Něco pro pamětníky: Panasonic M40

Prodávající zákazník této komisní kamery (náš dobrý známý) se o ni zjevně staral velmi dobře a pečlivě, protože přístroj je jako nový, plně funkční a nemá ani jeden „mrtvý bod“ na CCD-snímači. Pro praktické zopakování (vložil opět Petr Jelínek) je tu návod ke zjištění takových nefunkčních pixel (bodů): zapnuté videokameře - propojené AV-kabelem do televizoru - zakryjete objektiv (většinou stačí dlaní) a počkáte pro jistotu nejlépe zhruba třicet vteřin. To bývá většinou dostatečná doba k „ohřevu“ CCD (ten je tady mimochodem 1/3“ velký a má 320.000 bodů) a objevení se malých svítících teček, jež představují právě zmíněné mrtvé - a tedy velmi nežádoucí - body snímacího čipu…

Ohromný STROJ (tahle veliká mašinka opravdu snese spíše tohle označení) má dosti impozantní rozměry (130 x 245 x 460 mm) i hmotnost (srovnejte to s „modernou“: 2,6 kg bez AKU!). Uvedené míry a velká hmota mají ale samozřejmě i své výhody: celé tělo je neseno ramenem kameramana, takže v zásadě opravdu nepotřebuje obrazový stabilizátor (a každopádně jej žádný ve výbavě ani nemá…). Způsob používání tedy zajišuje nejen dobrou stabilitu takové mašiny, ale také jej vlastně předurčuje k používání pro slavnostní akce na zakázku, mnohem spíše než například na záznamy z letní dovolené (PJ: i když - i tohle se vídávalo v přímořských letoviscích).

Objektiv má zabudovánu poměrně velkou optiku s vcelku solidní světelností 1,4 a rozsahem transfokátoru 5-40mmm - to znamená 8x optický ZOOM. Průměr závitu pro filtr je 49mm, ale vlastní kroužek je ukryt za velkou kuželovitou sluneční clonou. Videokamera se díky své optice chová velice slušně i za špatných světelných podmínek (vzhledem k datu výroby…). Okolo objektivu má M40ka prstenec ručního ostření. Zaostřit se u této videokamery dá velice snadno také díky poměrně velkému čB hledáčku a dobré citlivosti zmíněného kruhu FOCUS-manuálu. Další výhodou je externí mikrofon s molitanovým filtrem proti větru, jenž nesnímá zvuky motorů kamery a hlavně z velké části odstraňuje nežádoucí burácení větru.

Externí světlo s příkonem 10W (na obrázcích je nasazeno v pohotovostní poloze) se ke kamerám zřejmě dodávalo jako volitelné příslušenství a prodávající jej přidal jako bonus. Je napájeno ze stejného akumulátoru (mimochodem: žádný Ni-Cd nebo Ni-MH, ale olovo a napětí 12V!) jako samotný stroj a dá se zapnout buď plně automaticky - samo se zapne či vypne podle okolních (pod 20luxů…) světelných podmínek - nebo trvale vypínačem (ručně). Při horších světelných podmínkách se dá zapnout i speciální režim digitálního přisvětlení obrazu, při němž je uměle přidán jas a zpomalena rychlost závěrky. Tím se logicky využije maximum světla vstupujícího do objektivové části.

Výbava tohoto dobového přístroje je poměrně solidní: kromě udaných parametrů optiky má i makro (cca od 2cm) a udávané minimální osvětlení pro režim GAIN-UP je 1 lux. K dispozici je také vestavený titulkovač, zobrazující se časové údaje, intervalové natáčení, digitální efekty (prolínačka, stíračka, stroboskop) a „jakoby inteligentní“ botička (protože na kontakty zmíněného světla). Prodávající ponechává ke stroji navíc 1 akumulátor (dohromady tedy dva), nabíječku s adaptérem (100-220V), český návod a také docela velikou brašnu (kam jinak s takovou věcí, že ano).
Ani komisní cena krásné ojetiny není nikterak závratná - "visí" už několik dní zde v levém sloupci na titulní straně tohoto WEBu (rubrika Inzerce)...

Popisovaná videokamera si spolu s předchůdci (např. NV-M10) i nástupcem (NV-M50) v barvách značky Panasonic a zejména s „kolegy“ vyššího rozlišení systému S-VHS (tedy NV-MS4 a NV-MS5) vydobyla dobré jméno na trhu. Zásadní výhoda takové kamery byla totiž logicky v možnosti odevzdání natočeného videa ihned po natočení akce (svatba, křtiny, oslava) a eventuální možnost přehrávání originální nahrávky v domácím videorekordéru VHS. Připomeňme ještě, že posledními stroji na velké kazety byly zmíněné kamery Panasonic NV-M50 a NV-MS5, jejichž katalogová nabídka skončila zcela v roce 2000. Od té doby se na středoevropském trhu žádné modely plného formátu nenabízejí…

Poznámka na závěr (PJ): Na internetových adresách, jež většinou tvoří i tzv. virtuální obchody, se dá dohledat stále několik modelů videokamer tohoto plného formátu VHS. Jsou buď označeny logem se značkou Hitachi anebo dokonce i RCA, přičemž u druhé jmenované firmy se domnívám, že za jejich ostatním sortimentem stojí Thomson. Protože jsem názoru, že je to zajímavé, přikládám zde nejen obrázek takové videokamery, ale nabízím k nakouknutí i Internetovou adresu, kde se dá vyhledat hned několik modelů zmíněných značek (vlevo jsou tam seřazeny ke kliknutí). Máme také nachystáno několik dalších článečků, jež nakouknou do "novodobé historie" našeho oboru…

Snad i zajímavou aktualitu o jednom elegantním dinosaurovi sestavili:

Petr Jelínek a Jiří Ovesný