Filtry pro videokamery a jejich využití...

Hned na začátku této naší drobné recenze připomeňme jakousi relativní nesourodost používaných filtrů pro videokamery a fotoaparáty z pohledu použitého záznamového média. U digitálních videokamer - zjednodušme si to dnes "pouze" na mini DV - je záznamové médium shodné a optické podmínky závisí logicky jen na objektivu a elektronice. U dalších přístrojů - a zde vlastně pouze analogových fotoaparátů - je celá věc komplikována používáním různých druhů filmů a tedy také s různou citlivostí a barevnou charakteristikou. O problematice klasických, tzv. celuloidových filmů - tedy spíš moderněji řečeno analogových materiálů - celkem velmi podrobně informuje internetová adresa, na níž tu dnes uvádíme zcela zdarma jakousi reklamu (mají velmi pěkné a funkční stránky). Našli jsme ji postupným vyhledáváním a v této informační aktualitě ji zveřejňujeme i pro případný zájem "analogových fandů"…

Budeme-li se snažit shrnout nejpoužívanější filtry pro amatérské videokamery, začněme to rozdělením na (neoficiální) tři skupiny: ochranné, korekční a

trikové

(viz také i níže). Z těch úplně nejobvyklejších by nás asi mohly nejvíce zaujmout následující - nejdostupnější - čtyři druhy: UV-filtr, SKY-filtr, šedý filtr a polarizační filtr. No a těmto čtyřem logicky i nejprodávanějším filtrům mezi optickými doplňky videokamer dnes budeme věnovat i poněkud více prostoru. Vyjmenujeme hned ještě i jakýsi neoficiální náznak přehledu speciálních filtrů: přechodové, efektové, trikové, difusní a korekční. O kameramanských filtrech - pomyslných "kouzelných sklíčcích" pro použití amatérskými uživateli královen spotřební elektroniky (samosebou máme na mysli videokamery) - budiž tedy tento dnešní pokec na našem WEB-u...

Digitální videozáznam, respektive jeho zpracování, nabízí všem uživatelům široké možnosti editačních úprav ve střihových softwarech PC. Větší uživatelský komfort potom nabízí pohodlnější možnosti použití případného efektu. Kameraman má při zpracování neomezený čas na rozmyšlenou: jaký efekt pro kterou scénu použít a v případě "neladění" jej samozřejmě může kdykoli zrušit nebo naopak nahradit jiným. Tahle možnost je vyloučena při používání "manuálního" skleněného filtru, protože ovlivnění nahraného záznamu je v zásadě definitivní. Ze všech takových filtrů, jejichž použití je u moderní videokamery většinou možno nahradit některým efektem střihového programu, jmenujme přechodové (s různými barvami), efektové a trikové (Filtry se spektrálním efektem, Sand-Spot, Andromeda, Gitter-filtr, Orion, Split-Fild čočka, Centrální čočka, Dual-image atd.), difusní filtry (různého stupně) a korekční filtry (opět různých barev). Mnohé z uvedených filtrů se dají nalézt dodnes ve vcelku rozsáhlé nabídce celosvětově známé německé firmy Hama, která má centrální sklad (zastoupení) pro naši republiku v Brně…

Pravděpodobně každému z nás bude notoricky známý UV filtr, pro každodenní použití díky své absolutní barevné neutrálnosti. Výsledkem jsou jasné, ostré snímky - barevné i černobílé. Blokuje UV záření do 398nm a velmi dobře poslouží rovněž jako mechanická ochrana proti nechtěnému poškození objektivu - byl hojně používán mimochodem i v černobílé fotografii a velmi často jako tzv. prachovka - někteří fotografové jej mívali nasazen pořád jako ochranu vstupní čočky proti prachu. Účelem UV-filtru je při použití u videokamery zejména ochrana vnitřní elektroniky - tedy snímacího CCD-čipu - proti UV záření. Nejen u moře a ve vyšších nadmořských výškách může zvýšená hladina UV-záření CCD-snímač poškozovat. Vysloveně zabijácky se může chovat sluníčko právě při nechtěném zabírání slunečního kotouče: máme-li objektiv kamery namířen třebas na padákového sebevraha (máme na mysli tzv. paragliding). Naopak u fotoaparátu by zase mohlo příliš UV-záření ovlivňovat TTL měření ostření…

Dalšími sklíčky jsou SKY-filtry. Tyto optické pomocníčky můžeme rozdělit do dvou skupin: SKY-light 1A (LA + 10) - tento druh filtru je ideální pro barevné snímky. Pomůže odstranit "letní" opar i UV-záření. Zabraňuje modrému nádechu, barvy budou kontrastní s teplejším charakterem. "LA+10" znamená, že se jedná o korekční filtr, který redukuje vysokou světelnou teplotu barev. SKY-light 1B (LA+10) má vlastnosti stejné jako u 1A, avšak s lehce zesíleným účinkem, a především se zvýšenou spektrální světelnou průchodností v rozsahu zelené barvy. Dodejme, že SKY-filtry obsahují automaticky ve svých vlastnostech i UV-filtry, což znamená s minimálním příplatkem vlastně pořízení "dvou sklíček v jednom". Důležitým doplňkem těchto informací může být i to, že k malým videokamerám jsou vyráběny v poslední době i stříbrné verze, které esteticky a barevně více splynou s přístrojem - viz obrázek nahoře u druhého odstavce…

Dalším ze základních filtrů je tzv. šedý filtr. Některé napůl-profesionální a zcela profesionální videokamery jej často mívají již vestavěn - elektronický a dokonce třebas dvoustupňový - v amatérských přístrojích se objevuje jen zcela výjimečně. Při velmi silném osvětlení scény dochází k tzv. přepálení záběru. Šedý filtr utlumí propouštěné světlo a tím vytváří přirozenější podmínky záběru. Plný světelný výkon slunce - odborníci prominou tuto formulaci - dosahuje intenzity kolem 100.000 luxů, což může být pro videokameru světelný tok na hranici zvládnutí záběru. Šedé filtry, které většinou současně omezují také UV záření, se vyrábí v několika stupních "hustoty": pro natáčení u moře a na horách se většinou používá tzv. zlatý střed - filtr se čtyřnásobným faktorem (ND4), který mění clonu o čtyři stupně. Velice laicky by se dal přirovnat ND4 ke snížení světelného toku asi na polovinu. Tyto filtry bývají k dispozici ve faktorech 2x, 4x, 6x a 8x…

Polarizační filtr je také jedním z nejužitečnějších filtrů a v žádné video- nebo foto-brašně by asi neměl chybět - alespoň co se týká zaběhlejších (poučenějších) amatérů. K čemu je dobrý? Dokáže potlačit nebo naopak zvýraznit odlesky a odrazy na nekovových předmětech. Nejedná se ale jen o odrazy od skla, na vodní hladině a podobně. Světlo se ve větší či menší míře odráží od všech povrchů a odražené bílé světlo způsobuje, že vidíme barvy méně saturované. Podaří-li se toto světlo odfiltrovat, barvy se stanou sytějšími. Nejčastěji se v praxi polarizační filtr bude používat k odstranění odlesku nějaké skleněné plochy - například výlohy (viz obrázky) - oparu a ztmavení modré oblohy a podobně…

Polarizační filtr dokáže odfiltrovat odražené světlo díky tomu, že je polarizované. Co to vlastně je polarizované světlo? Pojďme na chvilku do školních lavic (fakt jen na moment). Světlo je elektromagnetické vlnění. Je to takzvané příčné vlnění - vlny oscilují v kolmém směru na směr šíření: viz Obr.1 nad tímto odstavcem. Takových směrů je ovšem nekonečně mnoho. Jsou to všechny směry v rovině kolmé na směr šíření. Jak je naznačeno na Obr.2 - u tohoto odstavce - normální nepolarizované světlo se skládá z vln oscilujících ve všech možných směrech. Lineárně polarizované světlo sestává naopak z vln, které kmitají (víceméně) jen v jednom směru. Přesněji řečeno, jejichž elektrická složka kmitá v jednom směru. Magnetická složka kmitá vždy ve směru kolmém. My si však budeme pro jednoduchost všímat pouze elektrické složky…

Aby ani problematika polarizačních filtrů nešla vyslovit jedním souvětím, existují hned dva základní druhy: lineární a cirkulární. V moudřejších knížkách jsme pro čtenáře vyčetli i jejich hlavní rozdíly. Lineární polarizační filtr má propouštět světlo (kmitající v různých rovinách) jen v jedné rovině. Výsledkem mají být i barvy intenzivnější a jasnější, obzvláště při bočním světle. Podle postavení filtru se mají vyloučit nekovové reflexy (hladina vody, sklo). Ideální úhel záběru je udáván 30 - 40 stupňů k zrcadlícímu místu. Filtr také obsahuje UV-funkci. Cirkulární polarizační filtr působí jako lineární, ale navíc uvádí světlo do kmitavého otáčivého pohybu. Zabraňuje tím chybné expozici u kamer, kde je vnitřní systém také polarizován. K polarizaci světla dochází buď 1. průchodem světla polarizujícím materiálem nebo 2. odrazem světla od nekovového lesklého povrchu nebo 3. lomem světla anebo 4. rozptylem světla nárazem o částice. Naopak k depolarizaci polarizovaného světla dochází například s difúzí světla při odrazu na texturovaném, matném povrchu nebo při průchodu průsvitným, mléčně zabarveným materiálem. K tomuto asi mnoha čtenářům nesrozumitelnému textu jsme přidali vedle obrázků „teoretických“ i praktická znázornění, jež jsme pořídili zvenčí u výkladu našeho obchůdku. Je velmi dobře znatelné, jak mnoho pomáhá právě polarizační filtr v takové situaci. Sami se zvětšením příkladů přesvědčíte, že výsledek je takřka zázračný…

Jak jsme už zmínili někde o kus výše, další řady kouzelných sklíček tvoří efektové filtry. Pro účely tohoto článečku jsme pro čtenáře vyčetli a z dostupných i vyobrazili vlastnosti některých z nich. Filtr s názvem Sand-Spot je znázorněn na přiloženém obrázku a tvoří matné sklo s čirým středem, jež zajistí ostrý střed obrázku s dokola silně rozmazaným mléčným okolím. Dynamický Spot Filtr - jasně ohraničené centrum je obklopeno opticky prstencovou strukturou. Tím se docílí dynamického zdůraznění ostrého středu pořízeného obrázku. Filtr se spektrálním efektem má být vysoce kvalitním optickým materiálem s mnoha miliony mikročoček, které mají za úkol rozštěpit světlo na jeho základní spektrální složky. Filtr Andromeda zase znamená, že světelný svazek a světelná reflexe bude zářící linií v barevném spektru, vytvoří se tedy výrazný efekt například při snímání světelných zdrojů v pozadí záběrů…

Filtr Nebula znamená ve výsledku jakýsi dynamický kotouč, tedy má zobrazovat v každém světelném bodu hustý zářící věnec ve spektrálních barvách. Filtr Pulsátor. zase rozštěpuje světelné reflexy do formy efektních hvězdiček: světelný svazek nebo světelné odrazy pak tvoří elegantní "barevnou explozi". Další filtr Orion znamená roztříštění světelného zdroje na 72 duhově zbarvených kruhů. Filtr Sirius vytvoří kolem každého světelného zdroje rámeček, který svítí v duhových barvách. Gitter-filtr je podle svého číselného označení schopen získat 4, 6 nebo 8 zářících hvězdiček ze všech bodových světelných zdrojů v záběru. Obzvláště účinný světelný efekt vzniká při snímání noci a záběrech šperků. Triková čočka umožní dosáhnout několikanásobného zobrazení stejného motivu na jednom snímku - snad jsme to znázornili fotkami dobře…

K vyčerpání amatérského popisu
tohoto tématu zbývají ke zmínce přechodové a trikové filtry. Tvoří jakousi skupinu zajímavých typů filtrů. Skla filtrů jsou například do poloviny plochy zabarvena stupňujícím se plynulým přechodem od nejtmavšího odstínu do naprosto čiré druhé poloviny a mívají otáčivou objímku. Dají se různě kombinovat a dodávají se dodnes v barvách světle šedé, tmavě šedé, smaragdově zelené, modré, růžové a červené. Z trikových filtrů vzpomeňme například Split-Fild-čočku: polovina předsádkové čočky v otočné obroučce znamená právě polovinu snímku ostrou a druhou výrazně zkreslenou. Další v pořadí je například Centrální čočka: předsádková čočka s kruhovitě formovanou přední plochou nebo otvorem uprostřed - střed snímku bude zobrazen ostře, okraj plynule neostrý anebo naopak. A například takový filtr Dual image znamená zdvojený efekt. Pro pochopení některých funkcí trikových filtrů doporučujeme čtenářům zvětšit si příklady jejich využití podle našich popisek (přiložením kurzoru myšky) - možná nastane nejedno překvapení…

S problematikou filtrů a jiných kouzelných sklíček pro objektivy moderních videokamer si trochu - pro naše čtenáře - "pohráli":
Petr Jelínek a Karel Souček