Topics and tags
Videokamera: podzimní výběr roku 2003
Jedním z nejčastějších témat dotazů našich čtenářů v diskusi či E-poštou jsou rady pro výběr nové (ale i ojeté) videokamery! Pokusme se toto téma rozebrat znovu a dnes co nejaktuálněji půjde - to snad děláme vždy :-) - ale hlavně jaksi poněkud hloubkověji a podrobněji - prostě jako to jinde nenabídnou anebo neumí...!!
O čem že je výběr vytoužené videokamery? Začněme kritériem pořizovací ceny… I v roce 2003 jsou stále v nabídce levnější analogové modely, v našem - středoevropském - regionu to budou zbytky sortimentu firem
Analogové videokamery mají coby základní výhodu (většinou) nižší pořizovací cenu a také vcelku logicky i nejjednodušší zpracování. Sony CCD-TRV418 má nejmenší doporučenku (MOC) 14.990,-Kč a občas se zatím i prodává. Jeho o 500,-Kč levnější kolegyně (TRV218) má ale minimální šance, protože nenabízí ani stabilizaci obrazu - a to je při 20násobném transfokátoru docela na závadu. Canon pak nabízí na výběr mezi dvěma modely „bez“ a „s“ výklopných LCD-panelem: G45Hi má MOC (většinou) těsně pod 13/14 tisíc, zatímco V75Hi s LCD-čkem má MOC už neprodejných 17.990,-Kč. Kdo sleduje náš WEB déle, ví o našich akcích včetně nedávného výprodeje G35Hi za 7.777,-Kč. Ani mezi modely na „širokou pásku“ (VHS-C) si mnoho nevybereme: Panasonic NV-RZ17 je za MOC 13.995,- Kč „nic extra“ a jeho kolegyně s LCD VZ17 má MOC 16.995,- Kč. JVC sice doplňuje nabídku tohoto nahrávacího systému, ale většinou se už nijak drasticky neliší. Model FX15 lze ještě občas spatřit za ceny kolem či mírně přes 10 tisíc korun a modely s LCD-panelem jsou přiměřeně dražší. Jenže: žádným analogem si potenciální kupec mnoho nepomůže. Proč?
Na začátku vysvětlení nevýhod analogů pomiňme nerozeznatelně (na běžné TV a pro Hi8 rozhodně) nižší kvalitu pořízené nahrávky oproti digitálním. Pusme se spíše do dožívajícího anachronismu z pohledu zpracování a uchování nahrávky. Kromě běžného kopírování do velkého domácího videa - které není třeba u VHS-C - je sice možno ponechat záznam v původní kvalitě, ale jeho následným přehráváním (8 a Hi8) bychom velice ubližovali mechanické části videokamery. Klidně vyslovme hrozbu, že častým používáním kazetové mechaniky bychom ji utrápili. Na druhé straně odmítněme i všechny rádce, kteří budou tvrdit, že analogovou nahrávku lze bez problémů zpracovávat také v počítači. Tenhle způsob propojení je sice reálný, ale bude pro tzv. nezavedeného uživatele (který to nedělá X-let) několikanásobně dražší, než je tomu u digitální videokamery a soubor natažený do PC nebude (!) mít stejné parametry (rozlišení), jako např. z mini-DV. Uchovávání nahrávky na analogové pásce bude mít dříve či později za následek postupné odmagnetování povrchu a logickou ztrátu kvality až někam k úplnému zmizení videa. To nebude nepochybně zejména pro mladé lidi nic poutavého…
Aby bylo jasno: autor tohoto rozboru už je dosti "dospělý", než aby mu např. čtyřicátníci nebo padesátníci připadali staří a ani pětašedesátiletý (?!) kameraman přece nebude chtít točit svá díla s tím, že na budoucnosti - uchování pohyblivých obrázků - nezáleží! Tajemství celého základu vybírání vytoužené kamery je tedy ve zpracování a uchovávání videa. Nejrozšířenější systém dneška - digitální m-DV - je jednoznačně nejlepším kompromisem pro všechny, kteří chtějí mít jednoduché a levné propojení do PC a prostor k další práci s takovým videem. Tohle není doporučení, ale spíše mé konstatování zástupce prodejní firmy, jejímž účetnictvím - ale také hlavně prodejními prostory - projde ročně téměř 1.000 videokamer. Zkusme se nyní pustit do základního členění a technických fines, jež jsou důležité pro vlastní výběr kamery a na něž se (nejen) v naší diskusi tak často ptají čtenáři, respektive potenciální zákazníci…
Rozlišení CCD-snímače: stanovme zde, že pro natočení digitálního videa - tzv. plný DV-PAL - je potřeba necelých 415 tisíc pixel (kalkulačka platí i zde: tedy 720 x 576 = 414.720) a vše ostatní je určeno k práci stabilizátoru videokamery, případně pro fotorežim. Žádný producent totiž už dnes (2003) „slabší“ CCD-čip - než 800.000 pixel - pro Evropu nedodává (pomíjím levnější modely D8). Bavíme-li se tedy stále o mini-DV, rozlišení snímacího prvku bude stačit na kvalitní amatérské video VŽDY! Ze zcela jiného soudku bude samozřejmě požadavek na současnou (vestavěnou) funkci použitelného režimu digitálního fotografování: tady se musí mít čtenář na pozoru před odborníky, kteří budou tvrdit, že např. čip s 1,07MPx (1152x864) vytvoří dostatečný základ pro snímek 10x15 cm na foto-papír. NE! Nic takového! Minimální rozlišení pro takovou fotografii musí být alespoň 1,3MPx (1280x960), jinak bude následovat jen zklamání z výsledků. A ještě k tomu formátu 10x15: máme na firmě mnoho příkladů takového fota a věřte, že rozdíl mezi 1,3MPx a 2,1MPx lze rozeznat! Velice logické je i jednoduché sčítání pořizovacích investic: koupí videokamery s rozlišením např. 1,07MPx si kameraman pořídí přístroj se stejným (katalogy Sony ale naznačují něco jiného) zaznamenáváním videa, jako to „umí“ mašinka za 17 tisíc, vestavěný digi-fotoaparát bude mít zanedbatelnou hodnotu, ale výsledná cena stroje „dva v jednom“ bude min. kolem 30tisíc! Ani koupí kamery s vyšším rozlišením CCD by se běžný amatér neměl rozptylovat, protože právě zde jsou součty naznačených hodnot ještě okatější: videokamera za MOC 50-55 tisíc (dejme tomu 2MPx) bude mít v zásadě výsledky videa shodné s kolegyněmi za zmíněných 17 tisíc, ale fotoaparát uvnitř (pomiňme ZOOM) by kupec pořídil klidně i za 5-8 tisíc… Taky čtenáři vyšla součtem polovina sumy?
Ukládání fotek na paměovou kartu je tedy taky potřeba velmi dobře zvážit! Fanoušek „monitorové“ kvality digitálních fotek bude mít k dispozici praktickou a užitečnou funkci na posílání vzorků své činnosti do všech koutů světa nebo prezentaci (s rezervou) na jakémkoli WEB-u, ale zaplatí za to (CAM) vždy více, než nakonec vlastně obdrží. Jinými slovy: tuto výbavu si musí potenciální kupec rozmyslet jako jednu z prvních, protože vyšší výdaj bude využitelný jen pro někoho (a asi pouze někdy). Důležité informace k tomuto „fenoménu“ paměových karet musí následovat: základní modely takto vybaveny mají schopnost pořídit fotografie s rozlišením 640x480 bodů, a to nebude stačit ani na základní formát papírového fota 9x13cm. Naopak přístroje s vyšším rozlišením CCD-čipu budou nejen vyhovovat i pro fota dosti větších rozměrů, ale nebudou nutit uživatele nosit dva přístroje a k tomu budou nabízet mnohem větší parametry přiblížení, než většina digitálních fotoaparátů. Ale jde tu nutně o vyšší pořizovací cenu, o čemž už bylo zjevně napsáno (výše) dosti…
Ještě důležitá zmínka k systému Digital8: současný výběr modelů tohoto nahrávacího systému je zjevně ve znamení „ústupu matky od svého dítěte“ - totiž firmy Sony. Výbava se snižuje (!), parametry klesají a samotný systém s původně anoncovanou výhodou možnosti přehrávání analogových nahrávek (Video8 a Hi8) je postupně zjevně ochuzován až k pomyslnému (?) konci samotného experimentu, jež byl vyvinut právě firmou Sony a dodáván na trh od roku 1999. Vždy ze současných 5-ti modelů D8 už umí přehrávat (a to znamená tzv. digitalizovat) analogové nahrávky jen dva (!) nejvyšší typy s CCD 800kPx:
Zprovozněné - odblokované - digitální (analogové) vstupy: ano nebo ne? Mnoho z potenciálních kupců, jež se rozhodují o nové kameře, má doma nezanedbatelné množství starších nahrávek, jež mohou být zachráněny (pouze) převedením do digitální podoby. Na to může sloužit průchozí analogový vstup spolu s funkčním DV/AV-převodníkem. Provozní digitální vstup pak uživateli umožní zatím nejlevnější variantu ukládání zpracovaného videa v původní kvalitě. Spolu se všemi (námi) „čekateli“ na snížení cen vypalovacích DVD-mechanik si tedy může (amatérský nadšenec) kdykoli nahrát zpět do kamery (tj. na pásku) sestříhané video. čili: tyto průchozí neboli zprovozněné vstupy jsou velice praktické a žádoucí pro uvedené účely, a to i při propojení např. dvou videokamer mezi sebou - současně je možno provádět základní střih vynecháváním nežádoucích scén. Uživateli, jenž žádné starší nahrávky nemá a nově zpracovaná videa má možnost vypalovat hned na DVD, tato výbava nebude zřejmě k užitku vůbec. POZOR! Tahle volba je pro rok 2003 zatím konečná: výběrem takového modelu (bez zprovozněných vstupů) se kameraman zbavuje možnosti budoucího odblokování! Od modelových řad jaro 2002 je to výrobci ošetřeno zcela neprůchodně (stav je - zatím - jistý k podzimu 2003)…
ZOOM, VF, FOCUS, LCD, stabilizace? Takže: tohle si - raději - probereme vše postupně a popořadě…
ZOOM: Volba schopnosti přiblížení je (samozřejmě) nejvíce na uživateli. Dobré bude jistě doporučení pro nezaměřování se na nedůležité číslo digitálního přiblížení, ale uvažování zájemce raději pouze se schopnostmi, jež jsou nazývány optickým (motorovým) ZOOM-em. Je samozřejmé, že čím toho bude více, tím bude lépe, ale dnes u poloviny trhu nejobvyklejší číslo („10x“) bude většině situací a běžných uživatelů nejspíše postačovat…
VF: VIEW-FINDER neboli hledáček je až na výjimky černobílý u levnějších typů a barevný u dražších modelů. Volba je sice opět na kupci, ale každý si musí uvědomit, že ne vždy mu může pomoci výrazně větší přehlednost LCD-panelu (hrozí zde slunce); a pro časté natáčení „podle barev“ mohou mít všechny (bohužel) stejný odstín šedé. Jinak řečeno: hledáme-li například vlastní ratolest v hloučku jiných dětí podle červené či modré bundy, může to být s černobílým hledáčkem docela obtížné. A jiné příklady barevné volby - značky stavebního projektanta anebo dresy na sportovních kláních - budou nepochybně docela podobné…
FOCUS: Manuální ostření je v dnešní době výbavou každé kamery. Zde se patří nasměrovat spíše fajnšmekry - pozor na reálnost ovládání! Počítá-li budoucí uživatel s častější potřebou této funkce, nesrovnatelně praktičtější bude otočný prstenec na objektivu, než titěrné kolečko na boku přístroje. Vyšší cena takového přístroje z tzv. kategorie HI-TECH je nabíledni…
LCD: většina modelů všech kategorií dnes nabízí pohled do obrazovky 2,5“ LCD-panelu (6,4cm). Větší LCD bývá logicky nejen volbou náročnějšího zájemce, ale samozřejmě i otázkou vyšší ceny přístroje. Větší přehlednost přehrávaného videa např. při pivku pod lyžařským svahem přímo na LCD kamery je také samozřejmě zcela evidentní…
Stabilizátor obrazu je pak nutným pomocníkem k eliminaci třesu ruky kameramana a většina modelů je vybavena jeho elektronickou podobou. Optické stabilizátory budou opět vykoupeny vyšší cenou, ale jejich účinnost je výraznější a oproti tzv. elektronickým „neubírají“ tyto optické stabilizace (tj. realizované pomocí členů přímo v objektivu) žádné body z CCD-snímače…
HANDY nebo dlaňová videokamera? Tohle kritérium je vysloveně věcí zájemce a jeho finančních možností. HANDY se drží zespodu se zápěstím pravé ruky podvlečeným pod řemínkem. Tento typ přístroje může být i velmi malého těla a obvykle se jedná o zhruba půlkilogramové mašinky (bez AKU), často dostatečně skladné i do kapsy lyžařské bundy (zima) nebo malé ledvinky kolem pasu (léto). Naopak všem fajnšmekrům nebo náruživcům, kteří chtějí mít přístroj stále u sebe, projde při vybírání zamýšlené kamery rukama tzv. dlaňovka. Toto označení se používá pro přístroje s držením „nastojato“ - to znamená s mašinkou postavenou v dlani kameramana - s obvykle velice malými rozměry (i když jsme tu popisovali i tzv. přerostlé dlaňovky) a hmotností mnohdy i jen málo přes čtvrt kilogramu. Bavíme-li se stále o systému mini-DV a tzv. MOC, bude volbou tohoto typu stroje obvykle nejméně (výjimky ale existují) atakována hranice 35 tisíc korun. To vyjímá - logicky - dlaňovky z výběru, jenž má být podmíněn nízkou cenou…
Tak co tedy? Naznačme ještě několik pohledů na dané téma a také na samotné modely videokamer. Amatér či skupina amatérů (například rodinka), jež nemají chu příliš utrácet, bude asi vybírat v kategorii nejnižší: řekněme v rozmezí 15-25 tisíc korun MOC. Jako možné stroje se budou jevit (abecedně)
Podobná skupinka s jiným názorem na úspornost transakce bude asi volit mezi (prolíná se nám tu více cenových kategorií) dražšími modely předchozí skupiny a levnějšími modely tzv. nejvyšší HI-TECH-třídy. To znamená, že bude chtít obvykle stroj v rozmezí 25-35 tisíc korun s přiměřenou „porcí“ výbavy: Canon MV630i a MV650i (a také MVX100i/
Další skupinou budou fajnšmekři anebo náročnější část uživatelů z předchozí HI-skupiny zájemců. Cenová kategorie bude buď neomezená anebo přinejmenším dosti velkorysá. Pro takové „zazobance“ (bez urážky - takové zbožňuje každý obchodník) je tu jakýkoli z vyšších tzv. HI-TECH- modelů od kterékoli firmy. Canon zde nabízí
Nějaký náznak závěru tohoto článku? Při výběru videokamery mějte všichni na paměti hlavně tato základní pravidla a poučky: Vybírejte (pokud možno) v odborném obchodě, kde o tom něco opravdu (!) vědí a dokáží se o budoucího uživatele postarat i po prodeji a vyhovět případné žádosti o (technickou) pomoc. Nenechte se zmást vtíravými názory jakéhokoli „odborníka“, jenž vám (bohužel) nemůže nabídnout víc, než jednu značku! Tohle (proboha!) není namířeno proti tzv. autorizovaným dealerům jedné značky (Sony, Canon a Panasonic), ale - na rovinu: vždy to není o volbě možností, funkcí a ergonomie, ale pouze o jedné možnosti (tj. té značce). Tedy: vyzkoušejte si to (stroj) do ruky, mrkněte se na jednotlivé funkce (jsou-li toho v obchodě schopni) a rozhodujte se podle viditelných náznaků kvalit či výsledků zkoušení uvažovaného přístroje. A plate jen tam, kde se vám to bude zdát (dokonce?) příjemnou investicí! Ptejte se nás v diskusi klidně dál a dále, odpovíme rádi - máme z toho totiž (občas) i nějaký byznys…
Za naši firmu to myslel (snad) velmi vážně: Petr Jelínek