Velezajímavá krasavice: JVC GR-PD1...

Výjimečně se tady pouštím do něčeho, co tak odsuzuji u nejmenovaných periodik: vypůjčit si věc, se kterou nemám opravdu příliš času k seznámení a pokusit se popsat něco, co navíc není ani majetkem naší firmy. Jenže: my máme opravdu strach vystavit si tuhletu extravaganci do vitríny v naší prodejně a bez jakýchkoli zkušeností s JVC GR-PD1 zkoušet vyhlížet nadšené potenciální zájemce. No nic: pusme se do této ohromnosti, jak jsem tuto krásnou brunetu nazval už v nedávných aktualitách. Velikostně je u JVC PD1 evidentní, že se jedná spíše o příbuznou velkých amatérských kamer se třemi snímači, jako jsou Canon XM2 či (prý už nedodávaná) Sony VX2100. Nakonec i hmotností nás překvapila už při vyjímání z krabice: je dokonce o téměř 10 deka těžší, než právě zde pro srovnání vyobrazený Canon. Než začneme popisovat vlastní videokameru, srovnejme si na úvod konkurenční míry (v mm) a hmotnosti (tj. bez AKU a kazet) PD1, XM2 a VX2100: 106x99x241 a 1.210g versus 118x136x306 a 1.120g versus 120x159x393 a 1.500g. Z čísel je zřejmé, že Sony je největší i nejtěžší a o to více lze pochopit i mé zklamání, že v případě VX2100 už údajně nejde objednat z Prahy ani kousek (recenze by sakra bodla)…

Zatímco amatérské mini-videokamery (nejen) u firmy JVC mají obvykle přibalen akumulátor s kapacitou 800mAh, tady je hned typ BN-V428U, tedy s plnými 2.800mAh! A že se pak kamera s oním AKU taktak vejde do brašny, kterou mám oblíbenou pro XM2 (Hama 26059)? No - holt už to není opravdu žádný střízlík. Elegantní rukoje s botičkou pro příslušenství najde nabyvatel v krabici zvl᚝ a pomocí šroubu se stativovým závitem ji našroubuje na tělo. A že se jim tam v Japonsku už nechtělo dělat tzv. inteligentní kontakty? No - aspoň že na stroji nechybí např. mikrofonní zdířka (a sluchátková pod zadní krytkou také neabsentuje). Do pravého úhlu vpřed otočný kloub držícího madla se zápěstním řemínkem - respektive jeho funkci - jsem dokonaleji pochopil až po přečtení formulace z českého katalogu: snadno přecházet z vysokého do nízkého úhlu snímání. A výsuvný a výklopný (a barevný) hledáček s velkým a celkem pohodlným gumovým okulárem vítám velmi. Poněkud těžko přestavitelné polohy hlavního vypínače/přepínače funkcí mohou být problémem našeho kusu a nakonec mám dojem, že se mi to zdálo za těch několik hodin hraní s kamerou skoro i docela praktické: alespoň palec kameramana nepřejede někam jinam…

Kolébka transfokátoru je vyrobena a i umístěna zcela klasicky - žádný amatérský čudlík - a má samozřejmě variabilní volbu vlastní rychlosti ZOOM-u. Indikátor právě zvoleného přiblížení je jakoby okoukaný od kamer Panasonic a ukazuje i polohu v podlouhlém obdélníčku s tenkou ryskou, odkud začíná případně zapnutý digitální ZOOM. Volbami jsou: bez digitálního zvětšení, s maximem 40x a také 200x. Videokamera má dva (!) prstence na objektivu: tenčí (zadní) je pro manuální ovládání transfokátoru a masivnější (přední) slouží k ručnímu ostření. Oba dva lze potom použít pouze u navoleného režimu "M" (Manuální mód) hlavního vypínače (obrázek). Pokud má ale kamera zvolenu polohu "A" (Automatický mód), funguje z obou prstenců jen tenčí k přiblížení detailů či jejich oddálení. Impozantní výklopný LCD-panel má 3,5" a od výrobce jsem vyčetl, že má 200.000 pixel (hledáček má 0,44“ a 113kPx). Stabilizaci kamery zajišuje optický stabilizátor obrazu a na držení je to podle mého názoru dost poznat i např. v najetí na dvojnásobek kamerové optiky PD1 - tedy na 20xDigitál - ale subjektivně bych si troufl tvrdit, že Canon XM2 stabilizuje ještě pořád o pořádnou facku lépe…

Plně manuální nastavování téhle krasavice obsahuje samozřejmě - vedle zmíněného ručního ostření - expoziční programy i nastavení samotné expozice v poměrných číslech +/-10 a také nastavení balance bílé barvy v plně manuální poloze a volbách FINE, CLOUD a HALOGEN. Před kloubem výklopného LCD-panelu je vidět něco, co nelze nalézt na žádné běžné kameře současného světového sortimentu: přepínač režimů záznamu videokamery s vlastně čtyřmi polohami. Horní polohou je širokoúhlý videozáznam s 25-ti snímky za vteřinu anebo ukládání na kartu po zasunutí rýhované páčky dopředu, spodní polohou je pak záznam v 50 snímcích za vteřinu v kompresi MPEG2 anebo mód nahrávání DV - čili v běžném formátu AVI. Pro přehrávání a prohlížení snímků je pak důležitá ještě volba přepínače PLAY MODE pod LCD. Dalším velezajímavým přepínačem je určitě i-LINK OUT: umožňuje volbu výstupního módu z konektoru Fire-Wire jako DV-signál (AVI) anebo jako komprimát MPEG2. No prostě JVC GR-PD1 není vůbec běžnou anebo ani náznakem jakousi jen obyčejnou videokamerou…

Nahrál jsem po kouscích záznam ve všech třech použitelných video-módech, čtvrtou polohou je foto-režim (SD-karta se vkládá do miniaturních dvířek zespodu před stativovým závitem). Nahrávání musí být (asi celkem logicky) navoleno před spuštěním záznamu: pokud se volič nahrávacího módu přepne při záznamu, kamera jej automaticky stopne a na display napíše varovnou hlášku o právě se uskutečnivší - a pochopitelně nesmyslné - operaci. Nelogičnost přepnutí za chodu a současné vypnutí nahrávání je mimochodem napsáno na LCD velkými písmeny: CAN NOT CHANGE RECORDING MODE RECORDING IS STOPED. Při přehrávání jednotlivých módů (formátů) nahraných souvisle (tedy kontinuálně) na pásce mini DV za sebe na vlastním LCD přístroje i na TV pak kamera vždy asi dvě vteřiny tápe s modře probarvenou obrazovkou při identifikaci nahraného formátu (co bude asi zase muset přehrávat teď) ale ono drobné zdržení je nejspíše naprosto pochopitelné. Obraz čistý, na TV se mi zdál výborně (nejen) barevně prokreslen, naopak v LCD i hledáčku oproti konkurentkám o kus mdlejší…

Komunikační zdířky na videokameře PD1 jsou opravdu početné (viz obrázky). Zadní krytka před Aku-paticí skrývá speciální zdířku pro konektor analogových výstupů včetně S-Videa, jež je funkční oběma směry, s poznámkou „pouze DV“. Pod ním je sluchátková zdířka, USB-rozhraní a napájecí DC-zdířka. Vpředu na objektivu je už výše zmiňovaná přípojka na externí mikrofon a nejzajímavější odchýlení od amatérských mašinek je asi pod LCD-panelem: vedle klasického výstupu (a vstupu) IEEE1394 je tzv. komponentní video-konektor Y/PB/PR, jenž už opravdu nevyhlíží příliš kamero-amatérsky. Podle návodu k používání lze tuto speciální přípojku použít například do širokoúhlé TV nebo videa, jež jsou těmito komponentovými (občas píšou komponentními) zdířkami vybaveny. Vzhledem k vysvětlení jejich funkce bych si dovolil usuzovat, že při překládání českého návodu měla děvčata v JVC CZ asi ještě méně informací, než já teď a podle toho jsou některá vysvětlení pro první pomoc učebnicí moderní technikou. Jinak je ale návod přehlednější, než čtyřjazyčné svazky konkurenčních firem a to nejen proto, že je jen český - jen snad krátkozrakým není příliš (malé písmo) co závidět…

Manuální nastavení expozice - zmíněný rozsah čísel od -10 do +10 - nefunguje bez kazety. To nezjišuji jako vlastnost k výtce, jen konstatuji, že tomu tak u JVC GR-PD1 prostě je a i k vyzkoušení této funkce jsem tam musel holt jednu kazetu zasunout. Ostatně jsem na ni pak nahrál i spoustu zkušebních záznamů, abych mohl posoudit, nahrává-li stroj lépe nebo stejně jako kolegyňky mini DV. Nahrává krásně, ale je tu malé ALE: standardní SW PinnacleVS9 (např.) na HDD neukládá jen tak něco a při přehrávání na celém monitoru se stejně nedá říci, že je to dokonalost sama (prokládací zoubky rozhodně nevymizely dokonale). Ale pak jsem na to přišel: videu se holt musí pomoci jiným prográmkem. Tak dobře, zhodnotil jsem se jako úplný laik přes PD1 (přece nenapíšu hlupák), nainstaloval dodávaný MPEG Edit Studio Pro (verzi 1.0) od JVC a zkoušel dál. Stolní PC s ním hned nekamarádil, tak jsme to vše prubnuli s dalšími počítači - no a co mám povídat: JEDE TO FAKT, JAK TVRDÍ JVC! Progresivní nahrávka se chová nezoubkovaně a nebýt datových velikostí, rád nabídnu ukázky videa všem…

Zkusím ale vysvětlit formulace z předchozího odstavce trochu více polopatisticky. Software PinnacleVS9 nahrává (ukládá) na HDD pouze formát AVI anebo umí i volby stahování komprimátů, ale už nahrané videozáznamy MPEG2 je nutno z JVC PD1 nahrávat na HDD přiloženým SW MPEG Capture Utility (viz snímeček ke zvětšení). On sice taky nekamarádí se vším hned - nechce napoprvé například vidět kameru - ale příslušné ovladače jsou vlastně ve Windows-XP už přichystány a je jen potřeba je správně manuálně popostrčit. No a pak už může následovat (skoro) cokoli. Pokusil jsem se s kolegou Pavlem H. vytáhnout pár příkladů z různých módů videí, ale editace digitálních snímků je pro ně poněkud nešastná - například dokáže vymazat právě onu odhalenou a demonstrovanou zoubkovitost předmětů - takže jsem některé příklady ponechal (příliš) veliké. Zase osvětlit formulaci: když frknu statický snímek z videa do editačního SW na fota, zarovná zoubky a je po předvádění. Přiložením PC-myšky vždy čtenář zjistí, o co v případě snímku jde a nápověda (objeví se textík) naznačí pak i datovou velikost případně (ne-)zvětšovaného fota. Klidně se ozvěte všichni, kterým by kamera tak učarovala, že bychom jim mohli ucpat (?) E-mailovou schránku nějakou ukázkou videa v plné datové náloži…

Zmiňme se o dalších výjimečnostech, jež jsou (nejen) podle české příručky více či méně „IN“ a o zajímavých technických údajích, jež tu výše (zatím) nebyly prezentovány. Dodávaný (velký) akumulátor má vydržet až udávaných 3 hodiny 20 minut, což jsem (do jisté míry) i ověřil. Že kamera JVC GR-PD1 nemá až tak excelentní foto-režim, je nasnadě - a že by to po ní ani nikdo nechtěl - jak už i naznačeno výše: maximum je 1.280x960 (viz na konci článku). Teď zde jen připomeňme, že kamera je připravena pro (firemní formulace) DPOF: pro podporu systémů budoucnosti, jako je např. automatický tisk. Vcelku zajímavou funkcí je také navigační čas (NAVIGATION) - zachycený obraz je uložený na paměovou kartu jako náhled po dosažení zvoleného navigačního času: 5/15/30 nebo 60 vteřin. Dalšími peckami videokamery PD1 jsou některé možnosti dálkového ovladače (bez něj vesměs nejsou proveditelné, vyzkoušeno): krokování, přidávání efektů, možnost zvětšení obrazu a kurzorové hledání jako na displeji fotoaparátu (tlačítky ZOOM), a to myslím v přehrávacím režimu…

Mimochodem: datový tok mi přehrávač ukazoval přes 30.000kbps v módu DV a progresivním nahrávání, přes 31tisíc kb/vteřinu při nahrávání akvária a přes 32kbps při další nahrávce vyobrazených slonů na skříni, ale jen něco přes 6.000kbps, když stáhnu totéž jako MPEG. A jak jsem už psal výše: jest tohle opravdu kamera, ze které se nechá přehrávaný obraz (ne každý mód samozřejmě) zvětšit na celý monitor (17" ADi MicroScan s obrazovkou Trinitron) a - pardon žargon - PÁNOVÉ, VONO TO FAKT NEZOUBKUJE! Kdo si dosazoval něco o svítícím výkalu, je pamětníkem Menšíka jako já, že ano (a o zapomenutí na čtenářky to není). Nejvíce je ten rozdíl zřejmý, když je hned za progresivními obrázky natočen kousek běžného AVI-videa (např.) z úplně jiné kamery (a před X dny), do něhož jsem přemazáváním nahrával dnešní zkušební kousky. JE TO FAKT DOBRÝ a JVC nekecá! No a tím se vlastně přiblížilo naznačení nějakého zhodnocení a ukončení prvního povídání po prázdninách. Jenže: co může o takové expresivní krasavici ztepilé vykládat chlap, kterej se s ní mohl pomazlit jen několik půl-dní a fakt nemá zkušeností s milenkou na rozdávání (a že PD1 milenka být může)…?

Pojmu to (alibisticky?) po svém. Máte vyhrazeno přes sto tisíc na zakoupení videokamery? Chcete výjimečnou krásku s největším 1/3“ snímačem v amatérské sféře s 1,18MPx (beru-li jen jeden CCD)? Jste připraveni (pořádně) se poprat s všemožnými zácviky, blbnutím při vlastním zkoumání a šílením při stahování videí v nejrůznějších formátech? Jste nachystáni na opravdu vyspělé pilotní ovládání zajímavé mašinky? Pokud si opravdu nebudete myslet, že by JVC GR-PD1 měla všech 5P, že by např. nejrychleji ostřila (ani náhodou), že by měla závratně rychlý (třebas) start nebo byla výjimečně výjimečnou ve výbavě (takřka) čímkoli, pak je to kamera pro vás. Extravagantní, speciální, chytrá a výkonná; a s několika vymoženostmi, o nichž si dnešní amatérský sortiment může nechat jen zdát. JVC GR-PD1 může být opravdu dobrou volbou. Jako uživatel to tvrdím a jako obchodník vím, že je dost potenciálních kameramanů, pro něž nebude uvedená suma (téměř) žádným vydáním. No a vy ostatní, majitelé všeho běžného uznávaného v podobné velikostní nebo výkonnostní kategorii? Dost bylo voyérství, nakoukli jste tu pod sukně jedné zajímavé krásce a teď zase zpátky ke svým kamero-družkám…

Dovoluji si sem přidat ještě kousek (opsaných) firemních informací JVC. Zatímco pro DV je obraz kódován po snímcích, pro MPEG-2 je kódováno vždy několik snímků současně. Model GR-PD1 využívá skupinu snímků - GOP (Group Of Pictures) - po šesti, uspořádaných do schématu IBBPBB. Z tohoto bychom opět moc chytří nebyli, ale český katalog napovídá dále: "I-snímek" je úplný bez návaznosti na předchozí nebo následující snímky, "P-snímek" je kódován ve vztahu k předchozímu snímku, "B-snímek" je kódován ve vztahu k předchozímu snímku, následujícímu anebo oběma. Já jen, že dnešní svět videokamer není už zdaleka jen o lehce srozumitelných věcech, že ano. A přidávám vysvětlivku, o které ještě nebyla řeč - totiž o délce nahrávky na kazetu v MPEG-formátu: V režimu PS50 a HI-RES nahrává videokamera PD1 60 minut progresivního signálu PAL na běžnou mini-DV kazetu 60´. Stejnou délku záznamu získáme i při nahrávání prokládaného DV signálu formátu PAL. Výhody jsou zřejmé: mini-DV kazety jsou dnes standardem, v porovnání s jinými kazetami používanými v profesionálních systémech běžně prodejné a finančně dostupné a používáním standardního kazetového mechanizmu může model GR-PD1 nabízet i běžné DV nahrávání. To je možné, protože kodér a dekodér systému MPEG-2 na mini-DV, vytvořený společností JVC, spolu s NTT nahrávají progresivní komponentní MPEG2-TS signál PAL do stejných stop, jaké používá formát DV. Tolik firemní citace, myslíte, že by tomu někdo (nejen) v pražském JVC dokonale rozuměl…?

Plně širokoúhlý záběr restaurace Korzár na ulici Minská (1.280x960 a 756kB)

Maximální optický ZOOM PD1 i s evidetní aberací u krajů (1.280x960, 772kB)

Netvrdím, že jsem se při relativně krátkém seznamování nemohl někde mýlit a za případné upozornění předem díky. Současně děkuji, že to čtenář vydržel až sem. Vše spáchal: Petr Jelínek