Topics and tags
Vodotěsná novinka trhu: Aquapac

Relativně ještě stále dosti vzdálený čas letních dovolených už začíná být avizován prvními vlaštovkami našeho sortimentu. Dnešní aktualita chce seznámit nejen potápěčskou veřejnost kameramanů se zajímavou novinkou: vodotěsnými (a samozřejmě i prachotěsnými) pouzdry značky AQUAPAC. Vlastnímu představení tohoto sortimentu výrobků, jejichž největší předností je spíše pořizovací cena (a doufejme, že i spolehlivá funkčnost) před opravdovou praktičností či technickou dokonalostí, předkládáme úvodní komentář (PJ)…

Množství kamero-amatérů (i těch, kteří se cení na „vyšší označení“ ve svých výsledcích), s nimiž jsem diskutoval jen za poslední roky o (dostupném) vodotěsném krytu k videokameře, vykazuje pravděpodobně podobnou úměru s přibývajícími majiteli této vyspělé záznamové techniky… Respektive - nedosažitelnost levného vodotěsného pouzdra BYLA, JE a (snad už) NEBUDE diskusním tématem mnoha „stesků“ nadšenců všech kategorií… I někdejší loni zde popisovaný (klikněte)
budeme moci asi zase strčit zpět do „šuplíku s před-realizačními špeky“…
Nuže tedy - o čem je ten náš dnešní AQUAPAC?

Vlastní pouzdro (či obal) pro videokamery (analogové i digitální) je vyrobeno z průhledného (dosti tuhého - tvrzeného?) igelitu a rozhodující součást tvoří určitě jakási těsnící spona - „pečetící“ systém, který byl testován (prý) podle Britských standardů na 100% vodotěsnost s garancí do 5-ti metrů (pokud není na obalu více). Logické další vlastnosti pouzdra (je prachotěsné a vzduchotěsné) vyplývají ze spolehlivosti těsnící spony, která je tvořena gumou obloženými čelistmi a třemi (to je případ krytu na kamery - viz dále) páčkami na pevné „zaklapnutí“ čelistí těsně k sobě. čelisti musí být vždy samozřejmě naprosto čisté (prach, písek, vlasy nebo vlákna látek je třeba před použitím očistit), protože jejich správné přilnutí rozhoduje o životě či smrti vašeho elektronického miláčka…

Ovládání videokamery v pouzdře je vysloveně nouzové a hned raději poznamenejme, že se zřejmě „smrskne“ na nahmatávání nahrávacího tlačítka - realizace je totiž možná jen průhybem igelitového materiálu v místě, kde vidíte (ale mnohem spíše jen tušíte) potřebné tlačítko ovládání… Tenhle rozdíl je logicky největším záporem pouzdra, které se podobně jako (nesrovnatelně dražší) EWA-MARINE nepropojuje žádným kabelem k přístroji (pak bývá použit tzv. LANC-konektor), což naopak bývá zcela nutné a běžné u všech „vyšších řad“ a tzv. firemních pouzder. Tyto podvodní kryty dodává například firma SONY k mnoha svým modelům, a to jak zcela „hlubinná“ (např. MPK-DVF 5M za ceny nad 50 tisíc) nebo tzv. sportovní (tj. SPK-DVF 4, z nichž o jednom takovém typickém si můžete přečíst stručný popis z našich stránek kliknutím na následující tučnou a podtrženou upoutávku:

Ale AQUAPAC nejsou jen pouzdra k videokamerám a fotoaparátům...
Sortiment značky tvoří i podobně vyhlížející (a menší) obaly na mobilní telefony, drobnou elektroniku „denní potřeby“ (třeba „osobní audio“) a podobně - tato menší pouzdra pak nemají tři spony (ale -obvykle- dvě). Základní nabídku kompletnějšího sortimentu tvoří obrázek většího formátu, pro jehož zobrazení doporučujeme vaše kliknutí na zde podtržený nápis
AQUAPAC (344 kB)
K vyčerpání našeho „netechnického“ tématu zbývají poslední dvě informace.
První z nich naznačme podmínky používání: pouzdra jsou odolná proti UV-záření, ale jsou omezená teplotou prostředí. Například při teplotách nad 40°C může dojít ke změknutí materiálu obalu (a k orosení předmětu uvnitř) a naopak při teplotě pod -25°C může igelit ztvrdnout. Vlastní průhledný plast je také pochopitelně zranitelný ostrými předměty. Pro používání v extrémních podmínkách je možno používat ze sortimentu firmy AQUAPAC některý z obalů tzv. sady Special Edition, jež mají odolávat např. mrazům do -40°C.
Druhá (závěrečná) informace se bude týkat cenového rozpětí vodotěsných pouzder: zatímco nejlevnější malé obaly pro telefony nebo osobní předměty stojí pouze několik set korun (od 200 výše), obal na videokamery vás přijde na sumu začínající okolo 2.000 korun.
Všem „vodníkům“: Blanka Kalodová a Petr Jelínek