Speciality historie videokamer? Pohleďte!

Sharp VL-MX98: Jedním z nejzajímavějších počinů celé novodobé historie námi sledovaného oboru analogů byl nepochybně speciální stroj s dvěma CCD-snímači od firmy Sharp. Obchodní sí západně od našich hranic jej nabízela zhruba v letech 1993-95. Jak je vidět zde na všech obrázcích, videokamera má vpředu nad sebou umístěny dva (DVA!!!) objektivy, z nichž horní (větší: označen jako TV ZOOM LENS) má vyšší, 12násobný optický ZOOM, zatímco menší kolega - spodní širokoúhlý objektiv - má 8násobné přiblížení (je označen jako WIDE LENS). Sharp VL-MX98 je analogový stereofonní model systému Video 8mm s poměrně složitým ovládáním, ale o to zajímavější. Naznačme si, jaké jsou jeho největší finesy a proč nás tak zaujal…

Volbou použití obou objektivů „mezi sebou“ a jejich součinností lze dosáhnout přímo při natáčení například efektu „obraz v obraze“ nebo třebas stírání obrazu z jednoho objektivu druhým. V dobovém katalogu firmy Sharp bylo toto použití znázorněno celkovým pohledem na hrací plochu hřiště s ratolestí kameramana prostřednictvím jednoho z objektivů a pro druhý objektiv zůstala pomocí kolébky přiblížení efektní funkce detailu na postavu malého fotbalisty (jak jsem už zmínil, funkcí „PIP“: Picture In Picture). Jednodušeji řečeno byla při přehrávání na TV-obrazovce vyobrazena celá plocha hřiště a v malém okénku, jejž mohl dokonce uživatel posouvat do zvoleného místa v obraze, byl detail např. na obličej malé fotbalové naděje. Funkce objektivů se ale dala i obracet a kromě páčky volby efektů na boku stroje tak mohl kameraman činit i tlačítkem za ovládáním transfokátoru (viz obrázky).

Přístroj má barevný hledáček, velice kompaktní rozměry a na tehdejší poměry zajímavou výbavu včetně režimu nahrávání v rychlosti LP, možnosti použití stmívání (FADER) a přisvícení s funkcí protisvětla (BLC/GAIN-UP) nebo ručního ostření - malá tlačítka pod hledáčkem: F=FAR, N=NEAR. Navíc má i některé nestandardní detaily - např. speciální mechanickou odklápěcí dvoj-krytku obou objektivů (opět viz obrázky). MX98 je celkově dosti složitý, obchodně býval o dost dražší než klasika (zhruba o 30%) a nepochybně i výrobně nákladnější, a proto neměl ani zvl᚝ velký úspěch. Z obrázků je ale patrno, že si jej občas někdo i pořídil: narazil jsem na něj hned ve dvou exemplářích v našem servisu a druhý, demontovaný stroj, jsem vyfotil i uvnitř.

Jasně je zde vidět, že objektivy videokamery mají vlastně proti běžnému stroji s jedním objektivem dvojnásobné množství dílů v čele s motorky ostření, přiblížení a clony. Do jisté míry jde tedy jaksi o dvě kamery v jedné, samozřejmě s jedinou mechanikou kazety. Pamatuji si tento experiment z jednoho speciálního obchodu s elektronikou (byl to tehdy tuším Media-MARKT) v sousedním Rakousku, kde jsem jej měl kdysi možnost chvíli i vyzkoušet a musím nakonec ještě i dodat, že ovládání takové věci chtělo zřejmě hodně cviku a fandovství. Určitě bych přístroj nedoporučoval (tedy ani např. jako možnou ojetinu k zakoupení) nikomu, kdo není příliš šikovný, značně trpělivý a nejraději i technický hračička současně…

HITACHI VM-E25E: jakoby měla firma HITACHI patent na všelijaké „kloubové“ přístroje, ze všech výrobců videokamer jich asi uvedla na trh nejvíce. První z obou zde vyobrazených strojů firmy - VM-E25E - je z modelové řady 1993, má 1/3“ CCD-čip s 320.000 body a stereofonní mikrofony. Už tehdy nabízela firma HITACHI nevídaně velký 16násobný motorový (optický) ZOOM a 64násobek digitálního navíc. Dvoustránkový titulkovací generátor, makro-ostření (a tele-makro), filtr proti vlivu větru, možnost nastavení tří stupňů variací přiblížení nebo tenké dálkové ovládání ve speciální přihrádce dvířek mechaniky kazety jsou dalšími prvky výbavy. Podle obrázků je sice do jisté míry možná i nehezký, ale dnešní téma je přece o zajímavostech a experimentech mezi videokamerami.

Mechanická pojistka na boku přístroje uvolňuje kloub části s hledáčkem a objektivem, čímž se současně odklápí vestavěná krytka objektivu. V tzv. klidové poloze, tj. „placaté“, je krytka zavřena a kamer tvoří plochý tvar, snad kvůli skladnosti. Pootočením objektivové části o 90° proti mechanickému dílu kazety je videokamera pohotová k vlastní práci. Pro představu o logice předchozích řádků jsem všechny tři polohy zepředu i vyfotil, aby bylo mimochodem dobře patrné zaklápění mechanické krytky. Jak je vidno z předního pohledu na přístroj, kameramanova ruka drží zvláštně vyhlížející stroj za objektiv a díl s mechanikou kazety přitom jaksi visí vlevo dolů (z pohledu obsluhy). Na celkovém pohledu z boku přístroje je pak vidět posuvné tlačítko OPERATE, které je hlavním vypínačem kamery. Volbu režimu přehrávání/nahrávání provádí obsluha přesuvnou páčkou CAM/VTR, která je v klidové poloze zcela skryta.

OLYMPUS VX-82: je (pokud si dobře pamatuji) vlastně docela shodným modelem s někdejšími produkty firem FISHER anebo také SANYO. Extrémně placatý tvar osmičkové stereofonní videokamery pochází zhruba z let 1993-95 a do jisté míry se podobá svým uspořádáním jinak krásným a velice vybaveným přístrojům (dnes už) legendární firmy oboru: Akai. Přístroj analogového systému Video 8mm vč. stereofonního zvuku se zcela vymyká „běžnému“ standardu a drží se opravdu úplně jinak, než by napovídala pomyslná pravidla o rovnováze a těžišti: obrázky napoví. Hlavní vypínač je ale poněkud klasičtější: přesuvná páčka se třemi režimy (CAMERA - OFF - PLAYER) je vidět na zvětšeném obrázku hned vedle povysunutého těla hledáčku…

Vedle ovládání titulkovacího generátoru a nabídky (TITLE - MENU - SET) je pozoruhodný detail, jenž byl užit i v sortimentu Sony: čidlo dálkového ovládání se dá zaklapnout do těla přístroje a pro potřebu použití ovladače se na něj zatlačí a váleček čidla se vysune vzhůru (asi 1,5 cm). Celá mechanika je řešena jaksi naležato a to ji z dostupných pramenů činilo oproti klasickým mírně poddimenzovanou. Podobné řešení a většinou s podobně mírně poruchovější mechanikou (při větším trápení) se ale provádělo i svisle - ve velmi tenkých kamerách Canon UC10/15/16 a dalších strojích relativně nedávné historie. Za zmínku k tomuto modelu stojí ještě ovládání nahrávání tlačítkem, jež je umístěno před kolébkou transfokátoru (W-T). Za touto kolébkou se nachází ještě „hledací“ funkce rychlého střihu: SCENE SEARCH. Podobně jako u moderních kamer slouží tato vymoženost pro rychlé dohledání požadované scény v režimu nahrávání. Jinými slovy je na přístroji proto, aby se kameraman nemusel obtěžovat např. při dílčím pokažení záběru přepínat stroj do přehrávání a hledat. Jen prostě přeruší nahrávání, vrátí scénu do požadovaného místa a pokračuje. Ovládací tlačítka přehrávání záznamu se pak nacházejí v úkrytu pod miniaturními dvířky mezi hledáčkem a „střihovým hledáním“.

HITACHI VM-C1: je čtvrtým dnes popisovaným experimentem a malá zmínka o něm byla již náplní jedné z aktualit před více než dvěma roky. Můj odhad roku výroby této zajímavosti je někam okolo 1990/91, kdy ještě firma HITACHI produkovala systém široké kompaktní pásky (VHS-C). Jak je vidět z obou obrázků, tělo videokamery i s hledáčkem je tentokrát otočné jen proti přednímu dílu objektivu s ovládací částí obsluhujícího kameramana, a to o 90°. Na předním dílu je také kolébka přibližování včetně ručního ovládání páčkou a zřejmě i ručním řízením ostření. Mikrofon je umístěn vpravo vedle objektivu spolu s čidlem pro automatické ostření. Další zvláštností je také uložení akumulátoru - pod zápěstním řemínkem uživatele. Přístroj funguje jako videokamera v poloze vyklopené přední části a naopak jako přehrávač pořízených záběrů po sklopení „do lajny“.

Protože jsem fotografie pořizoval před zmíněnými více než dvěmi léty, nemohu bohužel napravit relativní nekvalitu, ale snad je patrno, jaký je vlastně tvar těla C1čky a jakou má tato strojovna zhruba výbavu. Kromě zatmívačky (FADE) a možnosti ručního ostření (FOCUS) je zde i základní informace o datu a hodinách (DATE a DISPLAY) a podle posuvné páčky TAPE SPEED soudím i na možnost dvojí rychlosti nahrávání. Páčkou UNLOCK je zřejmě uvolňován tubus hledáčku pro povytažení. Zatímco od předchozího experimentu značky máme na firmě dobový prospekt, u tohoto ještě staršího přístroje jiného nahrávacího systému nejsou technická data dostupná…

Placaté, otočné, extrémní a většinou dosti zvláštní… Mnohem více modelů lze ale nalézt mezi nadšenci celého světa. Rádi občas pro své čtenáře něco najdeme a podělíme se. Zdá se nám to totiž zajímavé skoro tak, jako jsou nepochybně interesantní třebas v úvodu zmíněné historické automobily, parní lokomotivy, průkopnické motocykly anebo letadla z éry známého Luise B. Vám snad toto téma připadlo fádní? Pak se mějte na pozoru před příštím pokračováním, už jej mám „v peru“…

Nejen tohle téma stvořil s láskou k současnosti i historii videokamer: Petr Jelínek