Speciality z historie videokamer: díl 2.

Veliké a profi: Canon EX1Hi a EX2Hi

Jedním z nejzajímavějších počinů všech dob byly nepochybně velké (a těžké) stroje téměř výhradně profesionálního užití - modely s výměnnými objektivy. Podle dostupných informací byl vyráběn nejdříve v modifikaci EX1Hi - někdy od roku 1991 - a jeho následovník - EX2Hi - byl dokonce katalogově nabízen až dokonce do roku 1998. Protože jsem v našem servise nedávno vyfotil jedničku a relativně nedávno jsme se zdlouhavě "zbavovali" EX-dvojky, přikládám zde čtenářům fotky obou modelů. Už jen z těchto obrázků je zřetelně vidět, že tyto analogové perly nebyly vůbec žádnými tintítky. Vždy už jen hmotnost samotného objektivu se blížila skoro dvěma kilogramům! A bajonetovým upínáním na tělo přístroje se dala nasazovat celá řada objektivů firmy Canon: stačil speciální adaptér a možností byly desítky! A mimo jiné to byly až do existence digitálního modelu s třemi CCD - Canon XL1s - jediné amatérsky dostupné mašinky, jimž mohl uživatel (obrazně i doslova) otírat samotný obrazový CCD-snímač…

Osobně jsem ještě někdy v roce 1998 s jednou krasavicí EX-2Hi točil velikou svatbu. Dodnes si pamatuji nejen velikou prozíravost vzít si s sebou stativ - pravice to opravdu cítila - ale také mám v dobré paměti velkou (!) konzumaci elektrické energie tohoto obra. Výsledky práce i rozsáhlá výbava včetně digitálních prolínaček a stíraček (pro Sony tenkrát běžných, pro Canon už relativně poněkud méně) mi tehdy ale byly pomyslnou satisfakcí na to moje "tahání se s takovým závažím" a vysloveně nervových stavech při bleskových dobíjeních všech (3!) akumulátorů. Z obrázků je mimo jiné snad dobře patrné, že celá strojovna se dala držet buď zezadu - doslova jako fotoaparát, ale s podpírající levicí - nebo jako dnešní HANDY, tedy se zápěstím podvlečeným pod řemenem a dlaní skrývající baterii. Právě kvůli takovým přístrojům tehdy vymysleli vývojáři firmy Canon tzv. prodloužený akumulátor, který nezavazel pod dlaní a měl větší délku i kapacitu. Externí mikrofony, nezávislá (samozřejmě stereofonní) audio-regulace či manuální transfokátor (vč. makro) i ostření prstenci na objektivu budiž závěrečným připomenutím fines této někdejší excelentní výjimečnosti…

Chybí (nejen) hledáček: Sony CCD-TR150 a SC5

Ze zcela opačného konce spektra sortimentu videokamer jsou pokusy o co možná největší zjednodušení přístroje a tedy snížení jeho pořizovací ceny. Dva příklady, pro něž zde přikládám i vyobrazení, jsou od „vůdce světového KNOW-HOW“ - firmy Sony. Nutno zde hned uvést, že ve snažení o nakonec - většinou bohužel - neúspěšné experimenty nebyla firma Sony vůbec sama. Kdo si snad i pamatuje (tří-)barevné miniatury (modrá, červená a šedá) systému VHS-C, jakými byly v roce 1993/94 videokamery Panasonic NV-CS1 anebo například zcela "bezzůmový" model SANYO PS12 zhruba z let 1995/6, ten bude snadněji chápat, o čem tu vlastně rozjímáme. Nuže - k věci: Sony CCD TR150 byl sice (v čR jistě) naprostým propadákem, ale za zmínku a malý popis rozhodně stojí. Tvar v podstatě klasické videokamery ukrýval hned několik zjednodušení: Objektiv neměl žádný plynulý transfokátor, ale posuvnou dvoj-čočku na širokoúhlý a detailní záběr (odhadl bych to tak na ekvivalent 3xZOOM). Píšu-li dvoj-čočku, pak mám na mysli opravdu dvě: dolní, objektivovou (neboli snímací - před CCD) a horní, kameramanovu (nazvěme ji hledáčkovou). Mělo by to být alespoň ze zvětšeného obrázku (klikněte si) vcelku srozumitelné - páčka přepínače čoček je vidět výrazně nad nápisem Handycam.

Napsal jsem několik zjednodušení? Ale no jistě: hned dalším je logická nemožnost kontroly záznamu po nahrávce! Proč? No - v čem, když kamera přece nemá elektronický hledáček, že ano. Analogové výstupy sice samozřejmě měla, ale kontrola podle TV není v terénu příliš optimistickou (tedy reálnou) variantou. Z dalších libůstek je logická nutnost řešení indikací: jak, když toto taky nelze na hledáčkové obrazovce? Miniaturní LED-diodou na okraji vnitřní části tubusu optického hledáčku. To jsou mi ale věci! Shrňme si to: žádný optický ZOOM a žádný hledáček, žádná možnost kontroly nebo předvedení video-nahrávky po jejím pořízení. Pokud si pamatuji, ani žádné dálkové ovládání nebo jiná výbava, žádný závit na objektivu ani např. nějaké efekty. Hmotnost 750gramů, rozměry 109x106x201 mm. Maloobchodní cena na jaře 1995: 24.990,- Kč! A k tomu druhému zdejšímu příkladu alespoň tolik: už na 1. pohled sympatické VIEW-CAM-y CCD-SC5 (Video 8mm) a CCD-SC7 (Hi8) z tehdejšího sortimentu (1994/95) firmy Sony neměly ani plynulý ZOOM, ani mnohé jiné vymoženosti. Jenže oproti TR150 umožnily na své obrazovce nejen kontrolu při záznamu, ale také předvedení videa při přehrávání. Následně pak produkované typy - v letech 1995 až 1997 (viz naše historická tabulka firmy Sony - zde si klikněte pod odstavcem) - byly už vybaveny podstatně lépe. Společnými znaky byly obvykle absence elektronického hledáčku a hlavně (tehdy převratná) LCD-obrazovka, jež měla i možnost vyklopení z malého těla videokamery (viz obrázek)…

Tabulka videokamer Sony od roku 1991 (88kB)

Vodotěsné od Hitachi: VM-SP1 a VM-H70 až 90

A máme tu HITACHI, tentokrát analogový VM-SP1E: byl jedním z modelů firmy, jimiž se snažila vcelku úspěšně oslovit sportující veřejnost. Kvůli odolnosti vůči vodě, dešti, prachu či písku (a logicky například i při raftingu a podobných sebevražedných sportech) byly poměrně dobře prodejné tzv. "dvoj-pouzdrové" videokamery této značky. Popisovaný a vyobrazený model byl nabízen katalogově v roce 1993 a měl možnost volby červeno-bílého nebo šedě-bílého (vyobrazen) pouzdra. Vodotěsnost zajišoval zmíněný "dvoj-obal" pomocí gumových těsnění, která bylo nutno občas přetřít přiloženou silikonovou vazelínou. Vlastní stroj byl tedy uvnitř tohoto obalu. Jak je patrno z obrázků, pojistkami jištěné víko skrývá vcelku normální kameru, která je - jako mnoho dalších od Hitachi - napájena akumulátorem v předem daném šuplíčku, což znemožňovalo (tehdy) uživateli přikoupení vícenásobné kapacity. Uspokojivé řešení přinesly až cca před 3 roky Ni-MH akumulátory firmy GP, které mají dnes již 2.100mAh proti původním 1.200mAh Ni-Cd (při stejných rozměrech!). Vlastní ovládání je nakonec úplně běžné a jediným hmatatelným rozdílem je pro uživatele mačkání na gumová tlačítka.

Analogový systém Video 8mm, HI-FI-mono-zvuk, zvláštní a (snad i?) krásný stroj - to je VM-SP1E. Vyobrazený kus už zřejmě zažil hodně - nejen podle dodělávaného molitanu na mikrofonu (kousek je vidět pod objektivem) - ale zatím je ještě zjevně použitelný. Snímací CCD má úhlopříčku 1/3“ a 320.000 pixel, minimální osvětlení udává výrobce 6lux. Objektiv (F1,8) se závitem průměru 46mm nabízí jedno-rychlostní 8násobný motorový (6-48mm) a až 64násobný digitální ZOOM, no a samozřejmě také makro-ostření. Ve výbavě je ještě titulkovací (dvoustránkový) generátor, zatmívačka (FADER) a zajímavě uschované dálkové ovládání pod plastovým krytem (viz obrázek). Poměrně masivní tělo je opravdu tak velké, jak vyhlíží: má 129x129x227 mm (!) a hmotnost 1.1kg. Odkud ta data beru? No - přiznávám se: nejsem takovým majitelem "sloní paměti", ale vlastním spoustu autentických dobových prospektů…

Protože slovutný producent "vodotěsností" všeho druhu dováděl s končícím 20. stoletím své výtvory až k dokonalosti, zmiňme ještě jeho známou řadu VM-H70 až VM-H90. Poslední jmenovaný přístroj máme dokonce jeden i v nabídce, za dnešních 9.999,- Kč, když původní cena bývala kolem 30 tisíc rakouských šilinků! Jedná se o někdejší kořist jednoho našeho dodavatele u nenapravitelného dlužníka. I tyto dvoupl᚝ové videokamery byly prezentovány ve specializovaných obchodech našeho oboru - např. v Rakousku a Německu - v akváriích a v dobovém prospektu byly demonstrovány i jejich pády na zem nebo stoupnutí na pouzdro botou osoby s hmotností až 70kg! Náš nabízený kus H90 je tedy z posledního období těchto zvláštních extrémností firmy a kromě moderního napájení akumulátorem typu Li-ION nabízí i poměrně velkou výbavu. Model má nahrávací systém Hi8, 1/3" velký CCD-čip s celkovými 470.000 body a elektronickým stabilizátorem obrazu. A podobně jako už výše zmiňovaná je i zde nevýhodou předem daná velikost akumulátoru ve speciální zásuvce s těsněním na víčku (vyvážena ale do určité míry Li-ION-AKU)…

Sony: připojitelný TV-tuner a profi-obr VX9000

Nějaký další experiment na pořadu dne? Ale jistě, jsou tu spousty zajímavých i krásných libůstek! Jedna z relativně nedávných bude zase od Sony: televizní tuner jako speciální volitelný doplněk na videokamery s LCD-panelem. Snad je z obrázku patrné, jak takováhle věcička fungovala: nasazením do speciálních kontaktů se připojil televizní díl ke kameře. Nejen pro typ dobového přístroje CCD-TRV30 z roku 1995 to byl televizní díl TGV5 s teleskopickou anténou a se schopností naladit například v Evropě běžně dostupná televizními pásma (mimochodem: bez tehdejší české normy zvuku). Jak je vidno z obrázku, odnímatelný tuner tvořil jakýsi vložený díl mezi akumulátorem a vlastní videokamerou. Sledování televizních pořadů bylo limitováno dosahem vysílače a velikostí LCD-obrazovky. Kamera samotná, jež mezi jinými toto použití také umožňovala, je popsána v naší historické tabulce všech modelů videokamer Sony za posledních 12 let - čtenář ji najde v naší sekci DOWNLOAD, dále mezi 4. a 5. odstavcem tohoto povídání zde výše anebo pod našimi články ("1.díl" a "2.díl" - klikněte si) o historii tohoto výrobce…

Pokračujeme? No, něco bychom mohli ještě přidat, což!? Co takhle jedna z nejmasivnějších mašin, jež byly kdy dostupné v maloobchodní síti: tříčipový stroj Sony DCR-VX9000. Pravděpodobně mnohem známější je tento „obr na rameno“ profesionálnějším uživatelům pod označením DSR-200. Ale dnešní rozjímání je určeno pro amatéry a z tohoto pohledu tedy ukazujme: krásný a veliký stroj na tzv. velké digitální videokazety DV má 3CCD-snímače s 470.000 body na každém. Impozantní strojovna má 3,4kg a i její rozměry dokreslují výjimečnost: 216 x 225 x 466 mm! Posuvná ramenní opěrka je dobrým základem pro stabilitu přístroje na rameni kameramana. Obří pouzdro s třemi akumulátory se zavěšuje dozadu, v plné výzbroji odpovídá třem AKU NP-F950 a stojí až kolem 30 tisíc korun! Však také napájí mašinu s příkonem téměř 12Wattů. Co k takové výjimečnosti dodat? Snad jen to, že v katalogové "maloobchodní" nabídce firmy Sony chybí od roku 2001 a její pořizovací cena je zhruba až kolem čtvrt milionu…

Sharp: VIEW-CAMy rekordmany v nemotornosti?

A ještě něco "nestandardního" před závěrem článku? Co třebas takový VIEW-CAM od firmy Sharp? Mrkněme tu na jeden starší a jeden současný model. VL-E30 (vlevo) je analogový (8mm), masivní a do jisté míry i ne zcela pohledný přístroj, jenž pochází (přibližně) z let 1995/96. Zvláštním prvkem výbavy je například třetí (černá) zdířka typu CINCH, jež nabízí připojení tzv. vnějšího signálu do LCD-monitoru zde vyobrazené videokamery: jinými slovy bylo možné LCD-panel tohoto přístroje použít místo kontrolního TV-přijímače i pro jiné zdroje signálu (např. jiné kamery). Kliknutí na obrázek zvětší přední díl s touto zdířkou. Jinak je přístroj dost nepraktickým závažím s minimálními možnostmi pohotového využívání při sportovních výkonech a podobně. CCD má 320.000 pixel, zvuk je mono a ani další parametry nevybočují z tehdejší "obyčejnosti". Absence hledáčku je doháněna vestavěným LCD a držení stroje předpokládá zaměstnávání ponejvíce opravdu obou rukou kameramana.

To 2. vyobrazený Sharp už je z jiného "druhu": stále analogová, ale Hi8čková videokamera s vyšším rozlišením a stereofonním zvukem už má podstatně "lidštější" tvar i rozměry. Ostatně i její eleganci bych hodnotil jako výrazně povedenější. Už se také nejedná o žádnou vykopávku, ale v podstatě současný model, jehož obrázky jsem získal tuším na jednom z amerických serverů. Dnešní sortiment firmy Sharp byl částečně popsán i na našich stránkách, ale nutno zde dodat, že nejen tato firma nabízí pro "zhýčkanou" Evropu často docela odlišný sortiment proti jiným kontinentům. Protože - jak víme - "stará dobrá" Evropa odmítla nejen v našem oboru videokamer mnohem více novodobých vymožeností, než jenom například nějaký takový VIEW-CAM…

S úplným závěrem pár otázek. Připadalo to dnes někomu příliš nudné? Nebo nezajímavé? Snad dokonce i hloupé? Tak to bych prosil všechny naštvané čtenáře, a se nám tu klidně "vymejlují" do - mé (viz zde dole) nebo firemní - E-schránky (nahoře v liště), protože nudit tu nikoho (opravdu!) nechceme… A naopak: pokud měl některý z čtenářů dojem, že se může někdy pokračovat i v takovéto činnosti, budeme rádi za každou reakci...

Znovu rád připomněl kus nedílné součásti oboru (totiž historie):

Petr Jelínek