závod běžících chrtů anebo když bude třeba plnit tužby ratolesti o uchování cirkusového čísla v celé souvislé kráse či vystoupení delfínů a lachtanů také v nepřerušované verzi. Nejen tzv. dovolenkovým nadšencům-uživatelům videokamer zde připomeňme, že pro všechny tyto případy je dobré mít jednu kazetu navíc: na jednu zaznamenáváme například souvislý - klidně řekněme moderně „akční“ - průběh naší dovolené a na druhou kazetu pak můžeme natáčet všechny takovéhle - třeba právě zvířecí - a to zdaleka nejen kočičí SUPER-SEKVENCE…

Zmínili jsme tu stabilitu a délku sekvencí, pokročme dále. Veledůležitým brzdícím faktorem pro kvalitu výsledku práce ve dnes rozebírané problematice je nestálost a neposlušnost zvířátek. Mějme na paměti, že i naše trpělivost bude zkoušena mnoha způsoby a že budeme muset v tomto ohledu vydržet opravdu hodně pomyslného „příkoří“! Logicky to může mít jako důsledek spotřebování několikanásobku materiálu a také potřebu velké záložní kapacity připravených akumulátorů. Trochu z jiného soudku pak ale bude upozornění na rizika napadení kameramana: nejeden (rádoby…?) legrační televizní videoklip nás o tom může přesvědčit. Možná rizika „odvážného“ kameramana např. na zoologických safari snad není ani potřeba připomínat. Nakonec: ani (velkým jazykem) olíznutá objektivová čočka není - nikoli pouze v terénu - nic příjemného…

Žádný záběr přece nestojí za riziko nasazení vlastního zdraví nebo života! Mějme na paměti, že ani nejhodnější domácí zvířátko nedokáže zapomenout na své přirozené zvířecí pudy! Logicky se tedy s kamerou nebudeme přibližovat zbytečně blízko ani k šelmám nebo dravcům, ale ani třeba k rohatému kopytníkovi s čenichem nalepeným na ohradní plot. Fakt ke mně přišla na jednom koňském statku u Brna nedávno dospělá koza a po očichání se o mě opřela jako pejsek. A že neměla kopýtka zrovna po večerní sprše, to si může být čtenář jist… Máme tu - mimochodem - přece známou funkci ZOOM a pomocí ní dokážeme eliminovat nejen vzdálenost, ale (do jisté míry) třebas i nežádoucí plot. A sklem terária pak pomůže proniknout například takový polarizační filtr. Jen pozor i zde na zbytečné používání transfokátoru: bude se nám nejen komplikovaně držet detailní záběr - jako ostatně při každé příležitosti „z ruky“ - ale výsledek (časté „jízdy“ ZOOM-u tam/zpět) může být pro konečnou akci nakonec dokonce vysloveně rušivým…

Geniální klip o "Vzniku videokamery" - anebo spíše o Prvním filmu? (1,04MB)

Vyvarujme se také jakýmkoli pokusům o záznam ze hřbetu zvířete - například koně (tuzemsko?) nebo velblouda (že by Tunis nebo Egypt?). Kdo někdy jezdil na koních, ví dobře, co dokáže ta krásná živá zvířecí masa s jezdcem na svých zádech, a to se nemusí ani příliš zlobit! Tedy - shrnuto a podtrženo: rozumným využíváním detailů, co nejstabilnějším soustředěným záznamem a pečlivým vybíráním scény v čele s rozmístěním aktérů a nerizikovým osvětlením můžeme určitě dosáhnout solidních výsledků. Ostatně ani v další části tohoto dnešního tlachání - videokamera a sport - nebude připomínáno příliš mnoho nových nebo nějak výrazně odlišných pravidel mimo logiku amatérského kameramana…

U sportovního natáčení je na tom kameraman ohledně délky a nutné trpělivosti k práci v podstatě ještě hůře, ale alespoň může (většinou) tušit, jak dlouhá ta jeho práce bude. Mám zde na mysli předem danou délku herních časových úseků (poločas, třetina atd.) např. kopané nebo částí hokejového klání, a už se bude zaznamenávat utkání úplně nejvyšší soutěže příslušného státu anebo soupeření zrajících tatíků v čemkoli na sídlištním či venkovském hřišti. Ukázkami v tomhle článku nech je spíše dokázáno, že může jít mnohdy i o legraci. A možná mnohem častěji, než zveřejňované okamžiky v (viz už výše) tzv. „zábavných televizních pořadech“, jež mívají často nádech tragédií. Abychom si neopakovali znovu většinu zásad a pravidel z první části tohoto článku, zmiňme se pouze o neočekávaných průšvizích a nepravidelnostech této problematiky…

Opět je zde nutnost vytrvalosti a očekávání dlouhých nepřetržitých sekvencí. Nejen pro natočení tělocvičného úkonu naší nadějné ratolesti může být logicky potřeba i velmi dlouhého čekání v poměru k délce výsledného videoklipu. Některé stejné zásady jako u předchozí - zvířecí - části budou platit i zde, v čele s osvětlením scény. Mnohem častějším problémem bude ale hledání správných světelných poměrů například ve sportovní hale (i když - i koně takto závodí). A stejně zdlouhavé mohou být i záběry sportovních klání, protože musíme zajistit, aby nám opravdu nemohlo utéci vůbec nic důležitého, jen máme evidentně mnohem více možností pro přerušení záběru, kdykoli se toho mnoho neděje (míč je uprostřed hřiště a žádný závar nebo branka nehrozí atd.)…

Sluší se uvést ještě další výrazné fenomény dnešní doby, jejichž zaznamenání videokamerou je neméně častým: cyklistika a motorismus (mám na mysli dvě kola), automobilismus (tj. už čtyři kola) a všechny jeho (nejen) „sebevražedné“ odrůdy, letectví v čele s předváděnými akrobatickými kouzly na mimořádných akcích a také třebas mnoho dalších odvětví „lidského“ sportu: gymnastika, atletika a podobně. Bez dalšího opakování se mi zbývá znovu upozornit na co možná největší bezpečnost (!) zejména při „strojových“ sportech - protože tragédií, zaznamenaných autenticky videokamerami, vídáváme nejen na tuzemských „senzacechtivých“ televizních stanicích (a to tedy - zdaleka nejen TV-Nova a TV-Prima) bezpočty!

Nějaká doporučení ohledně videokamery? Nejprve tedy bez ohlížení se na cenovou kategorii. Na stabilní záběry je možno zvolit výkonnější přístroj kategorie HANDY nebo 3CCD, pro pohotové natáčení „vždy připraven“ pak nejlépe miniaturní dlaňové modely, jež nebudou zavazet ani například při výstupu na horský vrchol. Pro natočení slušné amatérské práce bude ale vyhovovat prakticky každý spotřební model; s tím, že kameraman ocení pro videozáznamy zvířátek a sportu - z důvodů většího přehledu i bezpečné vzdálenosti - vetší přiblížení objektivu. Naopak zvukovou stopu a jakékoli efekty si bude moci dodělat při zpracování v počítači. Nejen proto, že v exteriérových scénách bude hrozit nežádoucí hučení větru, ale také proto, že vestavěné mikrofony (jak je známo) žádný zázrak nevykouzlí. A docela výhodný bude pro naše zde rozebírané účely i poněkud použitelnější (tj. výkonnější) fotografický režim, jenž nebude nutit uživatele nosit dva přístroje. Nutné zaučení pro takovou práci s mašinkou „dva v jednom“ je ale také nabíledni…

Něco závěrem této „pěnové výplně“ našich stránek? Nemyslel jsem to jako „pěnu“, ale když si to podesáté předčítám, už mi to tak skoro připadá. Nuže - pokusme se to vzít (a nejen vzhledem k přílohám) jako součást netechnické, nestatistické a tedy spíše zábavné části náplně našich stránek, ve které se také najde sem tam pár pokusů o oživení. Aby zde na našem-vašem WEB-u čtenář nemusel přespříliš hledat, naznačuji například Úvodní díl nepravidelného seriálu (s automobily) a první a druhý díl našich-vašich "Úsměvů a citátů z naší branže". Jeden z nejlepších klipů o zvířátkách z poslední doby (subjektivně podle mě) nabízím tady: je to krásně sestříhaná reklama o zdánlivé " target="_blank">PSÍ SEBEVRAŽDě - a to s dost překvapivým závěrem. No – nakonec, řekněte: máme být raději úplní suchaři?

Zkoušel zase trochu poučit a (hlavně) pobavit: Petr Jelínek

Administrátor tohoto WEB-u (že by já?) si "ski-jezdí" momentálně v Alpách, tak sem cosi "naeditoval" s předstihem. Máte-li dojem, že jsem to odflákl, můžete mi nadat na E-mail, jsem na příjmu... :-o)