Dron DJI Mini 2: Recenze 2.díl

Sbíráme zkušenosti a OPRAVDU létáme! Vrtulníčky značky DJI se o sebe dokáží postarat ve své podstatě samy. Stačí jim jen věřit a dávat si trošku při obsluze majzla. Lítající rozkošnická dokonalost je vpravdě GENIÁLNÍ. Dnes se nadšený Autor tohoto Webu i obdivovatel značky DJI podělí o první zkušenosti s „Létajícím kameramanstvím“, protože právě převratný pohled na svět z ptačí perspektivy je tou největší OBDIVUHODNOSTÍ dospěláckých hraček. A rozhodně se hodí počítat u výběru také s dosavadním modelem DJI Mavic Mini, jehož překonanost Mini-Dvojkou NENÍ o pomyslný "Parník"...  

Už novoroční vítání Dronů zmínilo REVOLUČNÍ novátorství u zavedených zvyků a postupů. Kdy kameraman měl svůj hlavní nástroj PEVNĚ pod kontrolou a ze země zvládal VŠECHNY dostupné scénické úhly i patřičná „vylepšení standardů držení“ se spodními i horními náhledy. Pak přišly na scénu různé kamerové jeřáby a nejen sportovní fanoušek si vychutnal EFEKTNÍ sledování snímaných objektů a - tady doslova - letící kamerou. Pokračování následovalo vcelku logicky s opravdovým létáním neboli vznášením kamery nad scénou. Přichází doba DRONŮ…

Ještě Intermezzo k záznamu v létání. Zřetelně si vybavuji „CIVĚNÍ“ na někdejšího účastníka (od 0:45) setkání WorkShop3, když v Dobrušce vybalil obrovskou helikoptéru v měřítku zhruba 1:10 a se zavěšenou kamerou obkroužil náměstí. Následovalo víc ohromení u dalších příležitostí a to už jsme koukali na bombastický „OCTOCOPTER“, s moderními elektromotory a akumulátory. Z mnoha FASCINUJÍCÍCH záběrů převratných metod natáčení videa naznačme pár odkazů: třeba od zmíněného Dana - do té doby běžně nedosažitelné - nájezdy a přejezdy u scén: ZAČÍNÁ REVOLUCE…   

DRON. První ZÁSADNÍ nevýhodou prakticky všech záběrů z letadel, helikoptér i (moderně) DRONŮ, je vesměs až ŽÁDNÁ nebo OMEZENĚ použitelná audio-stopa. Druhou komplikací bude zřejmě legislativa a všechno okolo ní. Související bezpečnost létání nad lidmi, obcemi či další zákony určená omezení udělají bohužel (i bohudík?!) z nadšeného chaosu létání všech, kdo na to mají peníze, SYSTÉM. Podle všeho je od 1. ledna 2021 bezpodmínečně nutné mít registraci: jakýsi pilotní průkaz po on-line zkouškách a pod hrozbou sankcí dodržovat spousty pravidel. Upřímně: je to jednoduché a ZVLÁDNUTELNÉ… 

Jasně, spousty z nás se toho nebojí; a toho svého „Dronečka“ si stejně chceme pořídit. A hledáme co nejvíce informací, které nám napoví, jaký že model by mohl bez výhrad a rozčarování např. v prvním období užívání co do poměru Očekávání vs. Realita uspět. I Autor textu též vyzkoušel jako možná každý zvídavec nejrůznější hračky s horními (turbo)vrtulemi a ocasní stabilizační vrtulkou. Ze „značek“ bych asi uvedl „Sněhobílou Čínu“ SYMA, která umí i pohledné mašiny s kamerami a jakž takž slušnými vlastnostmi za bezvětří či v interiéru. Kvalitu videa SYMA nekomentuji, jsem na půdě DJI. A my chceme (!) DJI…

DRONY DJI se v hierarchii značky dělí na několik amatérských (CONSUMER) - to potažmo mazáckých typů pro fajnšmekry - a pokročilých (PROFESSIONAL) čili k „vyšším“ úkolům a určením vybavených modelů a kategorií. Kdo se chce dozvědět kapku víc o neporovnatelných „ohromnostech“ za šílené peníze, tomu doporučím například tento klip, od (spřízněného) štábu "droních Draků" a popularizátorů i moderátorského týpka, který Droní betálně (Mini 2). Úplně jiný pocit mám z totálně pomýlené prezentace nesmyslného názvu, v níž se tamní moderátor ve svých (ne)znalostech doslova svléká…

Jsme u jádra dnešního povídání. Fešácký Dron DJI Mini 2 (a zařaďme do recenze i Mavic Mini) je Efektním a elegantním nástrojem k pořízení Fotek a Videí ze zcela jiných úhlů, než jak donedávna „velela klasika“ (viz výše). NÁDHERNÉ mrně, které umí MNOHO obdivuhodností, se vrývá do podvědomí veřejnosti či fanoušků oboru i značky DJI. A jak tak logicky obliba Dronů roste, tak nám několik „zpětnovazebních“ zákazníků i kamarádů sdělilo (napsalo), že právě tento nejmenší z nejlepších DRONŮ je a bude navzdory relativní nedokonalosti SPRÁVNOU volbou s poměrem Cena vs. Výkon (a velikost vs. hmotnost)…

PŘÍSLUŠENSTVÍ. DJI Mini 2 je specifický jako model, ale díky Bohu nikoli nekompatibilní, když potřebuje dosavadní „Dronař“ doplňky. Předně lze dokoupit třeba akumulátor, co první položku k úvaze vůči verzi COMBO. Pak tu je například brašna nebo mnohé ze srandiček, jež zase ocení manželky či jiní rodinní příslušníci, chtějí-li dát dárek například svému kutilskému fandovi DJI. Prvním rozhodně je tzv. „přáníčková TV“ v sadě s Lego-kostkou pro figurky této značky. Omezení na maximální hmotnost upevněného panáčka 30 gramů (výdrž klesne), efektní přáníčka jako vrchol rozmazlenosti…

Jojo, už jdeme lítat, trpělivost.  Vyjedete si takhle někam autem - nebo jindy klidně rekreačně na kole - a na zastávce si sednete k malé PET-lahvičce, kterou jste si doma něčím naplnili (obsah nerozebírám). Na lavičku vedle sebe pokládám Dron, ovladač a pak i všechno, co následně nepotřebuji k lítání. Mobil mám vcukuletu připojen, Vrtulníček ROZKLÁDÁM na úzkou sedací část coby půlkulatý masiv z přírodního materiálu a startuji na „Automat“. Tedy ťuknu do levé ikonky na displeji a hned podržím prst na středovém kroužku v displeji (zelený kruh se uzavře). STROJ DJI Mini 2 vzlétl automaticky do výšky 1,2 metru…

Na displeji mobilu volím Foto- nebo Video-režim a podle libosti prostě nahrávám Videoklipy, jak chci dlouhé a v jaké kvalitě; nebo fotím s toutéž logikou volby. Posledního března jsem se už po zavedení letního času vracel cyklotrasou CZT5231 a protože ta maličká PET-flaštička byla ještě docela pitná, usedl jsem na lavičku u stezky. Vyndal jsem z mošny nůž, chléb a krajáč mléka a chystal se večeřet. Pardon, píšu to na 1. Apríl, takže mě to uneslo: prostě jsem si vytáhnul z prostorné brašny pod štanglí svého bicyklu Mini 2 i ovladač a jal se „Dronit“. Jen u toho (omluvte mě) nebudu říkat „Droní Pardálové“… 

Z oné „Automatické první“ výšky 1,2 metru dávám „plyn“ k pohybu (akceleraci?) Vrtulníčku nahoru a vizuálně „tak nějak nonstop“ kontroluji, že jsem nikde nad sebou (potažmo Dronem) nezapomněl vzrostlé stromy nebo (ještě horší) vedení vysokého napětí (zkrátka elektrický dráty). A logicky odezírám, jestli (ne)létám NAD oněmi dráty VN a při manévru přistání nemohu zavadit o jakoukoli překážku. Displej mobilu indikuje výšku a další hodnoty a já se nebojím. Volba módů Video- Foto- je na dálkovém ovladači (pravé horní tlačítko) a v Aplikaci DJI FLY, kde je i nastavení kvalit videa + extra „špeky“…  

Levý joystick na ovladači JE: TLAČÍM páčku od sebe a stoupám nahoru, TÁHNU k sobě a klesám dolů, doleva a doprava rotuje vrtulníček s logikou směru pohybu. Tady je první dobré upozornění. Stranový pohyb coby rotace Dronu se reguluje proporcionálně jako například u zoomu Videokamer: čím více vyhnu páčku joysticku do strany, tím rychleji se mašinka ve vzduchu otáčí a … A Videozáznam se pak bohužel může stát totálně nepoužitelným, beru-li panorama příliš „hopem“. K levému joysticku mimochodem ještě připomenu, že pod ním je rýhovaný kroužek naklápění kamery, kterým je nutno ve stoupání řídit sklon záběrů vůči krajině. Inteligentní automat Kamery v čele s clonou je skvělý…

Pravý joystick na ovladači JE: Helikoptérečka se posunuje v trajektorii vpřed/vzad/stranově; a to ve stejné logice, jak kouká vpřed kamera. Polopatisticky napíšu, že když vidí kamera vpřed vůči startovací poloze, ve stejném směru bude mít „Droní Kameraman“ k dispozici výkyv oné strany joysticku, kam chce nasměrovat stroj. Pilot tak jede páčkou v pohybu od sebe kamerou vpřed, k sobě vzad a do stran je to jasné. Logika orientace pohybu létajícího kameramana je v závislosti na reálném postavení prcka ve vzduchu: to znamená KAM právě směřuje objektiv kamery - neboli KDE je VPŘED…

Pod pravým joystickem - ovládaným pravým palcem - je multifunkční tlačítko na ukazováček coby Video- a Foto- Spoušť. Kromě všech logických hejblátek zmíním volby módů na DO a FLY: jednak 3 rychlostních kvaltů CINE - NORMAL - SPORT; a pak multifunkční set extravagancí s názvem QuickShot tj. volič cirkusáckých záběrů do klipů s naprogramovanými lety, mající v návodu spousty upozornění ohledně bezpečnosti, z nichž není žádné nelogické. Kdyby si ostatně přečetli pořádně manuál „Crash-Test zkoumači“, jejichž videí je plný Youtube, podobných klipů by značně ubylo. Minimálně o létání za mlhy a nad vodou… 

CINE-rychlostní mód se nazývá výrobcem „Kino“. Jak napovídá jeho označení, jeho určení je přednostně k natáčení Videoklipů, aby byly záběry co nejklidnější. Maximální rychlost letu je 6m/s, stoupání pak dva a klesání 1,5m/s. Režim NORMAL stanovuje tato maxima na 10m/s v letu a 3m/s klesání i stoupání. A v módu SPORT dává prcek 16 za letu (ANO: 57,6km/hod!) a 5 nahoru a 3,5 dolů, opět v m/vteřinu. Sadu naprogramovaných manévrů odbudu jejich názvy s tabulkou a schématy všech PĚTI „zázraků“: Dronie, Rocket, Circle, Helix a Boomerang. NUTNOST dostatku místa kolem scény a nad ní je jasná…

Rychlostní režim SPORT je opravdu znát! Už jen oněch 5 m/s stoupání je pěkných skoro 20km v hodině (ano, vím, přesně 18) a shodně i ten trysk v letu „po rovině“ jsou fascinující! Pár dní zpět, při návratu z firmy příjemným okruhem na kole (viz výše), jsem si to vyzkoušel dosyta i právě v onom sportovním módu; a bylo to BETÁLNÝ. Mimochodem jsem na ten úzký posed (zde vpravo) opakovaně vzlétal i přistával a nemyslím, že by na to bylo potřeba přespříliš „závodnického“ umu nebo medailí z virtuálních soubojů. Posed má mimochodem šířku zhruba 20 cm, což se dá asi při troše šikovnosti zvládnout…

Ještě k tomu cyklistickému „Dronění“. Pravda: pokud nelze zastavit u příjemné letní zahrádky a natočit si třeba krásné okolí (dodržujíce pravidla) rybníčku nebo pamětihodnosti, pak takové kameramanské zastávky přece jen trošku zdržují. Ale úchvatné scenérie i snímky z donedávna nevídaných úhlů záběrů vyváží pár chvilek zpoždění z příjemného i plánovaného (momentálně zapovězeného) občerstvení a doma či v kolektivu spřízněných duší se chlubím vzpomínkami mimořádných kvalit! Zajímal mě i výkon mobilu: s DJI FLY neměl při Sport-aplikaci na pozadí problém. Asi podotknu, že šlo o Samsung G-S8+…

Ještě k Videoklipům. Zavedení „Droňáci“ to dozajista znají, ale tohle je seznamovací seriál na téma „ukážu laikům, vo co gou“. Představuji praktickou vymoženost jakési digitální stopy při celém průběhu natáčení videa. Nevyzkoušel jsem „přehršle“ přehrávačů, ale např. VMP to má po volbě „Titulková stopa ­=> Povolit“ viditelné coby výrazné indikace v dolní části obrazu, jak ostatně ukazuji ve snímcích z videa. Jsou tu základní data kamery, zeměpisné souřadnice GPS, výška Vrtulníčku nad terénem a také i okamžitá rychlost stoupání (klesání) v m/s. Názorná vyobrazení Momentky přikládám…

Příslušenství, logika sad FLY MORE COMBO. Kromě drobností, které už jsem jmenoval, lze dokoupit k DJI Mini 2 i dalším Dronům všechno možné, přičemž z důležitých doplňků napadnou asi každého akumulátory a třeba náhradní vrtule. Zkusme se ale zamyslet nad principem a účelem použití "létajících kamer". Uživatel touží mít donedávna nemožný záběr na zajímavý či historický objekt, vlastní dům s bazénem nebo sportovní momentky z ptačích pohledů. Výše se snažím ukázat nejen to, že výška poloviny maximálního vzletu (to jest oněch 120 metrů) už je pro malé subjekty mimo vizuální logiku, ale nepřímo i výdrž (o té níže)... 

Délka létání. Autor povídání je technickým Hračičkou jako velká část dospívajících chlapců. Ale stejně jako většina z nich ani on nemá na zábavu neomezený čas. A když už se odměňuje "zadroněním", vystoupá nahoru, natočí nebo vyfotí (či obojí) to, co chtěl - nebo vyzkouší, co měl v plánu - tak přistává. Uvážím-li, že v misi 5ti minut (to zní hezky) obvykle stihnu ve vzduchu vše, co jsem potřeboval, nebudu s sebou - především v terénu nebo právě na kole - tahat 3 akumulátory jako další zátěž. Jinými slovy: jako se valná část zájemců dnes přiklání k nejmenšímu a nejskladnějšímu Mini 2 nebo Mavic Mini, já zase nikomu nevnucuji "nejvýhodnější sady"... 

Dnešní závěr? NEUVĚŘITELNÝ pokrok v náhledech a úhlech možností Videozáznamu díky novátorskému držení létajících kamer je zřejmě jedním z nejpřevratnějších skoků v novodobé kronice kameramanského řemesla. Živnosti, umu, dovednosti i často životního rizika při práci vojenských reportérů. MNOHO džentlmenských i zákonných omezení sice brání tomu, aby se mohl vyblbnout kdokoli a jakkoliv, ale to je asi jenom dobře. Příště další dávka zkušeností…

Pravděpodobně sem ještě vložím několik odkazů, jak se ke mně dostávají, ale myslím, že jsem se snažil. PJ