Vybíráte Digitál pod 20.000,- Kč?

Pokud jste aktivními konzumenti rekreace, volného času a sportu, pak vám bude vyhovovat moderní, malý, kompaktní a lehký přístroj - a jasnou volbou bude Canon MV-500. Přístroj váží 525g a jeho rozměry jsou - 58 x 99 x 144 mm (Š x V x H). Pro srovnání jsou parametry Panasonicu následující: 570g, 74 x 89 x 188 mm, přičemž Sony je díky své velké mechanice na analogové osmičkové kazety z naší trojice nejtěžší a největší: 860g a 90x102x197 mm…


V technických parametrech to už tak jednoduché nebude. Například v kategorii „snímací CCD-čip“ vítězí Panasonic - má největší rozlišení, a to dnes již vcelku standardních 800.000 bodů. Jak jsme psali jinde - prostým výpočtem na kalkulačce dojdeme k počtu bodů (pixelů), jež jsou nutné k zaznamenání plného DV-PALu (720 x 576 = 414.720). Logickým odečtem odvodíme, kolik zbylých bodů používají asi videokamery pro funkci elektronického stabilizátoru. U Canonu a Sony použili totiž výrobci CCD-čip s 540.000 body. Všechny 3 čipy mají úhlopříčku o velikosti 1/4 palce. Kvalita záznamu pro standardní domácí video by však měla stačit u kterékoli z těchto kamer. U Sony je sice použit jiný nahrávací systém (zmíněný Digital8), ale kvalita by měla být v zásadě srovnatelná s „mini-DéVéčky“. Škoda jen, že firma Sony „neobdarovala“ stočtyřicítku schopností přehrávat analogové 8 a Hi8 záznamy (protože asi největší předností celého systému D8 je právě tato schopnost u všech vyšších modelů)…



U optického zoomu zvítězí (těsně) značka Sony s 20-tinásobným zvětšením, Canon se umístí na druhé příčce s 18-tinásobkem a Panasonic zůstane na „pěkném třetím“, ale současně posledním místě se zoomem 10x. Pro úplnost uvádím i digitální zoom v pořadí podle velikosti: SONY 560x, Canon 360x a Panasonic 500x, přičemž nepředpokládám, že by někdo uvěřil reálné využitelnosti těchto hyper-čísel (na naší prodejně denně demonstrujeme skutečný - rozplizlý a zrnitý - účinek)...

Jste-li příznivcem digitálních a obrazových efektů, pak může padnout volba na značku Sony. Ta (jako jediná z popisovaných) je schopna titulkovat (a to i v přehrávacím režimu - jenže: titulkovač nemá samozřejmě českou diakritiku) a dále disponuje 14-ti obrazovými a 7-mi přechodovými efekty. Panasonic nabízí efektů dohromady 12 včetně prolínačky a stíračky a u Canonu jich najdeme „pouze“ 7. U všech tří konkurentů je možné některá digitální vylepšení našeho díla použít i v přehrávacím režimu. čím dál více zákazníků ale mávne nad efekty rukou s tím, že jejich dotvoření bude uskutečněno na domácím PC…



Jako další vyhledávaný parametr uveďme noční natáčení. U Sony a Panasonicu jsou přístroje vybaveny infra LED-diodami, takže je možné natáčet i při „absolutní“ tmě. Bohužel ani jeden z přístrojů nenahrává barevně. U Sony je záznam jaksi zeleno/šedý, u Panasonicu pak černo/bílý. Canon to „vyřešil“ jedním z motivových nahrávacích režimů, kde se sníží rychlost závěrky a stejně jako u fotoaparátu se snímek déle „exponuje“. To má za následek vcelku nepříjemný stroboskopický efekt, ale záznam je zato barevný (plynulost vyžaduje nehybné snímání a nepohybující se objekty).


Jak jsme si zvykli, snaží se nám všichni výrobci vnutit myšlenku, že digitální videokamery umí i fotit. Ano, to je pravda, ale jako každá má i svůj rub: kvalita těchto snímků je více méně nepoužitelná pro tisk jakéhokoli standardního formátu. Všechny tři typy zde popisovaných přístrojů ukládají snímek na kazetu po dobu 5-6-ti vteřin, a to s rozlišením 720x576 (odvozeno z DV-PALu). Jediná Sony dodává ve výbavě kabel pro USB-port ke stahování právě těchto snímků. Panasonic „to zná“ také, ale tento kabel je potřeba zakoupit a jeho cena vč. SW je 2.990,- Kč (což je dnes více než cena Fire-Wirového řadiče, který nám umožní stahovat jak „fotky“, tak AV-záznam v plné DV-kvalitě). Stahování fotek u Canonu je asi nejjednodušší (a vlastně jedině proveditelné) právě přes řadič F-W.

Pokud se jedná o příslušenství dodávané v ceně, budete vybaveni zhruba stejně, takže dostanete nabíječku (jediný Panasonic má možnost externího dobíjení akumulátoru, Sony a Canon nabíjí přímo v kameře), lithium-IONový akumulátor (Sony dodává základní aku na 2-hodiny práce, Canon na 1,5 hodiny a Panasonic něco přes 1 hodinu - délky výdrže jsou „cca“), infračervené dálkové ovládání s napájecím článkem, A/V-propojovací kabel, krytku objektivu, ramenní řemen a pochopitelně český návod.


Závěrem se lze jen pokusit o shrnutí podle předchozích řádků: nemáte-li předem stanovené jednoznačné sympatie ke konkrétní značce, bude vašemu výběru hodně napomáhat určení nového přístroje: Podobně výkonné mašinky si u nás můžete nejen potěžkat, vyzkoušet ergonomii a tím si vcelku názorně představit praktičnost používání v různých situacích. Pokud bychom hodnotili jednotlivá kritéria sportovním způsobem, zřejmě by většina z vás volila rovnocenně vybavené praktické mini-tělo, jež lze kdykoli pohodlně vsunout do kapsy bundy nebo malé ledvinky kolem pasu: Canon MV-500. Jenže (a mnohdy říkáme nejen v denním životě „naštěstí“): nemáme všichni stejný vkus, že ano…

(Legrácky doplnil P.Jelínek…)


Doufám, že jsme vám aspoň trochu naznačili, co s výběrem nové digitální kamery pod stromeček… Napíšeme (a zveřejníme) do Vánoc určitě ještě několik rad, aktualit a reklam, které budou sloužit nejen našemu propagačnímu zviditelnění, ale především k vaší orientaci v našem sortimentu Videokamer a digitálních fotoaparátů…

Těšíme se na vaši návštěvu!

VIDEOKAMERY CZ a Jiří Rakušan