Královna LCD-daktylů: Sony DCR-PC330

JE TAM! „Pitomej daktyl-LCD“ - chtělo se vyslovit hned po ohledání tohoto krásného stroje! Jenže tady má jaksi úplně jinou úroveň: a začínal bych (kdyby byl vždy takovým) jej tu už skoro obhajovat… Proč „jinou úroveň“, to se budu snažit naznačit v následujících řádcích. On je takový nádherný přístroj za doporučenou MOC - v prosinci 2003 - 54.990,- Kč (!) fakticky asi velmi složitě odsouzeníhodným jen na základě nějakého číhokoli „subjektivně blbého“ pocitu z ovládání! Bude tady vždycky (nejméně) dvojí náhled na věc: příznivci versus odpůrci dotykového LCD anebo (chcete-li) příznivci versus odpůrci samotné značky Sony a její momentální vizitky posledních několika roků (anebo spíše měsíců) činnosti v našem oboru "maloobchodních" videokamer…

Na začátku tohoto popisu se vykašleme (pro jistotu) na peníze! Za tuhle MOC nelze pořídit nic „obyčejnýho“ - to tedy určitě ne! Pustím se do amatérského zkoumání 330tky v klidu a v rámci určení našeho WEB-u - jsme přece „komerčně naučné stránky bez jediného banneru“ - jej představím tak, abych se skalních zastánců Sony co nejméně dotkl (ono není čím). Kdybych se o ten daktyl-LCD přece jen „otřel“, tak pardon. Tohle je opravdu krásná mašinka! Už jen to antracitově černé tělo: kromě miniatury od JVC (DVP7) jsem takhle vybarvenou kameru už dlouho mezi „maloobchodním“ zbožím neviděl. Poněkud větší a tedy jaksi přerostlejší dlaňový stroj oproti zbytku PC-sortimentu značky, ale hlavně proti opravdu malým konkurentkám např. od firmy Canon je technicky i výkonově PC330 zcela jistě hodně „IN“…

Technická data a extra-výbava PC330

Snímací prvek CCD s úhlopříčkou 1/3“ (!) má udáváno brutto celkem 3,310.000 pixel a to by mohlo vedle - u kamery nevídaného - excelentního fotografického režimu (udávány série až 32 fotek a volba rozlišení 2016x1512 nebo 640x480) zajišovat i dost nadstandardní (tj. vyšší) rezervu k činnosti elektronického stabilizátoru obrazu. Objektiv s logem Carl-Zeiss (mám tu znovu připomínat, že je to údajně sklo Canon?) nabízí 10násobný optický (5,1-51mm) a 120násobný digitální transfokátor, srovnání pro foto 35mm je 45-450mm, udávaná světelnost 1:1,8-2,1. Závit objektivu je poněkud větší k této dlaňové kategorii - 37mm - a i to by mohlo podpořit tvrzení výrobce, že kamera má velmi nízký šum za zhoršených světelných podmínek díky využití velkého počtu pixelů CCD snímače (citace z WEB-u Sony). Udávaná maximální citlivost pro záznam v šeru je od 7 luxů (mimo noční režim, ten má „0“). Uspořádání kontaktů akumulátoru pasuje pro většinu modelů producenta: typ Sony NP-FM…

Oba zobrazovače jsou barevné: zatímco výklopný (a dotykový) LCD-panel má standardní úhlopříčku 2,5“ a nadstandardní počet bodů 211.200, pro hledáček pak nalezne zvídavý čtenář údaj o úhlopříčce 0,44“ (1,12cm), ale pro počet 113.500 bodů ZDE a naopak s počtem 180.000 bodů TADY. Správný údaj je nejspíše ten vyšší a já jej zkoušel dohledat i na některých hodně vzdálených serverech Sony, například i na TOMTO (ten jejich VISUAL KATALOG v „pdf“ je super, ale má to skoro 12MB). On totiž počet bodů na tom přístroji poznat fakticky okem není. Hledáček lze jinak povytáhnout dozadu asi o 2cm a jeho okulár mi připadá pohodlný, ale pro nadočnicový oblouk trochu malý: netvoří totiž jakousi typickou mušli do jakéhokoli tvaru podobného trychtýři - spíše je to jako obrácený lavór. A když už rozjímání nad zobrazovači, dodejme, že samozřejmostí je korekce dioptrického stavu oka uživatele na spodní straně tubusu hledáčku…

Vyjmenování technických dat doplňme metrickými náležitostmi a uzavřeme představování. Rozměry 51x104x97 mm a hmotností 540 gramů (bez AKU a kazety) potvrzuje mašinka mou zmínku o poněkud větší dlaňovce (mírně přerostlé) - tedy nejspíše nejpodobnější konkurentce takové Canon MVX2i, jenž ale nabízí „jen“ 1,33MPx a v současnosti je vyprodávána. Z obrázků je snad patrné i naznačení krásy Sony PC330 - tohoto digi-foto-elegána. Nakládání kazety mini DV je realizováno (dnes nejobvykleji) zespodu, mechanika pak vyhlíží velice kovově a pracuje tam i zpět zcela běžně rychle. Přední přípojné zdířky - napájení, USB a Fire-Wire (IEEE1394: u Sony jako i.LINK) - jsou pod lícujícím elegantním víčkem a ostatní zdířky jsou také umělecky skryty: na pravém boku - dost speciální AV, LANC, sluchátka a externí mikrofon. Oba výstupy kamery - analogový i digitální - jsou samozřejmě průchozí ven i dovnitř včetně převodníku, jak to už dnes je u většiny modelů (mimo základních strojů spotřební kategorie) zvykem. Přístroj má ještě několik přednastavených (bez češtiny, pochopitelně) a taky dva „písmenkové“ titulkovače, volbu rychlosti SP-LP a další funkce…

Ovládání: působivé animace nabídky!

Naprosto jinak, než tomu bylo dosud u běžných daktyl-modelů značky jsou nabízeny jednotlivé položky nabídky. Pokud čtenář promine tu kvalitu, zkusil jsem pořídit drobnou ukázku nejen vyobrazení, ale i zmíněné animace LCD-panelu. Prostě nás napadají čím dál větší blbiny ke zkrášlení (?) článků a za to musí naše firma paradoxně (!) platit: čtenářským stahováním obrázků a dalších dat totiž překračujeme všechny běžné limity pro WEB a za nadpočetné počty přístupů pak správce serveru fakturuje penízky. Ale za firmu chci dodat, že jsem tomu rád: obrovské počty návštěvníků jsou dobrou reklamou a v konečném důsledku naší firmě pravděpodobně i pomáhají v nasycení hladových krků (tržbě). Ano - vzdálil jsem se od tématu, tak rychle zpět: mám z odmítané novoty (dotykový LCD) už podruhé dobrý dojem! Proč píšu „už podruhé“? V právě chystaném popisu dalšího z vyspělých přístrojů Sony TRV940 je totiž uživateli k dispozici možnost volby ovládání (klasicky-dotykově) a navíc i výrazně větší samotný LCD-panel (3,5“)…

Už po zapnutí mašinky „odlétá kamsi v dál“ buď symbol kazety, karty (Memory Stick: MS) nebo filmu - podle toho, jaká z hlavních funkcí kamery byla právě zvolena. Po vypnutí v kterékoli funkci se kamera zapíná znovu v režimu nahrávání na pásku (tohle nevím, zda bych nenavrhl jinak). Dá se klidně říci, že to i trochu kameramana zdržuje. Polopatisticky jen na vysvětlenou: mám na mysli nemožnost vstupní (zapínací) volby palcem: a HNED. Hlavní vypínač kamery je se stisknutým aretačním tlačítkem pohyblivý směrem dolů: volby režimů se provádí dvoumilimetrovým posunutím už bez aretačního „čudlíku“. Současně s indikací MEMORY pak automaticky svítí oranžová kontrolka blesku, jenž se vyklopí po namáčknutí foto-režimu. Tlačítko PHOTO (spouš) je určeno ukazováčku a nachází se hned za ovladačem ZOOM-u. Samotný LCD-panel má všechny rozhodující ikony výrazně větší, než tomu je například u takových TRV14 až TRV33 a nejspíše by šly ovládat i bez výrazných konečků nehtů, jaké jsem měl v den testování například já. Jen ale - jak jsem psal už v prvním větším kritizování daktyl-LCD - tím mým „systémem nehty“ si kameraman asi vůbec nejméně zaneřádí citlivou plochu panelu (tj. LCD-display)…

Požehnaně funkcí! Nebudu sice trápit čtenáře jejich úplným vyjmenováváním, ale nabídka je fakticky mimořádná. Anebo se mi to alespoň zdá - s těmi animacemi. Pro nastavování kamery je její CAM-symbol, pro editování zase miniaturní nůžky stříhají do filmového pásu, datum a čas má symbol hodin otáčejících se kolem zeměkoule, obrazové efekty symbolizuje tužka na filmu atd. Po vstoupení do podnabídky se šipky nahoru-dolů přesunou z levého okraje LCD ke středu a podobně se listuje i zde: vpravo dole je pak vidět potvrzovací ikonka OK a vpravo nahoře úplný výstup z nabídky (velký křížek). Zpět z dílčí podnabídky se pak uživatel dostane zahnutou šipkou, jež vyhlíží jako dopravní značka „zákaz otáčení naležato“: ten je ale pro některé producenty a jejich nabídku ovládání znakem obvyklým. Kromě popsaného hlavního ovládání - dotykovým LCD-panelem - je na kameře velice málo „hejblátek“: za spouští foto-režimu na pravém boku je ještě přepínač nočních režimů a pak dvě stříbrná mini-tlačítka protisvětla (BACK LIGHT) a volby aktivace prstence manuálního ostření (FOCUS), jež po zmačknutí mimochodem umí změřit vzdálenost od objektu a napsat ji na LCD (v metrech). Mimo tyto prvky jsou ještě další pod panelem: vypínač LCD (ON/OFF) a tlačítko pro zobrazení (nebo nezobrazení) údajů na LCD.

Držení přístroje: stále je co se (od konkurence) učit…

Ani u tohoto velmi vyspělého modelu si vývojáři firmy Sony neodpustili jakýsi otočný „bazmek“ (klikněte na obrázek zde vpravo), i když už s podstatně méně rušivým tvarem oproti třeba nižším modelům řady PC. Stále se tedy veliký Sony může učit od svých kolegů! Kdo je trochu zasvěcen do oboru dlaňových strojů, ví o čem mluvím - vždy například takový Canon to vyřešil u svých přerostlých modelů MVX2i nebo i u nejmenších MV5/MV6 naprosto elegantně. Ale i tak uznávám, že proti takovým extempore, jakými trpí dlaňové JVC, je tohle docela v pohodě. Po provlečení pravičky sedne ukazováček přirozeně na kolébku ZOOM-u, palec má na starosti hlavní vypínač s voličem funkcí a taky samozřejmě spouš vlastního nahrávání videa. Jen tomu nedávnému tvrzení, že dotykové LCD-ovládání zvyšuje stabilitu kamery v ruce, bych si dovolil oponovat: naopak je to (více či méně) nutný tlak na vyklopenou páku panelu a s tím současně i rizika pohybu stroje. Ale už fakt nebudu válčit - tenhle daktyl je zajímavý a kdyby měl volbu i běžného ovládání - jako u již zmíněné TRV940 - byl by vyhovující snad pro všechny (hlavně kvůli této možné volbě a s touto volbou k dispozici)…

Vzhled tohohle kombinovaného přístroje je líbivým i důstojně působícím současně. Tedy alespoň pro fanouška našeho oboru, k jakým se s dovolením počítám i já. černá barva je sice do jisté míry poněkud neobvyklá, ale asi nakonec možná „vo tom to je“. Ruční ostření - prstencem na objektivu - má docela velký průměr a od výrobce by asi nebyla úplná pitomost, kdyby jej (samozřejmě závit objektivu) doplnil ještě sluneční clonou. Pro moje chápání praktičnosti by se tak oddělilo toto ovládání ostření od případného zasahování prstů ostřící levičky do úhlu záběru objektivu. Jaksi mi to tedy připadá bez té (kuželovité?) clony jako poněkud nedoděláno, ale stejně jí to, krásně vybavené holce, sluší. Já bych ji určitě v soutěži Miss zvolil alespoň do užšího finále. A možná by to vlastně ani nebyl tak špatný nápad - taková soutěž o nejhezčí videokameru našeho trhu, že ano… Jinak se ještě zmiňme o tzv. inteligentní (tj. s kontakty) botičce příslušenství, jež je bezprostředně nad hledáčkem kamery.

Změřitelná a zobrazitelná zjištění?

Naše skoro už klasické změření ručního přeostření z makro-fokusu do prostoru vykazovalo opakovaně úzké rozmezí kolem (necelých) dvou vteřin, což je sice poněkud lepší proti dalším modelům značky, ale stále dosti pozadu proti některým mnohem levnějším konkurentkám od jiných producentů. Fotografování s udávanou maximální sérií až 32 fotek má (pouze) dvě volby - maximum nebo NIC (pardon VGA), což se možná také dalo odstupňovat jinak - a proti některým konkurenčním modelům firem Canon nebo JVC je to méně možností, ale za výrazný zápor bych to asi ani nepovažoval. Na MS-kartu se dají samozřejmě ukládat také komprimované videoklipy: s volitelným rozlišením 320x240 nebo 160x112. Jedno z obou rozlišení (tipněte si, které) je ostatně použito i jako klipy v tomto článku, ale samozřejmě z jiné kamery a jen pro ukázku animace…

Noční natáčení je zase (klasicky u Sony) šedozelené a má nejen omezený dosah co do dálky, ale samozřejmě i co se týká úhlu přisvětleného záběru. Jinak má tahle strojovna také nastavení ostrosti a například i intervalové nahrávání. A - mimochodem - je to zřejmě zatím jediná ze všech videokamer, ke které dává výrobce do základní sady (dokonce) kapacitu MS-karty 16MB. Ono se nakonec vlastně při dnešních datových velikostech digi-fotografií - při vyšším z obou rozlišení - není co divit. Něco se závěrem tohohle předvánočního popisu vyspělé krasavice? Šperk pro fajnšmekry! Anebo - chcete-li - Žádná levná holka! Ale pokud se rozhodl movitý uživatel mít „dva přístroje v jednom“ a nebude o tom příliš přemýšlet, je to (pro někoho) naprosto „IN“. Jen se u takových specialit nesmí potenciální kupec pokoušet sečítat hodnotu kamery (neboli videa) a k tomu fotoaparátu - přístrojů jaksi uvnitř obsažených - to by asi nebylo ani úplně košer…

Úplně na začátku jsem zmiňoval „hokuspokus“ od firmy Samsung: VP-D5000. Jeho vyobrazení (klikněte si) jsem sice použil stejné, jako už bylo na našem WEB-u zveřejněno v září, ale naznačme zde několik technických detailů navíc: před menším (rozlišením) z obou snímačů - 1/6“ s 0,8MPx - je objektiv videokamery s 10násobným optickým (a 800násobným digitálním) přiblížením, před snímačem pro foto-režim - 1/8“ a 4,13MPx - je pak nabídnut 3násobný optický a 6násobný digitální ZOOM. Zatímco kamerový díl je klasické mini DV, tak foto-část má schopnost DF s rozlišením až 2272x1704 bodů. Barevný hledáček je doplněn nestandardním LCD-panelem s úhlopříčkou 2“, kamera umí také klipy MPEG4, celá ta věc má rozměry 140x81,5x96mm (nejvýraznější je proti PC330 obrovský nárůst šířky) a hmotnost slušných 650 gramů, použité paměové médium jsou Memory-Stick od Sony atd. atd. Chtěl jsem jen informovat o jediném (pomyslném) pokořiteli dnes popisované „Královny daktylů“ - jen se asi shodnu s čtenáři, že praktičnost PC330ky se bude jevit v terénu podstatně jinak (lépe!). Přímou konkurencí bude pro 330ku dnes mnohem spíše takový Canon MVX10i, ale to už jsme taky jinde…

Tož tak. Přestože máme docela co dělat, snažíme se udržet naši aktuálnost na stanovené úrovni. Pokud budou ale někde chyby, omluvte prosím při Vánočním ruchu naši nedokonalost…

Díky: Petr Jelínek