JVC GZ-MG575: První "Foákovskej Hadr"

Ještě odstavec Správce PJ. U zrodu Hard-Disků v útrobách kamer byl dnes představovaný Victor. A i když se hned v následující sezóně přidal úřadující Boss vývoje Sony, prvenství už zůstane firmě JVC zachováno. V právě skončeném kalendářním roce jsou tu i další konkurenti: Panasonic (duo s SD-rozlišením H20/H250) a Canon (dobře osazená HG10ka s AVCHD). Dnes se ale na náš obor mrkneme z pohledu rozlišení snímačů, Pětimego z titulku to vyžaduje. Digitální éra home-kamer začíná (v textu článku dole) v r. 1995; a čtvrtpalcové pásce dlouho sekundují čipy s počty pixel do 1 milionu. V roce 1999 přichází první megapixel Sony PC100, jemuž záhy přibývají kolegyně se stejnou sumou bodů TRV20 a PC107, aby se v roce 2001 přidalo dokonce 1,55MPx v podobě Sony TRV30; a takřka současně i konkurenční Canon MVX1/i s poněkud jinou sumou bodíků 1,33MPx, využívanou následně i JVC. Prvními dvoumegapixely byly kupodivu strojky experimentálního MicroMV, ale následující sezóna přináší kolegyňky ze stejné stáje TRV75/TRV85 a pak i vyspělé konkurentky MVX10i/MVX3i, z nichž druhý zmíněný byl nejdéle prodávaným jednočipem v novodobé éře digi-kamer. Zrychlující se tempo vývoje přináší postupně třímegapixely v tělech PC330/350 (i DVD-typů Sony) a čtyř- i pěti- mega Foto-Bosse na mini-DV pásky i DVD-kotouče. Pětimegouš s pevným diskem je tu ale prvně, dejme tedy už slovo Janovi a jeho pomyslnému románu Honzíkova hadrová cesta, do toho (:-D)…

Když jsem na jaře 07 nastoupil do firmy Videokamery CZ a začal se následně podílet i na tvorbě stejnojmenných stránek (+ dalších 10ti WWW-domén včetně slovenských jako tzv. aliasů - pozn. PJ), dostal jsem tehdy jako jeden z prvních úkolů pokusit se o vlastní recenzi na harddisková dvojčata od japonského Victora - MG255+275. Teď, po třičtvrtě roku praxe a získání mnoha cenných zkušeností, se ke kamerám s označením Everio opět vracím. Můj zrak ale tentokrát pomyslně spočine na nejsilnějším a také nejvybavenějším modelu SD-čkové řady na letošní sezónu, MG575. Tato ambiciózní kamera (zřejmě) nahrazující loňský vcelku úspěšný hardiskový top-model MG505 (s technologií 3CCD) se se svými početnými 5,37megapixely a úhlopříčkou snímacího čipu 1/2,5" řadí mezi videokamery s nejvyšším rozlišením čipu (Pozn. PJ: neplést si v žádném případě rozlišení videozáznamu s počtem bodů na snímači kamery :-D), což však na výsledném obraze není zdaleka nějak zásadněji vidno. Ale o tom později…

Vrhněme se ze začátku na srovnání parametrů loňské 505ky s letošní 575kou. Co do velikosti a hmoty je s rozměry (Š×V×D) 74 × 72 × 118 mm a váhou 425 g (bez akumulátoru) letošní model proti Pětsetpětce o kousek větší a těžší. Výrazné změny doznala snímací část: zmíněná tříčipová technologie zde byla nahrazena jedním výrazně větším. Také objektiv trošku poporostl na závitu pro optické doplňky, z průměru 37 mm až na v současné době úctyhodných 46 mm. Klesla ale naopak světelnost, ta z běžných 1,8 na trošku podprůměrných 3,5. Co zůstalo zachováno, je ZOOM: ten dosahuje hodnot 10násobku v optickém přiblížení a až 300násobku v digitálním zvětšení. 505ka však měla trošku širší záběr (3,2-32mm), kdežto u 575ky se udává rozsah ohnisek 6,3-63 mm. Přepočet na kinofilm výrobce bohužel nikde neuvádí, ale to už je u JVC obyčej, o němž jsme na stránkách psali vícekrát. Pro úplnost ještě zmiňme - u JVC prakticky tradiční - elektronickou stabilizaci, jejíž účinek prozkoumáme v průběhu recenze…

Vybavení MG575 je s ohledem na běžné harddiskovky nadprůměrné. LED dioda k přisvícení záznamu a blesk nemohou chybět. Oproti svým konkurentkám však nabízí také běžnou patici pro umístění externího příslušenství a v neposlední řadě i běžnou mikrofonní zdířku, což je u diskovek se standardním rozlišením už úplná rarita. Tak trošku od fotoaparátů asi okoukalo JVC otočný ovladač režimů, který dovoluje uživateli nastavit automatický, manuální, příp. některý ze scénických režimů a také klasické režimy priority clony a (češtinářštěji) upřednostnění závěrky. Opravdovou zajímavostí u spotřební kamery se tu stala přítomnost ND filtru sloužícího k redukci světla pronikajícího do objektivu. Jinak na těle nechybí žádný z běžných ovládacích prvků a konektorů. Transfokátor, spouš fotoaparátu i hlavní vypínač zaujímají svá tradiční postavení a i ostatní tlačítka jsou rozmístěna stejně jako u dříve recenzovaných Everií. Ve spodní části přístroje je ještě slot na SD karty a obdélníkový konektor pro dokovací stanici…

Dokovací staničku si rozeberme podle obrázku. Vzhledem k tomu, že ji mají v základní sadě (tedy mimo MG130) všechny současné SD-diskovky JVC, nemůže samozřejmě chybět ani u této vyspělé brunetky MG575. Nabídku konektorů figurujících na těle - tvořící analogový AV výstup, USB rozhraní, zmíněnou mikrofonní zdířku vpředu pod objektivem a napájecí (plus nabíjecí) vstup síového adaptéru - rozšiřuje ještě o S-video výstup a Fire-Wire, sloužící např. ke spojení s DVD rekordérem. V příslušenství dodávaném s kamerou v pořizovací sadě je mj. síový adaptér, základní baterie BN-VF808U (tj. nikoli kapacitně větší verze VF815 jako u kolegyň HD3 a HD7), AV kabel, USB kabel, dálkové ovládání a CD se softwarem pro střih videa. A vzhledem k poměrně častým dotazům do naší @-schránky si "střihněme" i přehled (často hned s kamerou) dokupovaných AKU: jsou již tradičně ve třech kapacitách BN-VF808, VF815 a VF823 (čísla za řadou patic jsou stovky mAh) s dovětkem, že dodávaný vydrží asi hodinu práce přístroje…

I vzhledově působí kamera velmi sympaticky. Elegantní černá barva doplněná velkým stříbrným nápisem shora 5 MEGA PIXELS dodává přístroji na vážnosti. I držení kamery je vcelku solidní, přístroj padne i do menších rukou. Určitě je škoda, že se JVC alespoň nepokusilo o umístění hledáčku na nejvyšší model řady Everio se standardním rozlišením. Uživatel se tak musí spokojit s širokoúhlým LCD panelem o úhlopříčce 2,7 palce. V útrobách přístroje se skrývá 40 GB harddisk, který pojme podle komprese od 9 hodin v nejvyšším tzv. Extra jemném režimu až po 50 hodin v Úsporném režimu. Stejně jako předchozí modely Everio - a oproti konkurenčním značkám - umí MG575 nahrávat video i přímo na vloženou SD kartu, což může mít výhodu v "extremních" podmínkách, kdy by mohly nadměrné otřesy zablokovat harddisk. To samé bude platit i pro ukládání statických snímků (neboli digi-fotografií): příslušné záznamové médium se pak pouze vybere v menu, přičemž oddělení fotek od videa bude asi pro uživatele častou volbou, respektive prvním z logických použití…

Nabídka MENU je opět modrá a rozdělena do čtyř záložek. V první z nich VIDEO kromě běžných nastavení kvality záznamu, stabilizátoru obrazu, ZOOM-u a podobně přibyla oproti nižším modelům ještě volba úrovně externího mikrofonu. Tato funkce zobrazí po připojení vnějšího mikrofonu vstupní úroveň jeho stopy. Oddíl STATICKÝ SNÍMEK nenabízí žádnou zvláštní funkci: nachází se tu kvalita a rozlišení snímku, citlivost, nastavení sériového snímání a volba média. OBECNÁ nabídka obsahuje nastavení jasu displeje a nechybí tu ochrana proti nárazu (možnost vypnutí např. při skydivingu, parašutismu atd.), vypnutí zvuků indikace, nastavení jazyka (čeština je u videokamer JVC samozřejmostí už 2 roky) a proti předchozím modelům nová funkce barevného režimu. Zde má uživatel možnost volit mezi živějšími a přirozenými barvami obrazu při záznamu. Záložka MEDIA skrývá jakési čištění, příp. formátování harddisku nebo SD karty a mj. i vynulování číselné řady všech pořizovaných videoklipů a fotek…

A teď přejděme k možná nejzajímavější části celé recenze a tím budou praktické zkušenosti. Jak jsem již psal, kamera padne dobře do ruky (subjektivní a můj pocit člověka s poměrně dlouhými prsty :-D), ovládání je velmi intuitivní a snadno pochopitelné. Na první zkoušky videokamera velice solidně zvládá vše v automatu - pokud člověk nezapomene jako já na zapnutý ND filtr a diví se proč je obraz tak tmavý v šeru - a dokáže taktéž velmi solidně vyvažovat expozici i bílou barvu. Nastavení manuálních funkcí je hlavně díky otočnému ovladači velmi pohotové a díky tomu se uživatel nemusí dlouze proklikávat nějakou nabídkou, aby nalezl požadovanou volbu. Další drobnůstkou oproti nižším HDD-modelům je funkce TELEMAKRO, která dovoluje natáčet i při přiblížení. Na tuto funkci míváme hodně dotazů, takže: za normálních okolností je nutno s přístrojem snímat ze vzdálenosti (dejme tomu, podle typu) min. 2-3 metry, aby elektronika stroje ve spolupráci s optikou zaostřila i při plném najetí transfokátoru na detail. Funkcí TELEMAKRO se ale součinnost zmíněných celků ovlivní tak, že automatické ostření funguje i po přiblížení z mnohem menší vzdálenosti…

Co však bylo u nejvyššího modelu celé řady trošku zklamáním, byl výsledný obraz. Pokud opomenu stabilizaci obrazu, která při největším (optickém) přiblížení i přes mou veškerou snahu stále trošku poškubává, hlavní nedostatek bych viděl v jakési neostrosti záběrů. Kamera nahrává díky velkému snímacímu čipu (i když udávaná světelnost objektivu výše je trošku podprůměrná) velice solidně i v dosti špatných světelných podmínkách, avšak i za dobrého světla v exteriérech vypadá obraz stále trochu rozmazaně a neostře (samozřejmě hlavně při pohyblivých záběrech). V tomto ohledu bych dokonce při porovnání kvality obrazu z MG575 a MG255 dal přednost nižšímu modelu, kde video opravdu působí trošku ostřeji. Dotazovali jsme se na tuto vlastnost jak v autorizovaném servise, tak i zástupců pražského centra JVC; a v obou případech jsme se dozvěděli v podstatě asi tolik, že tento model jaksi ani nemá jako prioritu videozáznam a jeho výsledky - a to jsme zkoušeli už tři kousky - jsou v nějaké toleranci, již prý stanovil výrobce…

Zcela opačný výsledek by však zřejmě mělo zase porovnání statických snímků z těchto dvou kamer. MG575 aspiruje na titul první HDD-kamery s opravdu plnohodnotným fotoaparátem. Ono maximální rozlišení 2592 × 1944 pixel je u kamery opravdu úctyhodné číslo. Fotorežim zde samozřejmě dovoluje využít všechny manuální funkce nabízené pro snímání videa, nechybí samospouš (buďto 10 nebo 2 vteřiny) a sériové snímání v rychlosti přibližně jednoho snímku za sekundu. I vestavěný blesk vpravo vedle objektivu (nad krytkou zdířek) má velmi solidní výkon - podobně jako celkem slušně pomáhající světluška nad ním - a tak nic nebrání tomu, aby MG575ka nahradila (dejme tomu) střední digi-foák. Kamera umí i zobrazit histogram již vyfoceného snímku pro kontrolu expozice výsledku. Schopnosti popisovaného přístroje jsou ostatně alespoň náznakem prezentovány v odstavci ukázek našeho šéfa a chlebodárce (:-D), který si jako už tradičně sestavuje sám až při redigování textů z nadějných mladých básnických střev firemního kolektivu…

Obvyklé: kurzor myšky pojmenuje snímek a klik zvětší!

Galerie Fotografií s krátkým Videoklipem a HÁDANKOU na leden coby bonusem (odstavec Správce PJ). Musím přiznat dvě skutečnosti: jednak, že z toho mála, co jsem tentokrát o víkendu objevil zkopčeno na své pancéřové flešce od Honzy, se vybíralo mizerně. Hned druhým přiznáním ale budiž opakování pokusů o fotky z rána v den vydání recenze. Nebudu tedy svádět relativní nepohlednost snímků na nepřívětivé počasí, jež ostatně od podzimu do jara u nás v nížinách vesměs převažuje, ale stejně si neodpustím - NIKOLI pohrdavě (!) - tvrdit s tó svó paranojó (jak by řekl Eda :-D), že kamera není foák a foákem zase točí video jen zbloudilci. No nic: zleva doprava jsou tu demonstrace rozsahu transfokátoru na plný WIDE a maximální detail (pro hledače aberací), uklízecího zákoutí u železnice na našem Legu v prodejně a do čtveřice dopolední scéna s pohyblivou dopravou u naší základny včetně brněnské šalinky. Videoklip v nejvyšším módu kamery nabídněme k hádání - coby pokračování druhdy oblíbených odhalování záhad - identifikace místa, odkud jej Honza pořídil. První úspěšný tipér křižovatky ulic děje tohoto klipu obdrží tři kazety mini-DV nebo jiná média ve stejné hodnotě podle domluvy. Pište své tipy ve tvaru (například) "jde o křižovatku Evropská-Kolejní v Praze" na firemní nebo Správcův @-mail (včil)…

V přehrávacím módu si uživatel může prohlédnout vše z natočených sekvencí, smazat kterýkoli z nepovedených nebo třebas všechny záběry, provést jednoduchý střih kteréhokoli klipu a pak si nastavit tzv. playlist například pro následné přehrávání v televizoru. Nastavit se zde dají i jednoduché přechody jako jsou stmívačky nebo stíračky, takže poté už nic nebrání přímému vypálení DVD disku třeba přes některou z externích vypalovaček od firmy JVC (CU-VD10 nebo VD20) - to pokud uživatel nechce stahovat záznam na HDD do počítače. Pokud se však rozhodne uložit své klipy do PC, přiložený software z pořizovací sady (zmíněn výše) mu opět dovolí střih, vložit do obrazu titulky, podbarvit video hudbou a poté ho např. vypálit na DVD disk nebo ponechat zálohovaný na pevném disku PC. Přečasto diskutovanou otázkou bývají možnosti archivací digitálních souborů, v čele s videi. Se 100%-ní jistotou se nedá doporučit nebo prosazovat žádné médium, ale duplicitními zálohami se přece jen zvyšuje naděje, že záznamy zůstanou "nafurt"…

Harddiskové videokamery jsou v současné době opravdu na velikém vzestupu a v dnešní době multifunkčních zařízení, kdy jeden malý přístrojek obsáhne funkce několika mnohem větších, si jistě najde své obdivovatele i tato sympatická mašinka od Victora. Kombinace solidní kamery (s tolerancí SD-rozlišení), velkého harddisku a kvalitního digitálního fotoaparátu bude možná pro některé uživatele zajímavou volbou. Asi bych si netroufl doporučit tuto kameru člověku, který chce pouze nahrávat video a na focení má jiný přístroj; jistě existují kamery, které za podobné peníze nahrají kvalitnější video, ale podobných strojů, které dokážou produkovat video i fotky na solidní úrovni mnoho není. A pro příklad dobrého využití dejme za všechny odkaz na Promoteam jihlavského hokejového klubu se slavnou minulostí, jenž hraje 1. ligu společně s brněnskou Kometou (Pozn. PJ: v této sezóně nás chodí na hokej víc :-D), který pravidelně vysílá online přenosy na internetu pořizované právě kamerou JVC MG575. A mimochodem samozřejmě kusem z jediné kamenné speciálky (téměř) JEN NA KAMERY z Brna…

Základní data videokamery JVC GZ-MG575: na inovovaných stránkách čs. JVC.

A jak si už náš Honza navykl, i dnes zakončuje tradičním vtípkem: Na vojně probíhá představování. "Vojáci, já se menuju major Kotek. A pro koktavý radši Dušan!"

První Hard-Diskovou foto-kameru se zde snažil představit: Jan Holub
Svého nejmladšího kolegu v kolektivu (a rád) redigoval: Petr Jelínek.

No a PJ předem děkuje všem (spřízněným) za upozornění na chyby…