Úsměvy z naší praxe – epizoda druhá…

1: Na začátku devadesátých let jsem (PJ) téměř denně zapojoval u zákazníka doma nějaký přístroj: TV, Video, Satelit (mám osobní „rekord“ 14 prodaných videorekordérů za jediný den - neděli). Součástí tohoto odborného zapojení a předvedení byl i vcelku dlouhý můj (prodejcův) monolog o obsluze, výhodách a funkcích… V moravské obci Bulhary (Mikulovsko) jsem vysvětloval (cca 1992) velmi pečlivě obsluhu videorekordéru celému „sněmu“ cca 20-ti příbuzných snad 90 minut (zrovna byly „Hody“) až po plánovaný odchod (protože jsem už všechno řekl). „Platič“ celé akce – zjevně hlava rodiny – mi na závěr pečlivé instruktáže položil jednoznačnou a jednoduchou otázku: Tož dobře synku, a gde sa to zapína? Mému zděšení odpomohl tehdy technicky založený vnuk objednavatele…

2: Zhruba v roce 1993 jsem prodal (doma v RD) satelitní komplet zákazníkovi (z Holubic u Brna), který mě dvakrát při placení ubezpečil, že je velmi nadprůměrně technicky zdatný (a nechce montáž), což demonstroval: „si to doma spíchnu sám, dejte mi to hned a se slevou!“. Asi po týdnu jsem byl telefonátem povolán do zmíněné obce, abych uvedl „ten zasranej nefunkční krám do provozu“. Po příjezdu s kamarádem (abych na někoho poučeného mohl ze střechy křičet) na místo jsem zkontroloval funkci SAT-přijímače a pak jsem vylezl ve svých sandálech na střechu po velmi „lagricovém“ dřevěném žebříku (určeném spíše pro holuby) k satelitní parabole. Zjistiv, že zákazník si držák paraboly namontoval „přesně podle návodu“ obráceně (šlo to nastavit dolů od králíkárny po hnojník…) jsem se snažil pana zákazníka vtipně dotázat: „Myslíte, že vaši králíci mají vlastní satelitní vysílač?“ A odpovědí (při „re-montáži“ držáku paraboly) mi bylo, že: „Vše sem namontoval podle plánku a pro Vaše fórky králíky nemám!“…

3: Jednoho říjnového odpoledne roku 2002 zvedá Jirka Ovesný náš firemní telefon (volá mladý muž)… „Dobrý den, chtěl bych koupit digitální videokameru, asi nějakou čtyřčipovou kolem třiceti tisíc…“ Jirka na to: „No, to bude problém, čtyřčipové kamery totiž neexistují! Videokamery jsou buď jednočipové od dvaceti tisíc nebo tříčipové, ale ty jsou cenově od osmdesáti tisíc výš…“ A zákazník: „Aha, tak mně by asi stačila nějaká dvoučipová, co doporučíte?“ Jirka kontruje znovu: „Videokamery jsou buď jedno- nebo tříčipové. Žádné jiné neexistují!“ A mladý (velmi neodbytný) muž na to: „No - a nějaká dvoučipová kamera by se pro mě sehnat nedala?“

4: Na přelomu listopadu a prosince 2002 vchází do obchodu až k pokladně mladá dívka: „Prodejte mně kazetu!“ K dotazu našeho personálu na účel použití přidává dívka: „Do kamery!“ Snažíme se tedy napovědět: „Znáte nahrávací systém vaší videokamery?“ Dívka odtuší: „Pochopitelně barevná!“ Zkoušíme více: „Jaké kazety používá vaše kamera?“ A dívka zase: „Přece říkám, že kazety do kamery!“ A my na to, stále ještě trpělivě: „Znáte alespoň výrobce vaší kamery?“ Dívka uzemňuje: „Jo, je to určitě Japonský a fotr mně k tomu víc neřekl!“ (Nakonec jsme se s mladou dámou domluvili, že má asi Sony, tedy 8mm a v případě neúspěchu donese zakoupenou kazetu nazpět - nedonesla…)

5: Píše se znovu prosinec 2002, největší Vánoční vřava: U nás obsluhovaný zákazník se při vysvětlování funkcí kupované videokamery ptá na takové detaily (zapisujíc si vše pečlivě na papír), jak jsme to ještě nezažili za devět let existence kamenného krámku! Ze všech jeho excelentních perliček vyjměme alespoň tyto: No dobře, tak teď se dívám do toho hledáku, a jaký voko mám teda nechat votevřený? Teda jako to co tam něco vidí, jo…? No dobře a teď se dívám do tý vyklopený vobrazovky - a jaký voko mám teda nechat votevřený teďka? Vobě můžu, říkáte, jo? Tak to je vám teda vopravdová super mašina, fakt že jo…!

6: Předvánoční prodej 2002 v největším kalupu (20.12.): Ano koupím si tuhle digitálku od Canonu MV500i a budu platit kartou! V té chvíli jsme nikdo netušili, že platící zákazník není majitelem platební karty a jeho napodobenina „hieroglifu“ majitele karty nevyvolávala příliš mnoho pochyb o pravosti podpisu… Ano, tak tohleto není až tak vtipná replika naší činnosti, ale na druhé straně: jsme v ohrožení neuznání platby od bankovního systému a v konečném důsledku pak i v pochybách o samotné logice platebních karet (když náhodou nejste jejich pány). Dovedete se vžít do kůže toho „zákazníka“, který si u nás nechal přístroj ještě zhruba 40 min. vysvětlovat? A to s veškerým rizikem natáčení jeho obličeje při předvádění přístroje a zaznamenávání jeho „transakce“ našimi sledovacími kamerami? O dalším vývoji kauzy budeme (rádi?) informovat…

7: Dobrý den, chci se zeptat na nějaké digifoáky a tak, ale nejdřív ze všeho bych prosil použít vaši toaletu! Tak tohle se nám stalo v uplynulém roce 2002 nejméně třikrát (co si pamatujeme), ale náš předvánoční zákazník byl opravdu „tvrdě nucen“ - i přes naši připomínku, že kolem je zrovna dosti otevřených restaurací (bylo po poledni a kolem nás je skutečně několik „občerstvení“)… Zatímco vánoční host byl zjevně pouze „na malé“; naše předchozí „kauzy“ byly jaksi peprnější: naposledy zhruba 2 měsíce před koncem roku jsme takto zkoušeli (téměř marně) větrat z prodejny podobně „výdělečného“ zákazníka (podobná shoda - taky si nic nekoupil, jen si u nás „odložil“)… Ale: vážení a milí perspektivní zákazníci - kdybyste potřebovali opravdu nutně použít naše ekologicky čisté „digi-video-WC“, zastavte se, my vám opravdu velice rádi vyhovíme!!!

8: Tři dny před Štědrým dnem 2002: 21. prosince 2002 u nás koupil zákazník kamerovou kazetu mini-DV. Cca po 5-ti minutách přišel stejný zákazník reklamovat stejnou kazetu se slovy: „Vona ta kazeta je ňáká velká a nende mně tam strčit!“ Kolegyně Blanka vzápětí panu zákazníkovi jednoduše vysvětlila, že si ji nejdříve musí vyjmout z krabičky… Ale potom musela vyjít ven k právě dorazivší várce zboží, aby při vykládání sortimentu předvánoční dodávky firmy Hama mohla zakrýt do přenášených balení brašen a ostatních krabic svůj „hurónský“ smích…

Všechny aspoň trochu pobavené srdečně zdraví:
VIDEOKAMERY CZ


a Petr Jelínek